Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 178/2024-52

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 67.042 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45.965 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45.965 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.664,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.077 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 404,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.291,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.760,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 47.725,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 8.397,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45.965 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45.965 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.664,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21.077 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 404,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.291,78 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.760,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 47.725,90 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 8.397,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 67.042 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO, sídlem adresa, dne 18. 2. 2022. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit částku ve výši 22.625 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 14.748 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.055 Kč a částku doplňkového pojištění ve výši 2.322 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán úrok ve výši 24,36 % ročně. Půjčku a poplatek se žalovaný zavázal uhradit v 18ti měsíčních splátkách po 4.035 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 18. 8. 2023. Žalovaný poslední splátku zaplatil dne 28. 3. 2022 a celkem uhradil 4.035 Kč. Neuhrazená jistina tak činí 47.725,90 Kč a dlužný poplatek činí 19.316,10 Kč. Pohledávka byla dne 21. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeně zaslaným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k 21. 9. 2023 činila výše dlužné jistiny 47.725,90 Kč, výše dlužného poplatku 19.316,10 Kč, výše kapitalizovaného úroku 1.291,78 Kč a výše kapitalizovaného úroku z prodlení 8.068,99 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit smluvní i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k nařízenému jednání dne 27. 6. 2024 bez omluvy nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti postupem dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky s trvalým pobytem v České republice, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval v souladu s ustanovením o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení) a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Soud tak dospěl k závěru, že podle čl. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí dané věci a podle čl. 3 bod 1 nařízení č. 593/2008 je rozhodným právem právní řád České republiky.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 15. 2. 2022 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije na ubytovně, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, je svobodný a účelem spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje. Nemá vyživovací povinnost. Je majitelem auta. Je zaměstnaný na plný úvazek jako řidič VZV u společnosti právnická osoba, IČO: IČO. Jeho čistý příjem činí 27.162 Kč měsíčně. Žalovaný odhadl měsíční výdaje na částku 3.000 Kč. Uvedl, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá kreditní kartu.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách po 4.035 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 4.030 Kč. Za poskytnutí úvěru se dále žalovaný zavázal právní předchůdkyni uhradit poplatek ve výši 22.625 Kč skládající se z úroku ve výši 14.748 Kč, poplatku za zpracování půjčky ve výši 1.500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.055 Kč a doplňkového pojištění ve výši 2.322 Kč; celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 72.625 Kč. V souladu se smlouvou činí úroková sazba 34,50 % ročně.

9. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě č. hodnota ze dne 8. 2. 2019.

10. Z tabulky umoření k datu 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 4.035 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 89.903,77 Kč.

13. Z výzvy ze dne 28. 3. 2024 vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

14. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. spisová značka bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Písku, č.j. spisová značka v řízení o zaplacení částky ve výši 52.353 Kč vedeného žalobkyní z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 3. 2016, jímž soud uložil žalovanému uhradit částku 7.907,10 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že právní předchůdce žalobkyně řádně s odbornou péči, náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že stačilo, žey, z nichž poskytoval zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaným svým podpisem na zákaznické kartě, kdy doložil průkaz totožnosti žalovaného, dále pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, z nichž byla zjištěna průměrná měsíční čistá mzda za poslední tři měsíce). Nárok žalobkyně ze zápůjčky tak oba soudy shledaly důvodným.

15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti ( o. z.).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 18. 2. 2022.

23. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. , zdůraznil, že „Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C-616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. -52).

24. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta její právní předchůdkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé vyplnění formuláře právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

25. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

26. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný na čerpanou jistinu ve výši 50.000 Kč uhradil celkem částku 4.035 Kč. Na jistině tak zbývá doplatit 45.965 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má pouze nárok na úhradu poskytnuté jistiny, uložil soud žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku 45.965 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45.965 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.664,82 Kč (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s , podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 68,56 % (45.965 Kč s příslušenstvím) proti 31,44 % (21.077 Kč s příslušenstvím) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 37,12 % svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.682 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle kterému náleží odměna stanovená dle a . , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67.042 Kč sestávající z částky 3.820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé a účast na jednání dne 27. 6. 2024 dle , d) a g) advokátního tarifu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3.460,80 Kč. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve věci z 68,56 % oproti 31,44 % žalovaného, náleží jí částka na náhradu nákladů ve výši 8.397,58 Kč (37,12 % z 22.622,80 Kč). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení (výrok III.).

28. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.