Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 75/2024-57

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 263.680,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 111.387,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 111.387,70 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 152.292,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.472,41 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35.412,42 Kč, s úrokem ve výši 18,20 % ročně z částky 260.348,12 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 148.960,42 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 111.387,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 111.387,70 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 152.292,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.472,41 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35.412,42 Kč, s úrokem ve výši 18,20 % ročně z částky 260.348,12 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 148.960,42 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 263.680,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba. (dále jen právní předchůdce) a žalovaným dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. Byla sjednána výše úvěru ve výši 309.000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného. Byly sjednány měsíční splátky po 6.739,99 Kč počínaje dnem 12. 3. 2020. Byl sjednán úrok 18,20 % ročně, RPSN činila 20,02 % ročně. Celková částka byla 595.689,13 Kč. Peněžní prostředky měly být čerpány klientem na uvedené úvěrové účty, a to na úvěrový účet č. č. účtu ve výši 25.045,47 Kč, na úvěrový účet č. č. účtu ve výši 270.074,50 Kč, na úvěrový účet č. č. účtu ve výši 5.033,83 Kč. Dále prostředky ve výši 7.000 Kč měly být odeslány ve prospěch účtu č. č. účtu a zbývající část jistiny úvěru také na tento účet. Byly sjednány poplatky uvedené v úvěrové smlouvě a dále pojištění klienta (úvěrová smlouva, sazebník, produktové podmínky). Žalobkyně požadovala uhradit nesplacenou jistinu ve výši 260.348,12 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 16.472,41 Kč (od 4. 2. 2020 do 20. 10. 2022), smluvní poplatky ve výši 3.332 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 35.412,42 Kč (od 4. 2. 2020 do 20. 10. 2022). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, oznámil právní předchůdce žalobkyně úvěru a splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 7. 11. 2022 (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 10. 2022, včetně podacího lístku). Žalovaný na daný případ uhradil celkem částku ve výši 197.612,30 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek s datem datum a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně příslušných částí seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek.

5. Žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost klienta a vycházel z údajů poskytnutých klientem a tyto hodnotil individuálně. Kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Byl porovnán příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů klienta. Žalobkyně doplnila na výzvu soudu svá tvrzení v podán z 26. 4. 2024, kde uvedla, že bylo vycházeno z informací klienta, které uvedl v žádosti o úvěr ze datum. Věřitel ověřil příjem žalovaného na základě běžného účtu klienta, kdy žalovaný garantoval příjem ve výši 16.890 Kč a uvedl čistý příjem domácnosti ve výši 16.890 Kč. Dále bylo vycházeno z částky životního minima žalovaného dle Žalobkyně předložila soudu žádost o úvěr, kde jsou k žalovanému uvedeny informace, že se jedná o fyzickou osobu spotřebitele, deklarovaný čistý měsíční příjem 16.890 Kč, který byl ověřen z běžného účtu klienta. Typ povolání na dobu určitou. Klient je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě. Dosavadní interní splátky jsou 2.093,51 Kč (žádost o úvěr, včetně karty klienta).

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle , o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu , o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 26.4.2024. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se věřitel dostatečně nezabýval výdajovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděné výdaje. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a neprověřil otázku výdajů žalovaného, nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedl lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem, v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Soud proto dovodil absolutní neplatnost dané úvěrové smlouvy.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 309.000 Kč, ponížené o úhrady provedené žalovaným ve výši 197.612,30 Kč a žalobkyni byla přiznána jistina ve výši 111.387,70 Kč. Dále byly přiznány zákonné úroky z prodlení v souladu s ve výši dle nař. vlády č. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení povinnost k plnění nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplnění povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází následující den k prodlení viz rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. . Za takovou výzvu k plnění považuje soud oznámení o zesplatnění úvěru a zároveň výzvu k plnění ze dne 22. 10. 2022. V této výzvě byla poskytnuta lhůta k plnění do 7. 11. 2022. Žalovaný je tak v prodlení od 8. 11. 2022. Další nároky uplatněné v žalobě byly posouzené jako nedůvodné a byly zamítnuty.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. s ohledem a procesní úspěch ve věci. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a také žádné nepožadoval. Proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).