Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 112/2023-78
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0,
o zaplacení 18 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 120 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 28. 8. 2022 do 18. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 950 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 120 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 28. 8. 2022 do 18. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 950 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 950 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 1 170 Kč. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím sítě internet na webové stránce www.Anonymizováno.cz dne 28. 7. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky čerpala a zavázala se je splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 950 Kč. Tuto svoji povinnost si však nesplnila a dosud na pohledávku žalobkyně neuhradila žádnou částku. Dlužná částka je složená z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 950 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 170 Kč (0,1 % denně z částky 13 000 Kč od 28. 8. 2022 do 26. 11. 2022) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou, a dále lustrací v databázích ISIR, CEE a databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.
3. Soud ve věci provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 7. 2022, všeobecných obchodních podmínek a přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 7. 2022 smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované postupně zaslány na její bankovní účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 13 000 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná se zavázala uhradit jistinu 13 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (při čerpání celého úvěrového limitu) ve výši 3 510 Kč a úroky nejpozději dne 27. 8. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné od 1. 8. 2020 a sazebník poplatků platný od 1. 12. 2021. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla dále v čl. 6.4 všeobecných obchodních podmínek sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP), žalobkyně měla též k dispozici kopii občanského průkazu žalované.
4. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč a náklady dosahují 2 000 Kč. Čistý ověřený měsíční příjem pak dle žalobkyně dosahuje částky 34 770 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 015 Kč, rezerva pro výdaje pak částka. v průměrné výši za poslední tři měsíce 34 000 Kč a dále příspěvek na dítě ve výši 8 339 Kč. Zároveň je z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaná je zatížena hypotékou, kdy z výpisu z účtu je patrná splátka hypotéky ve výši 3 000 Kč. Na účtu je každý měsíc provedeno velké množství bankovních transakcí. Ke dni 24. 7. 2022 byl stav na účtu 135,10 Kč. V listin ě nazvané identifikované příjmy byly uvedeny jednotlivé částky, které měly na základě doloženého bankovního výpisu představovat příjmy žalované z jejího účtu. Žalobkyně doložila taktéž listin u označenou jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, v níž byly uvedeny podstatné údaje o úvěru (výše úvěru, splátky, náklady úvěru apod.), které byly později promítnuty do smlouvy o úvěru.
5. Předžalobní upomínka ze dne 10. 3. 2023 s výzvou k plnění ve lhůtě tří dnů byla žalované prokazatelně odeslána téhož dne.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž byly žalobkyní poskytnuty žalované bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč. Tyto peněžní prostředky však žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila.
12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Žalobkyni tak vznikla povinnost stanovená zák. č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud by poskytovatel této své povinnosti nedostál, musela by být sjednaná úvěrová smlouva posouzena jako neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez námitky dlužníka (podrobněji k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Ostatně i v rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, bylo jasně konstatováno, že vnitrostátní úprava, podle níž se sankce neplatnosti uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle Soudního dvora je proto nezbytné, aby splnění povinností poskytovatele úvěru soud zkoumal z moci úřední.
13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat.
14. Žalobkyně soudu doložila toliko své interní dokumenty obsahující údaje, jež měla žalobkyně získat z dokladů od žalované, a dále pak výpis z bankovního účtu žalované, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná má sice poměrně slušné příjmy, zároveň bylo ale zjištěno, že má další poměrně vysoké blíže nespecifikované výdaje. Žalobkyně přitom při prověřování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z „vypočítaných minimálních výdajů“, přičemž není zřejmé, jak k této částce výdajů žalobkyně vůbec dospěla. Z výpisu z účtu žalované však vyplývají daleko vyšší výdaje. Navíc žalovaná byla zatížena i dalšími dluhy (minimálně hypotéka ve výši 3 000 Kč, která je seznatelná přímo z výpisu z účtu žalované). Je pak jen těžko uvěřitelné, že pokud žalovaná platila pravidelně hypotéku ve výši 3 000 Kč, že by její zbývající výdaje dosáhly pouze částky 4 015 Kč (vypočítané minimální výdaje ve výši 7 015 Kč – 3 000 Kč). Za této situace měla být žalobkyně obezřetná a lépe si ověřit výdajovou stránku finančního rozpočtu žalované, když zároveň z doloženého výpisu z bankovního účtu žalované vyvstávají značné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. To však žalobkyně neučinila. Absentují tak jakékoliv informace ohledně skutečných pravidelných výdajů žalované – zejména na bydlení, energie, cestovné, stravu. Žalobkyně ani jakkoliv nezkoumala další úvěrové zatížení žalované. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádným způsobem. Bez stěžejních, řádně doložených údajů o nákladech a výdajích žadatelky o úvěr nelze provést analýzu finančního rozpočtu žalované, a proto je za takové situace vyloučené učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelky a posoudit její schopnost úvěr splácet. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost samotné úvěrové smlouvy.
15. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
16. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná z této částky dosud ničeho nevrátila, a žalobkyni tudíž vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ohledně celé poskytnuté částky, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.
17. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost do tří dnů, jak se uvádí ve výzvě ze dne 10. 3. 2023. Za aplikace ustanovení § 573 o. z. byla výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, jež bylo žalobkyní prokazatelně učiněno dne 10. 3. 2022. K doručení tedy došlo dne 15. 3. 2022, a splatnost dluhu tak nastala dne 18. 3. 2023 (tj. 3. den od doručení výzvy). Nárok na zaplacení úroku z prodlení tedy žalobkyni vzniká od 19. 3. 2023 a od tohoto data byl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení žalobkyni také přiznán. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.).
18. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 120 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 28. 8. 2022 do 18. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 950 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení však žaloba není důvodná, a proto byla částečně zamítnuta (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně nebyla zcela úspěšná ve věci. Nárok na náhradu nákladů řízení tedy odpovídá míře úspěchu toho kterého účastníka ve věci. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 14 431,78 Kč (jistina a úroky dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku na 1 431,78 Kč), což představuje 67 % sporu. Neúspěšná pak byla ohledně částky 6 969,09 Kč (poplatek ve výši 3 950 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 170 Kč a úroky dopočtené ke dni vyhlášení rozsudku na 1 849,09 Kč), což představuje 33 % sporu. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů v poměru odpovídajícím rozdílu úspěchu v řízení a úspěchu žalovaného, tedy celkem v rozsahu 34 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 120 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 , a tedy rovněž kritéria stanovená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, když postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je soudu známa z jeho úřední činnosti, kupříkladu ve věcech spisová značka, spisová značka nebo spisová značka. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 2 252 Kč a žalobkyně má nárok na 34 % z nich, tedy na 766 Kč (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekucí.