Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 148/2023-48

Zmenené rozhodnutím 64 Co 57/2024-92
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Anny Grimové a JUDr. Jany Vyletové ve věci žalobkyně: [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]], IČO [[IČO zainteresované společnosti 0/0]] sídlem [[Adresa zainteresované společnosti 0/0]] sídlem [[Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0]] proti žalovanému: [[Jméno zainteresované osoby 0/0]][[Datum narození zainteresované osoby 0/0]], [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] o zaplacení částky 66 600 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 19 C 148/2023-48 takto: Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 750 Kč od 21. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 25 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku."

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, adresa

o zaplacení 80 050 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Co do požadavku žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 050 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 850 Kč od datum do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 450 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 450 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 66 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 750 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Co do požadavku žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 050 Kč od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 850 Kč od , datum, do zaplacení, se řízení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 450 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 450 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Co do částky 66 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 750 Kč se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 80 050 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne datum provedla odtah vozidla žalovaného, které neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti (resp. v tzv. modré zóně) v adresa, na odtahové parkoviště, kde bylo vozidlo umístěno po dobu 312 dnů.

2. Žalobkyně uvedla, že informovala žalovaného o umístění vozidla na odtahové parkoviště a o částce, kterou má uhradit, přičemž v návrhu předestřela, jakým způsobem dospěla k částce 80 050 Kč, jejíž úhradu požaduje po žalovaném. Finální částka sestává z částky 1 900 Kč za odtah vozidla, třikrát 250 Kč za první tři dny stání na odtahovém parkovišti, 400 Kč denně za stání od čtvrtého do sto osmdesátého dne parkování, a 50 Kč za parkování od sto osmdesátého prvního dne po odtahu vozidla. Uvedené ceny jsou určeny nařízením hlavního města adresa, které žalobkyně k návrhu přiložila.

3. Poté, co byl původně vydaný elektronický platební rozkaz s ohledem na skutečnost, že jej nebylo možné žalovanému doručit, zrušen, a poté, co soud žalobkyni usnesením ze dne 11. 7. 2023 č. j. -16 vyzval k doplnění žalobních tvrzení, žalobkyně podáním ze dne datum žalobu doplnila, a současně přikročila k částečnému zpětvzetí žaloby, na jehož základě soud prvním výrokem tohoto rozsudku řízení částečně zastavil.

4. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila, kdy byl žalovaný poprvé informován o odtahu vozidla a jeho umístění na odtahové parkoviště, žalobkyně uvedla, že žalovaného vyzvala písemně dne datum v návaznosti na údaje poskytnuté z registru vozidel. Současně žalobkyně k výzvě soudu vysvětlila, že diferenciace ceny za jeden den stání na odtahovém parkovišti v průběhu tří různých etap (1. až 3. den, 4. až 180. den a od 181. dne) odráží skutečnost, že „většina odtažených vozidel je z parkoviště vydána do tří dnů po jejich odtažení“, přičemž zdůraznila motivační funkci takto nastavené diferenciace; v této souvislosti žalobkyně rovněž uvedla, že po 180. dni již výrazně klesá pravděpodobnost vyzvednutí vozidla, o které jeho provozovatel nejeví potřebný zájem. V návaznosti na posledně uvedenou skutečnost žalobkyně zdůraznila, že odstavená vozidla vydává v zásadě každé osobě, jež prokáže svůj vztah k danému vozidlu (kupř. prokáže, že má k dispozici některý z technických průkazů vozidla a jeho klíče). Nadto žalobkyně připomněla, že ve smyslu ustanovení , o výrobcích s ukončenou životností, nemá k dispozici tam specifikované dokumenty, aby případně mohlo dojít k likvidaci vozidla „s ukončenou životností“ (a z obdobného důvodu nemůže zajistit ani vyřazení takového vozidla z registru vozidel podle ustanovení , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), přičemž ve smyslu ustanovení věty prvé je movitou věc možno považovat za věc opuštěnou až po uplynutí tří let.

5. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaný se bez omluvy nedostavil. Na tomto jednání soud provedl účastníky předložené listinné důkazy, a současně důkaz výslechem žalovaným navržené svědkyně jméno FO.

6. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že vozidlo registrační značky SPZ, registrované v rozhodné době na žalovaného jakožto jeho vlastníka a provozovatele, bylo dne datum důvodně, tedy z důvodu předvídaného v ustanovení , o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní (tento závěr podporuje mj. i žalobkyní předložená fotodokumentace v přílohové obálce na č. l. 23). Současně má soud za prokázané, že žalovaný vlastnické právo k předmětnému vozidlu dne datum převedl na (neztotožněnou) třetí osobu. Tento závěr vyplývá z žalovaným předložené kopie kupní smlouvy, ve které ovšem není kupující nijak identifikován, ve spojení s obsahem provedené svědecké výpovědi, ve které svědkyně jméno FO přesvědčivě popsala, jak došlo v případě předmětného vozidla k – ústnímu či konkludentnímu – uzavření kupní smlouvy, ve které vystupoval žalovaný jako prodávající. Tržní hodnotu předmětného vozidla lze v návaznosti na – v nesignované kupní smlouvě deklarovanou – kupní cenu v rozhodné době vyčíslit částkou 15 000 Kč.

7. Během jednání dne datum soud konstatoval, že (nejen) ve smyslu ustanovení neshledal důvod odklonit se od závěrů uvedených v rozsudku zdejšího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, vydaného v obdobné věci téže žalobkyně. Současně soud, aby případně umožnil nepřítomné žalobkyni procesně zareagovat na průběh jednání písemným závěrečným návrhem, odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku, žalobkyně však v poskytnuté lhůtě (doplněný) závěrečný návrh nepředložila.

8. Žalobkyně tak – obdobně jako v případě předchozí výše onačené věci – nikterak nereagovala na závěry přijaté ve zdejším soudem odkazovaných rozsudcích Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a .

9. Ve věci, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , dovolací soud nastínil, že v podobných případech je třeba z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu škody přiměřeně snížit, a přitom zohlednit, jak ke škodě došlo, ale také jaká je finanční situace žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry, a stejně tak i jaká je situace na straně žalobkyně.

10. Podle ustanovení škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle ustanovení se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích, přičemž podle ustanovení téhož zákona soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu škody přiměřeně sníží. Soud přitom vezme zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

12. Ačkoliv shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu vzniklo za účinnosti předchozí právní úpravy, tedy za účinnosti platného do datum, lze je s ohledem na podobnou (byť rozsáhlejší) úpravu náhrady škody přiměřeně použít i na posuzovanou věc.

13. Lze shrnout, že odtažené vozidlo mělo tržní hodnotu cca 15 000 Kč, což muselo být evidentní i žalobkyni. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se zdejší soud domnívá, že je na místě náhradu škody, požadovanou žalobkyní, významně snížit. Již v době, kdy žalobkyně písemně žalovaného informovala o odtažení vozidla totiž cena za odtah a stání na odtahovém parkovišti přesáhla cenu vozidla. Zároveň by soud považoval za odpovídající, kdyby žalobkyně v řádu nejvýše jednotek dnů informovala žalovaného o provedení odtahu. Pokud v této lhůtě žalobkyně žalovaného o odtahu neinformovala, podílela se svým jednáním na zvyšování škody, kterou následně po žalovaném požadovala.

14. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu škody ve výši 13 450 Kč s příslušenstvím; má přitom za prokázané, že došlo k odtahu vozidla, které žalobkyně důvodně přičítala žalovanému (viz níže), za jehož realizaci vznikla žalobkyni škoda, která mohla dosáhnout až částky 1 900 Kč. V dané věci by bylo zcela adekvátní, pokud by odtažené vozidlo stálo na odstavném parkovišti po dobu maximálně jednoho měsíce, respektive třiceti dnů (ostatně sama žalobkyně v doplnění žaloby zdůraznila, že většina odtažených vozidel je svými majiteli „vyzvednuta“ během prvních tří dnů). Za parkování by tak žalovaný zaplatil maximálně částku 11 550 Kč. Proto přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky 13 450 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Jelikož požadavek žalobkyně na zaplacení zbývající částky 66 600 Kč považoval soud i s ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu za zcela nepřiměřený, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

15. Současně soud považuje za nutné zdůraznit, že v dané věci nemohl vyjít ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. , ve kterém dovolací soud řešil situaci obdobou s posuzovanou věcí v tom smyslu, že registrovaný vlastník nebyl v rozhodné době již vlastníkem faktickým. Na rozdíl od odkazované věci však v nyní projednávané věci žalovaný nebyl s to v průběhu řízení označit osobu, na kterou své vlastnické právo převedl. Ve smyslu ustanovení je to proto právě žalovaný, jenž odpovídá žalobkyni za škodu, kterou jí způsobil svým zaviněným jednáním. Je totiž zjevné, že jednání žalovaného, jenž převedl vlastnické právo na osobu, kterou není schopen žádným způsobem konkretizovat, nelze než podřadit pod kategorii hrubé nedbalosti, přičemž je současně zřejmé, že právě v příčinné souvislosti s tímto zaviněným jednáním vznikla žalobkyni výše specifikovaná škoda.

16. Zcela nad rozhodný rámec věci pak považuje soud za slušné uvést v reakci na žalobkyní předloženou argumentaci následující stručné poznámky. Jakkoli podepsaný soud v žádném případě nepřehlíží ani nebagatelizuje skutečnost, že z žalobkyní předestřených důvodů je – de lege lata – ve svých důsledcích více než problematickou otázkou, jak přistupovat k vozidlům na odtahových parkovištích, o něž jejich (deklarovaní) vlastníci po určitou dobu neprojevují žádný zájem, a jež současně zjevně nemají žádnou vyšší hodnotu (přičemž současně soud nyní nechává stranou otázku výkladu druhé věty žalobkyní citovaného ustanovení ), nezbývá než konstatovat, že je na příslušných orgánech dané municipality, aby buď usilovaly o případné změny příslušné legislativní úpravy, anebo aby na stávající právní úpravu adekvátně reagovaly, neboť v případně daného typu vozidel „nepatrné hodnoty“ vskutku není nezbytně nutné, aby byly umisťovány na střežená (hlídaná) parkoviště.

17. O nákladech řízení soud rozhodl s tím, že ve věci (i z důvodů zaznamenaných v posledních dvou odstavcích) je namístě postupovat podle ustanovení , neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, přičemž tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 202 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.