Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 153/2024-51
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyníAnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno Anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši Anonymizováno Anonymizováno ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce, který činil částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem částka, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částka. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni datum zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a vypočetla zbývající MLS žalovaného ve výši částka tak, že od výše jeho příjmu, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy ve výši částka, odečetla životní minimum ve výši částka a splátku sjednaného úvěru ve výši částka. Dospěla proto k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovanou částku ve výši částka tvoří dlužná jistina ve výši 96 833, částka, poplatky ve výši částka, náklady na vymáhání ve výši částka a smluvní pokuty v celkové výši částka, příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a běžící úrok výši 26,28 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Dle textu smlouvy mohla žalobkyně po dobu trvání smlouvy nabídnout žalovanému zvýšení úvěrového rámce dopisem nebo emailem, a to maximálně do výše částka. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky /viz smlouva na č. l. 18-19 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému ISAS/. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne datum, celkem načerpal částku částka a uhradil celkem částka /viz výpis čerpání na č. l. 23-25 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 26-29 spisu/. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro žalovaného, tak i pro domácnost žalovaného (ačkoliv pouze žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastní nemovitosti, má příjmy ze zaměstnání ve výši částka, příjem ostatních členů domácnosti činí částka a měsíční výdaje domácnosti činí částka /viz potvrzení o provedení bonity na č. l. 20 spisu, potvrzení o úvěruschopnosti na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum /viz dopis ze dne datum na č. l. 21 spisu, poštovní podací arch na č. l. 31 spisu, předžalobní výzva na č. l. 22 spisu, poštovní podací arch na č. l. 32 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši částka. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Podle soudu tato povinnost není splněna, pokud právní předchůdkyně žalobkyně vychází pouze z údajů, které uvedl žalovaný, aniž je ověřila. Žalobkyně v daném případě zjistila příjmy žalovaného, když ve smlouvě a v potvrzení o provedení bonity klienta je uvedena částka částka, jakožto čistý měsíční příjem žalovaného, dále zjistila výdaje žalovaného, když v potvrzení o provedení bonity klienta je uvedena částka částka. K ověření skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného potom nedošlo vůbec. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel získá nejprve údaje o příjmech a výdajích od spotřebitele a následně je náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v daném případě zjistila příjmy žalovaného, ale neověřila žalovaným tvrzené příjmy ve výši částka, ohledně výdajů ověřila pouze dosavadní splátkové zatížení žalovaného a další, a to ani ty nejpodstatnější jako jsou náklady na bydlení a na živobytí zjišťovány a ověřovány nebyly. Nadto se žalovaným tvrzené výdaje ve výši částka soudu jeví jako významně podhodnocené, byť žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, pokud vezmeme v úvahu růst cen energií, běžné výdaje za stravu, služby, ošacení, na dopravu, zájmové aktivity apod. Z hlediska těchto příjmových a výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění statistických údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů jak k příjmům, tak k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předchozích čerpání hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané opět na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně, což nebylo žalobkyní prokázáno ani po poučení dle § 118a o. s. ř.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
17. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalovanému poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno v řízení Anonymizováno-právnická osoba. proti Anonymizováno). Soud zároveň upozorňuje na rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C755/22, právnická osoba. proti právnická osoba., ve kterém bylo dovozeno, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.
18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil žalobkyni částku částka, má stále povinnost vrátit částku částka (částka – částka). Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení dlužné částky ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne datum (odeslané dne datum), podle které měl žalovaný dluh ze smlouvy uhradit do 14 dní od sepsání výzvy, tj. do datum, žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
19. Ve zbylé části soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení, smluvních pokut a na jiné související poplatky (výrok II. tohoto rozsudku).
20. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.