Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 187/2024-47
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 27.592 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 17. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 30. 3. 2023 do 16. 9. 2023 a co do částky 7.592 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.274,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 276 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 17. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 30. 3. 2023 do 16. 9. 2023 a co do částky 7.592 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.274,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 276 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: 3703-226341/0710, [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 27.592 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru č. 244812 uzavřené mezi účastníky dne 15. 3. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2023, žádostí o poskytnutí úvěru, výpisem z účtu, výpisy z účtu žalovaného za listopad a prosinec 2022, kopií dokladu totožnosti žalovaného, výzvou k plnění ze dne 7. 9. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne 15. 3. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 244812, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný s jej zavázal splatit ve lhůtě do 14 dnů spolu s poplatkem z poskytnutí úvěru ve výši 3.372 Kč RPSN činila 19669 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla v čl. IX. Sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a paušální poplatky spojené s prodlením (86 Kč email, 47 Kč pokus o uskutečnění telefonického hovoru, 33 Kč SMS zpráva, 500 Kč písemná upomínka). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán v rámci předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2023.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku , na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.372 Kč ve lhůtě 14 dnů. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.
13. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11 ) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku , neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatek za poskytnutí úvěru na krátkou dobu 14 dnů ve výši téměř 17 %, RPSN 19600 %, t. j. mnohonásobně převyšující její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta a poplatky, které sice nejsou samy o sobě nepřiměřené, ale navyšují již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.
14. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 20.000 Kč, aniž by zvážila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice měla ověřenou výši výdělku žalovaného v rozmezí od cca 36.000 Kč do 41.679 Kč, avšak zároveň z výpisů z účtů za listopad a prosinec 2022 věděla, že žalovaný je v záporném zůstatku, a to vše za situace, kdy v obou měsících čerpal od žalobkyně úvěr (12.000 Kč a 17.000 Kč). Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Za dané situace nemohla žalobkyně v žádném případě poskytnout žalovanému úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, naopak z pouhého nahlédnutí do výpisů z účtu jí muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen při běžném chodu událostí svému závazku dostát. Žalobkyně tak porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb. ; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 . Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
15. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována e-mailem dne 7. 9. 2023, lhůta k plnění činila 7 dní a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostala se dnem 17. 9. 2023 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 17. 9. 2023 do zaplacení, ve zbytku co do částky 7.592 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.592 Kč od 30. 3. 2023 do 16. 9. 2023 žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45 %, t. j. v částce 1.274,50 Kč (žalobkyně byla úspěšná ze 72,5 %, neúspěšná z 27,5 %, náleží jí tedy právo na náklady řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci). Náklady žalobkyně přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.592 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
17. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 276 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.380 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.104 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 276 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.