Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 12/2024-110

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 124 372,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 111 248,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 13 123,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 948 Kč za období od 4. 6. 2021 do 29. 12. 2021, s úrokem 4,9 % ročně z částky 124 372,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 124 372,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 14 837 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 111 248,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 13 123,49 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 948 Kč za období od 4. 6. 2021 do 29. 12. 2021, s úrokem 4,9 % ročně z částky 124 372,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 124 372,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 14 837 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 124 372,40 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení, se smluvním úrokem a s úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. tel. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným. Touto smlouvou získal žalovaný od žalobkyně úvěr 200 000 Kč, který se zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 5 967,62 Kč. Dostal se však do prodlení s úhradou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr v souladu s produktovými podmínkami ke dni 29. 12. 2021 zesplatnila. Žalovaný poté uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, kterou však nedodržel. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku na společnost Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. postupní smlouvou ze dne 18. 9. 2023. Následně společnost Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno. postoupila pohledávku na žalobkyni postupní smlouvou ze dne 13. 10. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ).

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným podepsali dne 4. 6. 2021 Smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na základě které žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému na jeho účet č. č. účtu částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 39 měsíčních splátkách po 5 967,62 Kč a 40. splátkou ve výši 6 669,79 Kč (viz Smlouva o úvěru čl. 13-15). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, jeho jediným příjmem je mzda ze zaměstnaneckého poměru na pozici manager/ředitel u společnosti právnická osoba, jedná se o jediný příjem domácnosti, nevyživoval žádné další osoby. Výdaje své, případně celé domácnosti, žalovaný v žádosti neuvedl (viz žádost o úvěr čl. 107). K ověření příjmu žalovaného měla žalobkyně k dispozici potvrzení o výši příjmů od zaměstnavatele (viz potvrzení čl. 80). Žalobkyně dále lustrovala, zjišťovala existenci jeho závazků – externí splátky zjistila u dvou úvěrů v celkové výši 4 881 Kč, interně neevidovala u žalovaného žádné splátky (viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vč. lustrace čl. 86-88). Na projednávaný úvěr žalovaný žalobkyni uhradil celkem 88 751,09 Kč (viz platební historie čl. 79). Dne 1. 11. 2023 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka čl. 65, seznam odeslaných předžalobních výzev čl. 52 a násl.).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a podpůrně , (dále jen „o. z.“).

6. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

7. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

8. V projednávané věci žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně zjišťování poměrů žalovaného pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti pouze zčásti (po příjmové, nikoli výdajové stránce) a ani takto omezeně zjištěné poměry žalovaného nevyhodnotila adekvátně. Žalobkyni nelze upřít, že ověřila příjem žalovaného i jeho splátkovou zatíženost, zjišťovala sociální situaci žalovaného, však výdaje žalovaného mimo již zmíněné splátky, např. výši nájemného. Z (neúplných) informací, které měla k dispozici, tak nemohla zodpovědně vyhodnotit, že by žalovaný s jediným příjmem a splátkami dvou předchozích závazků (bez zjištění zejména výše nákladů na bydlení a domácnost, které žalovaný podle svého prohlášení nesl sám) byl schopen unést výdaj dalšího úvěru relativně vysokou splátkou. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila

9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle , ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne 5. 3. 2020) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění , účinného podle od 29. 5. 2022, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný jí dosud zaplatil zpět 88 751,09 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou 111 248,91 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci nezodpovědných poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , (dále jen „ “). Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 124 372,40 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla v části nároku ve výši 111 248,91 Kč, tedy v rozsahu 76,3 %, přičemž soud pro posouzení úspěchu počítal i s příslušenstvím zkapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 52,6 % (od úspěchu 76,3 % se odečítá neúspěch 23,7 %).

13. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 4 976 Kč a náklady zastoupení, při jejichž výpočtu vycházel soud z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „ “). Zástupkyně žalobkyně by měla nárok na odměnu ve výši 18 300 Kč dle bodu 5 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 6 100 Kč dle advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Poněvadž zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by jí v souladu s přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 4 032 Kč. Celkem by plná náhrada nákladů řízení činila 28 208 Kč. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 52,6 % těchto nákladů, byla jí na nákladech řízení přiznána částka ve výši 14 837 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.