Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 274/2023-62
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 16 178,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 16 178,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 178,71 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 16 178,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 178,71 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 12. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 16 178,71 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.
2. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi ní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále též jen „smlouva“), kterou žalovaná podepsala dne 16. 12. 2019 a na základě níž byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 74 992,18 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne 26. 3. 2020. Žalovaná se mimo jiné v souladu s čl. 6.5. Smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovanou se v čl. 6.10. Smlouvy dohodly, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnila, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 4. 2021, č. j. spisová značka. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1.a 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 12 823,29 Kč. Částka ve výši 12 823,29 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 74 992,18 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této Nové jistiny úvěru do 14. 9. 2020. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 14. 9. 2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnila, zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 23. 5. 2023, ve které vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 74 992,18 Kč od 15. 9. 2020 do 23. 5. 2023. V souladu s limity dle čl. 6 .10 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 16 178,71 Kč. Žalovaná však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradila, a tak žalobkyni nezbylo nic jiného než podat žalobní návrh, ve kterém se domáhá uhrazení shora uvedené částky 16 178,71 Kč s příslušenstvím.
3. Následně podáním doručeným soudu dne 24. 3. 2024 žalobkyně doplnila svou žalobu o to, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr (blíže viz podání žalobkyně).
4. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 10-20 a 40-56 spisu.
5. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.
7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla dne 16. 12. 2019 uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala celkovou částku ve výši 191 412 Kč žalobkyni vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč.
8. Z oznámení ze dne 26. 3. 2020 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy v aktuální výši 76 390 Kč.
9. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 4. 2021, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že soud rozhodl v dané věci rozsudkem s tím, že žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni pohledávku ve výši 76 390 Kč s příslušenstvím, dále pohledávku ve výši 12 823,29 Kč představující smluvní pokutu a příslušenství (úrok a úrok z prodlení), kdy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky smluvní pokuty ve výši 16 178,71 Kč, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupkyně žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 23. 5. 2023.
11. Žalobkyně soudu dále předložila kopii občanského průkazu žalované spolu s jejím souhlasem s kopírováním a uchováváním ze dne 16. 12. 2019. Dále předložila hodnocení klienta ze dne 16. 12. 2019, dle něhož měla mít žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 20 400 Kč ze zaměstnání (hlavní pracovní poměr u společnosti jméno FO s.r.o.) a výdaje v celkové výši 4 910 Kč představující životní minimum 3 410 Kč, výdaje na bydlení 1 400 Kč a ostatní výdaje 100 Kč; žalovaná byla svobodná, s maturitou, bydlící ve vlastním. Na účtu u právnická osoba. měla žalovaná disponibilní zůstatek 4,99 Kč. Žalobkyně dále doložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované ze dne 13. 12. 2019 spolu s výplatními lístky za měsíc 9/2019 a 10/2019, pracovní smlouvu žalované ze dne 31. 12. 2015, prohlášení klienta ze dne 16. 12. 2019, předsmluvní formulář ze dne 16. 12. 2019 a výpis záznamů z registru SOLUS, dle něhož měla žalovaná 2 dlužné splátky.
12. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “), po právní stránce následovně.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 16. 12. 2019, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 191 412 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč.
22. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Anonymizováno Anonymizováno proti Anonymizováno. Anonymizováno., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v adresa v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „[v]nitrostátní soudy ... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43). „Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44). „Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).
23. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované při uzavření Smlouvy o úvěru č. č. hodnota ze dne 16. 12. 2019 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.
24. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ , je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky. Žalobkyně sice předložila souhrn účetních příjmů žalované spolu s dalšími doklady prokazujícími, že uvedené příjmy skutečně byly žalobkyní ověřovány v době před uzavřením smlouvy o úvěru, oproti tomu však nelze nikterak ověřit tvrzené výdaje žalované (kdy soud v této souvislosti nepovažuje za uvěřitelné uváděné výdaje na bydlení 1 400 Kč a především ostatní výdaje 100 Kč), čímž je znemožněno ověření celkových majetkových poměrů žalované.
25. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ , což má dle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 143/2019 , 27 Co 23/2020 , 28 Co 31/2020 , 22 Co 107/2020 , 30 Co 62/2020 aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ , podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. S ohledem ke skutečnosti, že žalobkyně v tomto řízení požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty, jež má přitom vyplývat z neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok ad I. tohoto rozsudku).
26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná, zatímco žalované náklady řízení v důsledku její nečinnosti nevznikly, soud tedy žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok ad II. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.