Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 7/2024-60
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 122 185 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 539 Kč a částku 43 730 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 222,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 139,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 054,76 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 16 054,76 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a dále částky 54 764 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 996,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 854,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 630,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,00 % ročně z částky 62 630,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 539 Kč a částku 43 730 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 152 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 222,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 139,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 054,76 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 16 054,76 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a dále částky 54 764 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 996,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 854,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 630,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,00 % ročně z částky 62 630,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 122 185 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.
2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO a žalovanou došlo dne 6. 6. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně další částky v celkové výši 16 152 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku (a pojistného) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 12. 2019. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalované ve výši 17 461 Kč však žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 16 054,76 Kč a na poplatcích částku 7 636,24 Kč, spolu s příslušenstvím. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
3. Dále dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO a žalovanou došlo dne 2. 3. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně další částky v celkové výši 54 059 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku (a pojistného) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 3. 2020. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalované ve výši 41 270 Kč však žalovaná nadále dluží žalobkyni na jistině částku 62 630,10 Kč a na poplatcích částku 35 893,90 Kč, spolu s příslušenstvím. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u ní předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 23. 4. 2024. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 32-49 spisu.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. soud zjistil následující skutkový stav.
7. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla dne 6. 6. 2018 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s částkou v celkové výši 16 152 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku (a pojistného) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 12. 2019. Jednotlivé platby žalované s určením jejich data a výše pak byla uvedena v předložené tabulce umoření.
8. Ze smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 2. 3. 2018 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 85 000 Kč, žalovaná se přitom zavázala tuto částku věřiteli vrátit spolu s částkou v celkové výši 54 059 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku (a pojistného) se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 3. 2020. Jednotlivé platby žalované s určením jejich data a výše pak byla uvedena v předložené tabulce umoření.
9. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 2. 3. 2018 pak soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vlastníkem objektu bydlení, má vysokoškolské vzdělání, je vdaná, je majitelem auta, jako zdroj svých příjmů uvedla, že je OSVČ s čistým příjmem 32 772 Kč měsíčně, s měsíčními výdaji 10 000 Kč, kdy měla předložit svůj živnostenský list a daňové přiznání za rok 2017.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 2022, přičemž je uvedena v přiloženém seznamu. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla žalovaná informována o postoupení pohledávek na žalobkyni.
12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 5. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovanou byla podána k poštovní přepravě dne 12. 5. 2023.
13. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ “), po právní stránce následovně.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
21. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.
22. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 6. 6. 2018 a Smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 2. 3. 2018, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouvy o úvěru, na základě nichž byly žalované poskytnuty částky 25 000 Kč a 85 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tyto částky věřiteli vrátit spolu s částkami představujícími součet příslušenství a poplatky, a to jednak v 18 měsíčních splátkách po 2 287 Kč, jednak ve 24 měsíčních splátkách po 5 795 Kč.
23. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Anonymizováno Anonymizováno proti Anonymizováno. Anonymizováno., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v adresa v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „[v]nitrostátní soudy ... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43). „Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44). „Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).
24. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužnice/žalované při uzavření Smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 6. 6. 2018 a Smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 2. 3. 2018 a tedy posouzení otázky, zda byly uvedené smlouvy o úvěru platně sjednány.
25. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ , je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalované bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalované, nemůže být považováno za dostatečné. Pouhé zaznamenání odhadovaného měsíčního výdaje žalované je zcela nedostačující, kdy žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.
26. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ , což má dle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 143/2019 , 27 Co 23/2020 , 28 Co 31/2020 , 22 Co 107/2020 , 30 Co 62/2020 aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ , podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatila. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč a 85 000 Kč žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni před zahájením soudního řízení částky v celkové výši 17 461 Kč a 41 270 Kč, proto již nemá žalovaná povinnost tyto části jistin vracet. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v částce 7 539 Kč a 43 730 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění) a žalované náklady řízení v důsledku její nečinnosti nevznikly, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnut lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.