Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 191/2024-62

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem tituly před jménem. Jméno zástupce zainteresované společnosti, tituly za jménem. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, Adresa zainteresované osoby

o zaplacení 41 528 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 246,39 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 176,60 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 344 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 184 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 246,39 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 17 176,60 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 344 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 8. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 41 528 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba., IČO IČO) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 15 % ročně ve výši celkem 1 925 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč, a to v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze 5 656 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 16. 9. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 17 176,60 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a poplatku na inkaso) částku 14 351,40 Kč, dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení v kapitalizované výši 10 000 Kč. Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 113,31 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 176,60 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 081,74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 590,39 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 15 % ročně ve výši celkem 1 925 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč, a to v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí úvěru ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Ve smluvních podmínkách si účastníci sjednali pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení /viz smlouva o úvěru na č. l. 35-36/. V rámci zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici formulář žádosti o úvěr, v níž je ručně vyplněn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 17 068 Kč a měsíční výdaje žalovaného ve výši 8 520 Kč, z čehož částka 1 000 Kč odpovídá nákladům na bydlení a energie a částka 6 320 Kč nákladům na dopravu, jídlo a jiné osobní náklady a částka 1 200 Kč měsíčním splátkám stávajících půjček. Dále je ve formuláři křížkem vyznačeno, že příjem žalovaného byl doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, že žalovaný byl v té době svobodný, bydlel u rodičů, dosáhl středoškolského vzdělání a počet vyživovaných dětí do 26 let je 1 /viz žádost o úvěr na č. l. 8/. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného na základě předložené pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek žalovaného, z nichž se podává, že žalovanému byla za březen 2020 vyplacena čistá mzda ve výši 10 000 Kč a za měsíc květen 2020 mzda ve výši 19 752 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 22-23, výplatní pásky na č. l. 24-25/. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, s úhradami se dostával do prodlení, přičemž celkově na svůj dluh uhradil částku 5 656 Kč /viz přehled úhrad na č. l. 38/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému uvedená v příloze č. hodnota seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 42-46, seznam postoupených pohledávek na č. l. 39-41/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 47/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 48-49 včetně podacího lístku na č. l. 50/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle , , (dále jen „o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. nedostála.

15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak pečlivě nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením částky 1 000 Kč jako náklady na bydlení, kdy žalovaný měl bydlet u rodičů, paušální částky 6 320 Kč jako náklady na dopravu, jídlo a ostatní osobní náklady a částky 1 200 Kč na splátky dosavadních půjček. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že částka 6 320 Kč bývá v úvěrových smlouvách právní předchůdkyně žalobkyně uváděna opakovaně a jedná se proto nikoli o skutečné výdaje odhadnuté žalovaným, nýbrž jakési paušální výdaje stanovené přímo právní předchůdkyní žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemůže hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích uvedených ve výši celkem 8 520 Kč. Pakliže žalobkyně namítá, že právní předchůdkyně žalobkyně není povinna zkoumat skutečné výdaje žalovaného a jejich výši pro objektivní nemožnost jejich ověření (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pročež postačí stanovení výdajů (a případně i příjmů) dle statistického modelu vytvořeného právní předchůdkyní žalobkyně, pak soud konstatuje, že v ustanovení je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Zákon tedy výslovně ukládá povinnost právní předchůdkyni žalobkyně jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného zkoumat a porovnávat. S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení), a to zejména za situace, kdy žalovaný měl uvést, že má měsíční náklady na bydlení pouze v částce 1 000 Kč, byť s uvedením, že bydlí u rodičů. Ani tvrzení žalovaného ohledně bydlení u rodičů v daném konkrétním případě, kdy žalovaný pobíral příjem pod hranicí minimální mzdy, nelze bez dalšího převzít a neověřovat a vyjít z nákladů na bydlení pouze v částce 1 000 Kč. V žádosti o úvěr navíc žalovaný uvedl, že vyživuje jedno dítě do 26 let věku, což věrohodnost tvrzení o bydlení u rodičů ještě snižuje. Bylo proto na žalobkyni, aby výdaje žalovaného pečlivěji ověřila, kupříkladu na základě předložení výpisu z bankovního účtu, jak je u jiných poskytovatelů úvěru zcela běžné. V daném případě však co se týče výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nepodložených tvrzení žalovaného, popřípadě statisticky odhadnutých výdajů, což nelze, jak již bylo uvedeno shora, považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti. Výdaji žalovaného se přitom právní předchůdkyně žalobkyně měla zabývat o to pečlivěji, když věděla o skutečnosti, že žalovaný již při svém nízkém měsíčním příjmu splácí i jiné úvěrové produkty. Ostatně i co se týče příjmové stránky, soud zde sezdal jisté nedostatky, byť tato tvrzení žalovaného ohledně měsíčního příjmu žalobkyně ověřovala z předložené pracovní smlouvy a ze dvou výplatních pásek. Příjem ve výši 17 068 Kč uvedený v žádosti totiž neodpovídá předloženým výplatním páskám, podle nichž žalovanému byla za březen 2020 vyplacena čistá mzda ve výši 10 000 Kč a za měsíc květen 2020 čistá mzda ve výši 19 752 Kč, což průměrně činí částku 14 876 Kč měsíčně.

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze žádosti o úvěr vyplývala, skutečně jednalo.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a současně bylo prokázáno, že žalovaný na tento dluh již uhradil celkem částku 5 656 Kč. Výše bezdůvodného obohacení proto činí částku 14 344 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 344 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil částku odpovídající bezdůvodnému obohacení řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. o. z. ve výši dle ust. , a to však pouze z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. , , (dále jen „”)

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , ze dne 30. 8. 2010.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím splněny řádně a včas, lze se jejich výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (, o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.