Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 134/2024-40
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 24 336,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení 24 336,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 13.6.2018 rámcovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě vedla pro žalovaného běžný účet č. č. účtu. Dne 19.3.2019 uzavřeli dodatek č. hodnota, kterým žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 110 992 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 24.6.2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 60 793,56 Kč a smluví úrok 1 936,90 Kč. Žalovaný po zesplatnění na úvěr dále platit nepravidelné splátky, kdy aktuální neplacená jistina činí 24 336,44 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě jím uvedených skutečností a ověřena výpisem z účtu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin y označené jako „Rámcová smlouva číslo hodnota“ soud zjistil, že tato byla podepsána žalovaným dne 13.6.2018. Jejím obsahem je ujednání o vedení běžného účtu č. č. účtu.
4. Z listin y označené jako „Dodatek číslo hodnota k rámcové smlouvě číslo hodnota“ soud zjistil, že tuto žalovaný podepsal dne 19.6.2019. Jejím obsahem je ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 110 992 Kč, kdy 80 992 Kč bude použito ke splacení původního úvěru a částka 30 000 Kč není vázána žádným účelem. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,90 % ročně.
5. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední tři měsíce (8,9,10/2018) 13 667 Kč čistého. Z výpisu z účtu za období od 1.12.2018 do 28.2.2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 27 797,18 Kč a konečný zůstatek 6 732,97 Kč.
6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že ke dni 19.3.2019 byly žalovanému odmítnuty 4 splátkové úvěry a měl existující jeden splátkový úvěr a jednu kreditní kartu a ukončený jeden nesplátkový úvěr.
7. Ze splátkového kalendáře osud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 111 580,35 Kč.
8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z. “), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb. “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
15. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně ověřovala pouze příjem žalovaného. Nijak nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Jednalo se přitom o navýšení již stávajícího úvěru s jistinou ve výši 80 992 Kč o dalších 30 000 Kč, tedy o více než jednu třetinu. Dle soudu se tak jedná o významné navýšení úvěru a bylo i v tomto případě povinností žalobkyně ověřovat úvěruschopnost žalovaného. Za situace, kdy byl u žalovaného zjištěn velice podprůměrný příjem, bylo o to více na místě ověřit finanční situaci žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Lze tudíž uzavřít, že žalobkyně neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smluv o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 110 992 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na úvěry zaplatil celkem 111 580,35 Kč a celou jistinu úvěru tak vrátil.
17. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalovaný byl ve věci úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.