Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 55/2024-53
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 44 394 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do datum, úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z částky částka ve výši 8 % ročně od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, , úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a úroku z částky , částka, ve výši 8 % ročně od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru č. číslo smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO: IČO, adresa (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Na základě citované smlouvy o úvěru žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši částka, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým vlastnoručním podpisem. adresa s jistinou úvěru se zavázal původní věřitelce zaplatit příslušenství úvěru v celkové výši částka, tj. celkem se původní věřitelce oproti poskytnutým peněžním prostředkům ve výši částka zavázal vrátit částku částka ve 14 ti měsíčních splátkách po částka. Splatnost poslední splátky úvěru byla stanovena na datum. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně ke dni splatnosti úvěru svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného příslušenství v plné výši nesplnil, neboť do dne splatnosti úvěru původní věřitelce zaplatil celkem částku částka. Žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka z původní věřitelky postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum se nyní po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, úroku vyčísleného od datum do datum z dlužné jistiny ve výši částka, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do datum ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z částky částka ve výši 8 % ročně od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ke kterému se žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) řádně dostavila s návrhem, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, kterými jsou žádost o úvěr, smlouva o úvěru, provedené platby žalovaného, příloha č.hodnota smlouvy – předpis splátek, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, podací lístek, poštovní podací arch, výplatní listin y, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
5. Pokud se týká toho, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jejich ověření na základě dokladů vyžádaných od žalovaného a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl v tomto ohledu dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Teprve následně byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem částka, že výše měsíčních výdajů činí částka. Žalovaný v žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši částka měsíční splátkou ve výši částka je dostatečná.
6. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO: IČO a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. číslo smlouvy dne datum, na základě které byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka, v hotovosti, při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v celkové výši částka, tj. celkem se původní věřitelce oproti poskytnutým peněžním prostředkům ve výši částka zavázala vrátit částku částka ve 14 ti měsíčních splátkách po částka. Splatnost poslední splátky úvěru byla stanovena na datum. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně ke dni splatnosti úvěru svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného příslušenství v plné výši nesplnil, neboť do dne splatnosti úvěru původní věřitelce zaplatil celkem částku částka, což žalobkyně potvrdila výpisem provedených plateb. Předmětná pohledávka byla z původní věřitelky postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum na žalobkyni.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci AnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
16. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně ověření příjmů žalovaného, které představuje mzda ve výši částka vycházela, jak žalobkyně uvedla, z výplatních pásek a z pracovní smlouvy. Ve vztahu ke zjištění a ověření příjmů žalovaného má tedy soud tuto povinnost za řádně splněnou. Avšak pokud se týká žalovaným poskytnutých informací ohledně výše jeho měsíčních výdajů, kdy uvedl, že jeho výdaje činí celkem částku částka, informací ohledně svého bydlení (u rodičů) a ostatních měsíčních výdajů, v tomto ohledu právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na ověření si pravdivosti takto žalovaným poskytnutých údajů, neověřila si je a považovala je za dostatečný podklad pro svůj závěr o schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr (jinými slovy žalobkyně soudu neposkytla žádný důkaz ve vztahu k jejich řádnému ověření). Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že ohledně výdajů žalovaného na bydlení ve výši částka, které si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit na základě jí předložené nájemní smlouvy, je nutno konstatovat, že soudu předložená nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou do datum, tedy nevztahovala se k době uzavření smlouvy o úvěru, kdy navíc žalobkyně nedoložila tu část smlouvy, která se vztahuje k prokázání výše sjednaného nájemného. Rovněž i ostatní náklady na stravu, dopravu a jiné služby v celkové (žalovaným tvrzené) výši částka, se soudu nejeví jako příliš reálné, a i tuto uváděnou částku měla žalobkyně podrobněji ověřit a dále zkoumat.
18. Soud byl tedy nucen učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, což se i následně projevilo tím, že žalovaný svému závazku nedostál. V daném případě tedy bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinný tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.
19. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou částka, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil (částka – částka = částka). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení částka.
20. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši částka, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, jež následuje po dni, který žalobkyně žalovanému ke splnění povinnosti k zaplacení částky vycházející ze smlouvy o úvěru stanovila v předžalobní výzvě (do datum), tj. ode dne datum, a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní (15 % ročně), která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky částka a úspěšná byla pouze co do částky částka. Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalované dán ve výši 45,84 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,92 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 27,08 %), kdy do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
23. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.