Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 159/2024-102
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupená Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem,
Adresa zainteresované osoby 0/0,
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0,
Adresa zainteresované osoby 1/0,
o zaplacení 95 518,97 Kč s příslušenstvím,
takto:
Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 70 910,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 608 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 004 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 70 910,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 608 Kč s příslušenstvím, se zamítá.Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 004 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2024 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 95 518,97 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne 10. 2. 2022 s žalovanou smlouvu o úvěru k účtu č. Anonymizováno, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr čerpat a splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 12,50 % ročně, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 1 664 Kč. Od 25. 3. 2022 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 15. 11. 2023 dopis, kde žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalované požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k zaplacení celé úvěrové pohledávky do 3. 1. 2024. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 103 555,06 Kč, tato částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 89 866,41 Kč, úvěrových poplatků ve výši 5 652,56 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku v částce 7 307,31 Kč, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z proudění ve výši 728,78 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
V podání ze dne 28. 6. 2024 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná uhradila na jistině částku 10 133,59 Kč a na obchodním úroku částku 15 464,24 Kč. Mimo jiné dále uhradila částku částku 23,76 Kč na úroku z prodlení a částku 3 467,44 Kč na poplatcích. Poslední úhrada byla provedena den 25. 7. 2023. Tato byla započtena na splátku splatnou 25. 5. 2023, přičemž částečně byla uhrazena i splátka splatná dne 25. 6. 2023. Dále již žalovaná ničeho neuhradila. K úhradě tedy zbývá na jistině částka 89 866,41 Kč, k této částce byly připočteny neuhrazené poplatky, jež činily 5 652,56 Kč. Celková dlužná částka ke dni podání žaloby činila 95 518,97 Kč s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník. Dle výňatku ze sazebníku byla žalovaná povinna uhradit částku 490 Kč za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr. Žalovaná se dále zavázala k úhradě poplatku ve výši 350 Kč za zaslání 1. upomínky při neprovedení pravidelné splátky a částky ve výši 500 Kč za zaslání 2. upomínky při neprovedení pravidelné splátky. Dále si žalovaná sjednala pojištění schopnosti splácet, výše pojistného činila 0,10 % měsíčně z poskytovaného úvěru, tedy ve výši 100 Kč měsíčně. Výše pojistného se dle sazebníku od 1. 11. 2022 zvýšila na 0,12 % měsíčně z poskytovaného úvěru, tedy na částku 120 Kč. Celková částka dlužných poplatků činí 5 652,56 Kč. Žalovaná se dále zavázala k úhradě výpůjční úrokové sazby ve výši 12,50 % ročně z jistiny úvěru, když tento úrok představuje odměnu za umožnění užívání jistiny žalovanou. Žalobkyně nárokuje v tomto řízení kapitalizovaný úrok ve výši 7 307,31 Kč. V důsledku nesplnění povinností žalované k řádnému splácení jistiny měsíčními splátkami byly žalované vyčísleny úroky z prodlení za měsíční splátky. Ke dni 18. 1. 2024 byl žalované naúčtován úrok z proudění ve výši 1 055,39 Kč, žalobkyně však požaduje toliko 728,78 Kč.
V podání ze dne 3. 7. 2024 žalobkyně k výzvě soudu dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z dostupných registrů, konkrétně BRKI (v dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné další dluhy, u žalované nebyl v registru veden žádný negativní záznam), dále z výpisů z databáze SOLUS (žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace) a NRKI, interní databáze žalobkyně (žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace), insolvenční rejstřík, neplatné doklady a evidence adres obecních (městských) úřadů. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmu ze dne 10. 2. 2022, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem činí 16 000 Kč měsíčně a tento příjem je po zohlednění pravidelných výdajů (v žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že náklady na bydlení činí 4 000 Kč) dostatečný při splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1 664 Kč. Dále žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických dat, žalobkyně k důkazu zkoumání příjmu žalované ve svém vyjádření otiskla příjmy žalované z běžných účtů žalované. Žalobkyně rovněž po posouzení příjmu žalované provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. V Žádosti o poskytnutí osobního úvěru žalovaná mezi pravidelnými měsíčními výdaji uvedla náklady na bydlení 4 000 Kč, výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 0 Kč, výdaje žalované na závazky u žalobkyně ve výši 737 Kč. Žalobkyně v rámci jí provedeného posouzení výdajů žalované zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životní minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů jak u žalobkyně, tak u jiných poskytovatelů úvěrů. Žalobkyně v rámci provedeného řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalované v celkové výši 8 597 Kč (výdaje na bydlení 4 000 Kč, částka představující životní minimum 3 860 Kč, výdaje žalované na závazky u žalobkyně ve výši 737 Kč a výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 0 Kč). Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní.
Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
K jednání soudu nařízenému na den 10. 7. 2024 se žalovaná, ač řádně a včas předvolána, bez předchozí omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání. Soud proto za užití § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu uvedl, že žalovaná čerpala částku 100 000 Kč a uhradila celkem 29 089,03 Kč. Dále právní zástupce po poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. uved, že k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem navrhl žalobě vyhovět.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru číslo hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč (lhůta čerpání končí dne 18. 2. 2022), přičemž úvěr měl být čerpán jednorázově na běžný účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek, splatnost úvěru byla stanovena na 25. 1. 2030, zápůjční úroková sazba činila 12,50 % ročně a výše anuitní splátky činila 1 664 Kč. Celková splatná částka činila 158 937,26 Kč, cena pojištění činila 100 Kč měsíčně, úvěr měl být čerpán jednorázově na účet 107-8138470247/0100. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je svobodná, žije u rodičů, má základní vzdělání, její čistý příjem činí 16 000 Kč, výdaje spojené s bydlením činí 4 000 Kč, žalovaná nemá vyživovací povinnost, ostatní výdaje činí 1 500 Kč. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež jsou opatřeny podpisem žalované, Oznámení o úrokových sazbách v českých korunách, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník právnická osoba. pro občany, a dále Sazebník poplatků žalobkyně platný od 4. 12. 2020 a Sazebník poplatků žalobkyně platný od 1. 11. 2022.
Z návrhu na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne 10. 2. 2022 vyplývá, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že jsou zde zaznamenány osobní údaje žalované, a to mimo jiné jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu. Dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, má základní vzdělání. Dále jsou zde uvedeny příjmy žalované ze závislé činnosti ve výši 16 000 Kč, náklady spojené s bydlením činí 4 000 Kč, pojištění žadatele 0 Kč, spoření žadatele 0 Kč, ostatní výdaje včetně výživného 0 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti 5 500 Kč, ostatní výdaje včetně výživného 1 500 Kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti 9 360 Kč.
Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobního úvěru bylo zjištěno, že banka disponovala osobními údaji žalované s tím, že na základě interního vyhodnocení schválila žádost žalované.
Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 10. 2. 2022 vyplývá, že žalovaná podepsala čestné prohlášení o zdravotním stavu, a dále souhlasy, prohlášení a zmocnění.
Z Historického výpisu čísla úvěru 0000784802031157 ze dne 18. 1. 2024 vyplývá, že žalovaná dne 10. 2. 2022 čerpala úvěr ve výši 100 000 Kč.
Z Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 15. 11. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3. 1. 2024. Z dodejky vyplývá, že žalované byla zásilka doručována dne 22. 11. 2023. Žalobkyně rovněž doložila upomínky adresované žalované, a to ze dne 4. 4. 2023, 5. 5. 2023, 22. 5. 2023, 30. 5. 2023, 19. 6. 2023, 29. 6. 2023, 31. 7. 2023, a dále 29. 8. 2023.
Z Předžalobní upomínky ze dne 26. 1. 2024 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
Z periodického výpisu právnická osoba. (č.ú.: Anonymizováno) vedeného na žalovanou za období od 10. 2. do 11. 2. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek jistiny činil 0 Kč, konečný zůstatek jistiny činil 100 000 Kč (dne 10. 2. 2022 došlo k čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč).
Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 10. 2. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 100 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 12,50 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách v částce 1 664 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 15. 11. 2023. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 29 089,03 Kč.
Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 100 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila celkem 29 089,03 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádost o spotřebitelský úvěr, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, že její příjem činí 16 000 Kč, je svobodná, bydlí u rodičů, náklady spojené s bydlením činí 4 000 Kč, ostatní výdaje žalované činí 1 500 Kč a celkové měsíční výdaje domácnosti činí 9 360 Kč. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 100 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 29 089,03 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 70 910,97 Kč (tj. 100 000 – 29 089,03 = 70 910,97 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 20. 6. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (22. 6. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 821 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 518,97 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 940 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a dále z částky 4 940 Kč za účast na jednání před soudem včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 960 Kč ve výši 4 401,60 Kč. Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 29 182,60 Kč (3 821 + 4 x 4 940 + 4 x 300 + 4 401,60). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 70 910,97 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 71 455,43 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 24 608 Kč spolu s příslušenstvím, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 43 773,64 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 115 229,07 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 62 %, úspěch žalované 38 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 24 % svých nákladů, z částky 29 182,60 Kč tedy ve výši
7 004 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.