Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 70/2024-43

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČ Anonymizováno

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 81 404 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 584 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení

- částky 71 820 Kč,

- zákonných úroků z prodlení z částky 23 126,82 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,

- kapitalizovaných úroků ve výši 6 394,72 Kč,

- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 000,48 Kč,

- úroku ve výši 25 % ročně z částky 28 321,16 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 584 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení- částky 71 820 Kč,- zákonných úroků z prodlení z částky 23 126,82 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,- kapitalizovaných úroků ve výši 6 394,72 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 000,48 Kč,- úroku ve výši 25 % ročně z částky 28 321,16 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 81 404 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba., IČO IČO uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne 23. 6. 2021. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jistinu a úhrady za služby. Celkové náklady poskytnutého úvěru činily 90 320 Kč, které se žalovaný zavázal splácet žalobci v pravidelných 20měsíčních splátkách ve výši 4 516 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, kdy naposledy uhradil dne 31. 8. 2022 částku ve výši 1 000 Kč, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru, a to ke dni následujícímu po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky a žalovanému vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 28 321,16 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 4 389,66 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 836,09 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 785,84 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 571,25 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu se smlouvou též smluvní pokutu v celkové výši 21 500 Kč a zákonné úroky. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupena na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:

3. Zy nazvané smlouva o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 23. 6. 2021 žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 9 320 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 28 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a poplatkem za umožnění splácet v hotovosti ve výši 8 400 Kč. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 90 320 Kč, v pravidelných 20měsíčních splátkách ve výši 4 516 Kč. Součástí tétoy bylo i ujednání o smluvní pokutě.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla dne 2. 8. 2023 postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že žalobce písemně informoval žalovaného o postoupení pohledávky.

5. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil poslední splátku dne 31. 8. 2022, kdy celkově uhradil žalovaný 30 416 Kč.

6. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný na základě dohody o provedení práce u společnosti právnická osoba, vykonával pracovní pozici traktorista s průměrným měsíčním příjmem 9 900 Kč. Daná dohoda byla uzavřena na dobu určitou do prosince 2021.

7. Z výplatních dokladů a oznámení České správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaný pobíral starobní důchod ve výši 14 609 Kč.

8. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný mezi své měsíční příjmy zahrnul důchod ve výši 14 609 Kč a dále částku 9 900 Kč vyplývající z dohodo o provedení práce. Soud dále zjistil, že žalovaný mezi své měsíční výdaje zahrnul částku 3 000 Kč za bydlení a energie, částku 6 750 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, částku 1 399 Kč představující srážky ze mzdy a částku 4 305 Kč představující splátky žalovaného za další půjčku. Celkové měsíční příjmy žalovaný stanovil na 24 509 Kč a celkové měsíční výdaje stanovil žalovaný na částku 15 454 Kč, kdy rozdíl mezi těmito částkami činí 7 055 Kč.

9. Z písemné výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 23. 6. 2021 peněžní prostředky v souhrnné výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný mu měl zpět uhradit částku 90 320 Kč v měsíčních splátkách 4 516 Kč. To vše, přestože si byl vědom, že žalovaný je starobní důchodce, kdy více než 1/3 příjmů žalovaného pochází z dohody o provedení práce, která měla skončit k prosinci 2021, a po tomto datu by žalovanému zbyl pouze příjem ze starobního důchodu ve výši 14 609 Kč, což by jen s porovnáním měsíčních výdajů žalovaného nestačilo žalovanému ani na pokrytí jeho měsíčních výdajů. Neobstojí tvrzení, že znal žalovaného jako dlužníka, který měl u předchůdce žalobce jako věřitele už i další půjčky. Právě naopak. Soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnosti žalovaného.

11. Dle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích, apod., kdy věřitel tuto svou povinnost nesplnil. Smlouva o úvěru je z tohoto důvodu tudíž neplatná. Z daných důkazů je zřejmé, že žalovaný přijal od právního předchůdce žalobce částku 40 000 Kč, kdy na tuto uhradil pouze 30 416, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení ve výši 9 584 žalobci vydat.

12. Soud jednal podle , , ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením .

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle , .

14. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. , kdy právní předchůdce žalobce před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu až zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky.

15. Podle ustanovení až zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro právního předchůdce žalobce – podnikatele – podle ustanovení platí, že jako podnikatel vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byl právní předchůdce žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (, ) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný – spotřebitel – byl ve vztahu s podnikatelem – poskytovatelem úvěru slabší stranou, a byl tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.

17. Ústavní soud v nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1d.

18. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.

20. V daném případě právní předchůdce žalobce nesplnil svoji povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

21. Podle platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal peněžitou částku 40 000 Kč a uhradil zpět částku 30 416 Kč. Soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci zbylé plnění ve výši 9 584 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud rozhodl dle , dle a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb a je přiznán od data, jak jej požadoval žalobce (byť odvíjejíc toto datum z neplatné smlouvy - od data následujícího po zesplatnění), přestože žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu z titulu bezdůvodného obohacení již před tímto, ovšem soud nemůže přiznat více, než žalobce v žalobě požaduje.

23. Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani „poplatků“.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s v návaznosti na ust. , kdy žalobce měl ve věci méně než poloviční úspěch (11,77 % ku úspěchu žalovaného 88,23 %). Žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu k plnění dle výroku č. I tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s třídenní.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu rozhodnutí u Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. Věcně a místně příslušným k projednání odvolání je Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon, resp. exekuci.