Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 252/2023-85

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 125 201,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 569,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 569,63 Kč ve výši 15 % ročně jdoucím od 4. 11. 2022 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 4. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 91 931,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 439,27 Kč jdoucím od 4. 11. 2022 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 43 462 Kč jdoucího od 4. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení o žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 569,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 569,63 Kč ve výši 15 % ročně jdoucím od 4. 11. 2022 do zaplacení, se zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 4. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Co do částky 91 931,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 439,27 Kč jdoucím od 4. 11. 2022 do zaplacení a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 43 462 Kč jdoucího od 4. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 125 201,45 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 21. 9. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný měl po dobu 72 měsíců splácet splátku 1 029 Kč vždy k 15. dni v měsíci a celkově tak zaplatit 74 088 Kč (40 000 Kč na jistinu a 34 088 Kč na úroky). Žalovaný si dále sjednal se žalobkyní poskytnutí doplňkové služby Podpora, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně a přerušení splácení v případě vybraných kvalifikovaných událostí (úraz, závažné onemocnění, hospitalizace, nezaviněný ztráta zaměstnání). Za výkon doplňkové služby Podpora měl žalovaný splatit částku 50 472 Kč, a to formou 701 Kč měsíčních splátek splatných spolu se splátkou úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 8. 2022, když nezaplatil 1 730 Kč (splátku úvěru a splátku za výkon doplňkové služby Podpora). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě první a druhou písemnou upomínkou. Žalobkyně následně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný celkem splatil 17 300 Kč. Po žalovaném žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 37 139,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 4.11.2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 18 569,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 4.11.2022 do zaplacení, zbývající části doplňkové služby Podpora ve výši 43 462 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně jdoucím od 4.11.2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 26 030,55 Kč.

2. Podáním ze dne 9. 1. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do nároku na zaplacení smluvní pokuty, kterou původně požadovala ve výši 18 569,63 Kč a k ní náležícího zákonného úroku z prodlení.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

5. Dne 21. 9. 2021 žalobkyně předložila žalovanému návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, a to tak, že částka 11 136 Kč bude převedena na účet žalovaného, částka 20 864 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně jako věřitele za účelem úhrady předchozího závazku ze smlouvy č. hodnota ze dne 12. 9. 2021 a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou a žalovaný měl celkem zaplatit 74 088 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 1 029 Kč. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky bude žalovaný upomínán písemnou upomínkou, která je zpoplatněna částkou 300 Kč (v případě první upomínky) a 500 Kč (v případě zaslání druhé upomínky). Po druhé neúspěšné upomínce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Smlouva předpokládá, že k jejímu podepsání dojde tak, že si žalovaný zřídí klientský účet, kde autorizuje následně svůj podpis prostřednictvím jedinečného SMS kódu, přičemž zároveň ověří svou identitu prostřednictvím zaslání verifikační platby 1 Kč na účet žalobkyně uvedený ve smlouvě. Přílohou smlouvy je záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v němž žalobkyně zohlednila, že průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 42 292 Kč, jeho náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činily 9 449 Kč, výdaje na sázky činily 400 Kč, a tak vycházela z finančního zůstatku 27 713 Kč. Dále žalobkyně vedla v patrnosti, že žalovaný z úvěrových smluv vůči společnostem Anonymizováno a právnická osoba závazky, které pravidelně splácí částkami 2 203 Kč a 7 246 Kč. Přílohou a nedílnou součástí smlouvy o úvěru je též Smlouva o zřízení Doplňkové služby Podpora, která zahrnovala možnost odkladu tří splátek ročně a možnost přerušení splácení v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání. Za poskytnutí doplňkové služby se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 50 472 Kč splatnou v měsíčních splátkách ve výši 701 Kč hrazených spolu se splátkami úvěru (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota včetně příloh). Na účet žalobkyně byla dne 21. 9. 2021 zaúčtována platba od žalovaného s poznámkou „tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. hodnota“ (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detail pohybu). Na účet žalovaného označený ve smlouvě byla dne 21. 9. 2021 připsána částka 11 136 Kč odeslaná žalobkyní (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 11. 10. 2021). Žalobkyně učinila ve prospěch svého dalšího účtu platbu ve výši 20 864 Kč jakožto splátku úvěru č. hodnota (prokázáno výpisem z int. bankovnictví – detailem pohybu ze dne 11. 10. 2021). Žalobkyně žalovanému také dne 21. 9. 2021 vystavila potvrzení o doplacení úvěru č. hodnota, s tím, že zbývající dlužná částka byla téhož dne splacena, a tak nemá žalovaný vůči žalobkyni žádné závazky plynoucí s této smlouvy (prokázáno potvrzením o úhradě dluhu). Žalovaný udělil dne 21. 9. 2021 ve prospěch účtu žalobkyně souhlas s inkasem (prokázáno printscreenem z internetového bankovnictví). Žalobkyně odeslala žalovanému k úhradě dlužné splátky o splatnosti 15. 8. 2022 první upomínkou ze dne 20. 8. 2022, za kterou účtovala 300 Kč, a druhou upomínkou ze dne 5. 9. 2022, za kterou účtovala 500 Kč (prokázáno upomínkami, včetně podacích lístků). Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 21. 9. 2022 žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení, jehož součástí byla předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 3. 11. 2022. (prokázáno návrhem alternativního řešení ze dne 21. 9. 2022 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2022, včetně podacího lístku).

6. V rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně ověřila, že občanský průkaz žalovaného neprochází evidencí neplatných dokladů, lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS a centrální evidenci exekucí (prokázáno záznamy o lustracích na č.l. 42 – 46 spisu). Dále si žalobkyně vyžádala výpisy z účtu žalovaného, z nichž se podávalo, že za červen 2021 se ustálil konečný zůstatek na účtu žalovaného na částce – 92,73 Kč, když celkem přišlo 32 747 Kč a odešlo 32 839 Kč, přičemž téměř celý příjem žalovaný vybral jednorázově v hotovosti. Za červenec 2021 přišlo na účet žalovaného celkem 68 679 Kč a odešlo 64 449 Kč, přičemž příjem účtu tvořila mimo jiné i vyplacená půjčka od poskytovatele Anonymizováno ve výši 33 000 Kč a dále žalovanému přišla platba ve výši 1 Kč od společnosti právnická osoba s poznámkou „podpisový kód a identifikace pro poskytnutí spotřebitelského úvěru“. Dne 15. 7. 2021 odešla z účtu žalovaného platba ve výši 17 000 Kč na neznámý účel a opakovala se též 13. 8. 2021. Žalovaný v daný měsíc spotřeboval téměř celý příjem, zůstatek na jeho účtu se ustálil na částce 4 137 Kč. Žalobkyně měla též před uzavřením smlouvy k dispozici výpis z účtu žalovaného za srpen 2021, dle kterého v tomto měsíci na účet přišlo 67 362 Kč a odešlo 71 539 Kč. Žalovanému byla v tomto měsíci na účet připsána mzda ve výši 58 852 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalovaného na č.l. 47 – 60). Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala též výplatní pásky žalovaného, z nichž bylo patrné, že jeho čistý příjem činil v měsíci květnu 2021 částku 35 492 Kč, v měsíci červnu 2021 částku 36 428 Kč a v měsíci červenci částku 60 070 Kč (prokázáno výplatními páskami na č.l. 74 a násl. spisu).

7. Dle a 2 může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle ustanovení a 4 dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.

8. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení částečně zpět. Jelikož tak žalobkyně učinila před prvním jednáním ve věci, nebylo zjišťováno stanovisko žalovaného a soud řízení dle v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I. rozsudku).

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotř. úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaný uzavřeli, je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotř. úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

19. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

20. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na shora uvedené posoudil soud smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, databázi SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Dále počítala s tím, že žalovaný dosahuje průměrného příjmu 42 292 Kč. Vycházela též z toho, že žalovaný vynakládá 3 000 Kč měsíčně na bydlení a 9 449 Kč na pravidelné závazky (na splátky půjček od poskytovatelů právnická osoba a Anonymizováno). Podle vyhodnocení žalobkyně pak žalovanému měla zbývat měsíčně částka 27 713 Kč. Soud však toto hodnocení učiněné žalobkyní nepovažuje za řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Předně je třeba upozornit na skutečnost, že žalobkyně se dostatečně nevěnovala věrohodnosti vykázaných výdajů žalovaného a tyto nijak neověřovala. Částka 3 000 Kč, kterou měl žalovaný v předmětném období vynakládat na nájemné, zcela nepochybně nemůže odpovídat částkám hrazeným za bydlení v daném místě a čase. Po důvodu, proč hradí žalovaný takto nízké nájemné, žalobkyně nijak nepátrala a nepožadovala od žalovaného vysvětlení tohoto jeho tvrzení. Zároveň pravidelná platba ve výši 3 000 Kč nebo jí odpovídající výběr hotovosti nejsou patrné v žádném výpisu z účtu ze sledovaného období. Naopak se ve výpisu z účtu objevuje opakovaně platba 17 000 Kč na stejný účet, což by mohlo signalizovat placený nájem, když tato částky by výši nájmu byla lépe odpovídající, než tvrzených 3 000 Kč. Uvedené výdaje žalovaného se tak již na první pohled musely jevit žalobkyni jako podhodnocené. Jako podstatné soud vidí, že byť byl příjem žalovaného v dokládané výši, žalovaný své příjmy po celé dokládané období vždy zcela vyčerpal na blíže nezjištěné výdaje, resp. účet pokaždé přečerpal, když v červnu to bylo o 92 Kč, v červenci při zohlednění půjčky o cca 29 000 Kč a v srpnu o cca 4 200 Kč, a to i přes výjimečně vysokou výplatu v daný měsíc. Žalobkyně opakované přečerpání účtu nijak nezohledňovala, ani neověřovala účel takových výdajů. Při zkoumání úvěruschopnosti přitom bylo nutné zaměřit se nejenom na příjmy klienta, ale i na jím prokazované výdaje a tyto porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

21. Ačkoli se na první pohled z výpisů z účtu žalovaného jeví, že tento dosahoval ve sledovaném období slušných příjmů, nelze pominout, že velkou část z jeho červencového příjmu tvoří výplata úvěru poskytnutého společností Anonymizováno Anonymizováno ve výši 33 000 Kč. Ve stejný měsíc navíc byla navíc na účtu zaznamenána verifikační platba za účelem žádosti o blíže nespecifikovanou půjčku. Dále žalobkyně disponovala informací o tom, že žalovaný má závazek též vůči společnosti právnická osoba. Tyto poznatky musely žalobkyni v rámci procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nutně vést ke zvýšené obezřetnosti. K tomu je dále třeba přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému co do částky 20 864 Kč poskytnut částečně za účelem splacení jeho předchozího dluhu vůči žalobkyni, který měl z úvěrové smlouvy č. hodnota. Za situace existence takových závazků žalovaného, kdy navíc již docházelo k tomu, že žalovaný si půjčoval na splácení půjček, muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný nebude za podmínek nastavených smlouvou schopen hradit pravidelné splátky a bude patrně uvržen do dluhové pasti. Soud proto konstatuje, že žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. ).

22. Soud si je vědom toho, že nelze klást na věřitele přehnané nároky ohledně zkoumání úvěruschopnosti dlužníků, přičemž je nutno zohledňovat specifika každého případu a přihlížet též k výši poskytované částky. V tomto směru lze však podotknout, že jest třeba při zkoumání úvěruschopnosti zohledňovat i příslušenství, poplatky a smluvní pokuty. Jinou míru zkoumání úvěruschopnosti by soud požadoval u úvěrů, jejichž zatížení bude nízké a bude se tak při jejich nesplácení dlužná částka blížit „nezkoumanému„ bezdůvodnému obohacení, oproti půjčkám a úvěrům, kde v důsledku prodlení s platbou se v důsledku smluvních ujednání dlužná částka navýší značně o úroky, různé poplatky a smluvní pokuty. Což je právě případ posuzované věci, kde k jistině necelých 40 000 Kč v důsledku takového smluvního navýšení požaduje žalobkyně navíc částku značně převyšující jistinu. V tomto případě rovněž soud nepřehlédl, že žalovanému byla z jistiny úvěru fakticky vyplacena pouze částka 11 136 Kč, kdy 20 864 Kč směřovalo na splácení jiného závazku žalovaného vůči žalobkyni a dále částka 8 000 Kč byla započítána na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Tedy je-li zde potenciál, že dluh bude při jeho neplacení razantně navýšen ( v dané věci požadovala žalobkyně z titulu výše uvedeného úvěru přes 125 000 Kč se zákonným a smluvním úrokem ), je také třeba na věřitele klást zvýšené nároky na zkoumání úvěruschopnosti dlužníka tak, aby v rámci ochrany nejen dlužníka, ale i ostatních věřitelů, nebyly půjčky poskytovány těm, kdo je splácet nebudou a kdo se v takovém případě dostanou do dluhové pasti. Podle soudu se za takovéto situace neměla žalobkyně spoléhat na údaje sdělované dlužníkem, ale měla si je nechat vysvětlit, ověřit je a dostatečně kriticky zhodnotit, zda žalovaný s ohledem na jeho předchozí závazky bude úvěr splácet. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí. Soud proto shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

23. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky, přičemž soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla vyplacena částka 32 000 Kč (8 000 Kč ze 40 000 Kč bylo započteno na náklady úvěru), a tak při zohlednění žalovaným uhrazených splátek (17 300 Kč) byla žalobkyni přiznána částka 14 700 Kč. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení z poskytnuté jistiny podle § 1968 a 1970 o. z. ode dne, následujícího po uplynutí dodatečné lhůty poskytnuté žalovanému po zesplatnění úvěru, tj. ode dne 4. 11. 2022.

24. Ve výše uvedeném rozsahu soud žalobě vyhověl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že žalovanému, jenž byl v řízení z větší části úspěšný, dle obsahu soudního spisu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.).

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.