Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 220/2024-51
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 17 060,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do smluvního úroku ve výši 2,9 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 060,11 Kč, kapitalizovaný úrok od 2. 9. 2022 do 3. 2. 2023 ve výši 1 520,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 2. 9. 2022 do 7. 9. 2023 ve výši 1 577,02 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 9. 2023 do 18. 12. 2023, smluvním úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení., se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do smluvního úroku ve výši 2,9 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 17 060,11 Kč, kapitalizovaný úrok od 2. 9. 2022 do 3. 2. 2023 ve výši 1 520,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 2. 9. 2022 do 7. 9. 2023 ve výši 1 577,02 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 9. 2023 do 18. 12. 2023, smluvním úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení., se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 1. 2024 ve znění doplnění ze dne 24. 5. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 060,11 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 1. 2019 uzavřela společnost právnická osoba. s žalovaným Smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na základě které poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 743,54 Kč počínaje od 26. 2. 2019. Banka před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů jím uvedených v Žádosti o úvěr ze dne 11. 1. 2019 a ověřením jeho příjmu na základě dodaného potvrzení s porovnáním s disponibilní částkou, kdy při jejím výpočtu banka vycházela z částky životního minima dle nařízení vlády. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto banka ke dni 30. 1. 2023 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovanému zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 187,89 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 872,22 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 2. 9. 2022 do 3. 2. 2023 ve výši 1 520,90 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 2. 9. 2022 do 7. 9. 2023 ve výši 1 577,02 Kč. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že mu pokaždé volala jiná osoba a požadovala zaplatit jinou částku. Žalovaný jim oznámil, aby se domluvili a řekli mu kolik má vlastně platit. Poté se už neozvali. Žalovaný následně přišel o práci a žili z jednoho příjmu.
právnická osoba doplnění žaloby ze dne 24. 5. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně co do smluvního úroku ve výši 2,9 % ročně z částky 15 187,89 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“), zastavil (výrok I.).
právnická osoba jednání dne 25. 6. 2024 se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti žalobkyně.
5. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 11. 1. 2019 žalovaný požádal právnická osoba. o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč splatný v 72 splátkách s pojištěním schopnosti splácet Extra. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým příjmem 14 552 Kč, přičemž pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2019 (zjištěno z Žádosti o úvěr). Z Potvrzení o výši příjmu vzal soud za prokázáno, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2019 a průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 14 552 Kč. Potvrzení bylo vystaveno zaměstnavatelem žalovaného dne 20. 12. 2018. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právnická osoba. provedla před posouzením příjmů a výdajů klienta kontrolu ve veřejných databázích (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací, databázi MVČR platnosti průkazů totožnosti), z doložených dokumentů klienta ověřila jeho příjem a do výdajů započetla údaje uvedené klientem a částku životního minima dle nařízení vlády a částku normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Věřitel na základě jednotlivých ověřovacích kroků došel k závěru, že žalovanému je možno úvěr poskytnout. Dne 11. 1. 2019 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba. Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého trvalého bydliště. Věřitel se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou 72 pravidelných anuitních splátek ve výši 682,54 Kč a hradit pojištění ve výši 61 Kč měsíčně, vždy k 26. dni v měsíci, počínaje od 26. 2. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky sjednané v uzavřené smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Téhož dne žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uhradil věřiteli celkem 34 851,82 Kč (zjištěno z Platební historie ve spojení s Výpisem z úvěrového účtu). Věřitel opakovaně upomínal žalovaného k zaplacení dlužné splátky, a to dopisy ze dne 2. 4. 2020, 23. 10. 2020, 2. 10. 2021, 20. 11. 2021, 1. 1. 2022, 12. 2. 2022, 1. 9. 2022, 2. 10. 2022, 22. 11. 2022, 23. 12. 2022, 2. 4. 2023 (zjištěno z Upomínek). Dne 1. 2. 2023 banka prohlásila úvěr v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 22 183,01 Kč nejpozději do 15. 2. 2023. Oznámení bylo odesláno žalovanému dne 2. 2. 2023. Pohledávka za žalovaným právnická osoba. postoupila na společnost I-Xon, a.s. (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek právnická osoba. a Anonymizováno včetně Přílohy č. hodnota – Seznam pohledávek a Potvrzení o připsání úplaty). Původní věřitel právnická osoba. dopisem ze dne 25. 9. 2023 oznámil žalovanému postoupení pohledávky. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 26. 9. 2023 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky právnická osoba. ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 26. 9. 2023). Pohledávka za žalovaným byla následně společností Anonymizováno postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek Anonymizováno a právnická osoba. včetně Přílohy č. hodnota – Seznam pohledávek). Společnost Anonymizováno oznámila žalovanému dopisem ze dne 9. 10. 2023, že došlo k postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky Anonymizováno). Dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu v celkové výši 25 382,32 Kč. Listovní zásilka byly téhož dne odeslána žalovanému (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení se Seznamem odeslaných Oznámení o postoupení pohl. Ze spol. Anonymizováno na spol. právnická osoba. a odeslaných Předžalobních výzev spol. právnická osoba). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Anonymizováno soudem v Anonymizováno, oddíl Anonymizováno, vložka Anonymizováno s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
6. Z důvodu nadbytečnosti soud nečinil žádná skutková zjištění z těchto provedených důkazů: Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecných produktových podmínek, Spotřebitelského splátkového úvěru – základních produktových podmínek, Sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 3. 2017, neboť případná zjištění by neměla žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.
7. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba. za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
8. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou bankou jako podnikatelkou v rámci podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).
9. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
13. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když se omezil pouze na ověření výše příjmů žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr za situace, kdy věřitel bezpečně znal pouze příjmovou situaci žalovaného, přičemž z předloženého potvrzení o výši příjmů a z údajů uvedených samotným žalovaným je zřejmé, že pracovní poměr žalovaného skončí (30. 6. 2019) dlouho před splatností poslední splátky (26. 2. 2025). Přestože žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí sám v pronajatém domě/bytě, věřitel vůbec nezkoumal skutečnou výši nájemného, kterou žalovaný platí. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu a nákladech na bydlení jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. právnická osoba nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru č. hodnota pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil částku v celkové výši 34 851,82 Kč, tj. celou dlužnou částku. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný náhradu nákladů řízení nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.