Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 28/2024-25

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o: 24 484,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 684,90 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2014 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 684,90 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2014 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným 18. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 24 484,9 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 10. 2014 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 22. 8. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v 58 týdenních splátkách, spolu s poplatkem ve výši 4 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 2 800 Kč a částkou za službu hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 10 315,10 Kč. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje pouze vrácení jistiny ve výši 20 000 Kč a částky ve výši 4 484,90 Kč v podobě hotovostního inkasa. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě osobního pohovoru, na základě porovnání příjmů a výdajů a nahlédnutím do příslušných databází.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy označené jako „smlouva o půjčce“ č. hodnota bylo zjištěno, že dne 22. 8. 2013 žalovaný a právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, podepsali smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 14 800 Kč, zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 9. 2016 a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, jako postupitel podepsaly písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. hodnota smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2016, soud zjistil, že advokát tituly před jménem jméno FO vyhotovil oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota a vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Z oznámení není zřejmé, koho advokát zastupoval.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 8. 2023 a podacího archu, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy č. hodnota. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 22. 8. 2023.

7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně sdělil, že je nájemník, nemá další půjčku, vlastní vozidlo a jeho příjem činí 17 000 Kč ze mzdy. Jako výdaje žalovaný uvedl, že platí nájem ve výši 3 500 Kč, výdaje domácnosti ve výši 6 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 500 Kč a má výdaje na telefon ve výši 500 Kč, celkem tak výdaje činily 10 500 Kč. Na formuláři je zatrženo, že k ověření měla předchůdkyně žalobkyně dokumenty, a to občanský průkaz, výplatní pásku, výpis z účtu, pracovní smlouvu a SIPO.

8. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobkyně vypracovala přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení žalovaného.

9. Z formuláře standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jeho obsah nebyl pro rozhodnutí podstatný.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, a žalovaný dne 22. 8. 2013 podepsali smlouvu č. hodnota na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 000 Kč, obchodním úrokem ve výši 2 800 Kč a částkou za službu hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu zástupce žalobkyně.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. S ohledem na datum uzavření smlouvy soud posuzoval s ohledem na výše uvedené zákonné ustanovení věc dle předpisů účinných do 31. 12. 2013.

14. Podle a 2 , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

18. S ohledem na skutečnost, že v dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák. v režimu spotřebitelského úvěru, byl soud s odkazem na ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a ustálenou judikaturu povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně přes výslovnou výzvu soudu ze dne 11. 3. 2024, č. j. -12, uvedla pouze obecná tvrzení o tom, jak měla být úvěruschopnost ověřována. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti ohledně prověření úvěruschopnosti. Soud přesto provedl předložený důkaz – kartu zákazníka, ze které ale nelze dovodit, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost řádně ověřila.

19. Z karty bylo pouze zjištěno, jaké informace žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl a že měla mít k dispozici dokumenty, ze kterých měla tyto informace ověřovat, ale tyto nebyly k návrhu přiloženy. Soud je tak nemohl přezkoumat a zjistit, zda z nich skutečně vyplývají údaje uvedené v kartě zákazníka, případně zda z nich nevyplývají i nějaké negativní informace o poměrech žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně pak neměla k dispozici nájemní smlouvu, není tedy zřejmé, zda skutečně ověřila, že žalovaný hradil nájem ve výši 3 500 Kč, což je při jeho příjmu 17 000 Kč, uvedených výdajích ve výši 10 500 Kč a splátce 600 Kč týdně (cca 2 400 Kč měsíčně) podstatná informace. Žalobkyně pak nedoložila, že by byl žalovaný prověřen v dostupných databázích, jak obecně tvrdila.

20. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. podle neplatné smlouvy. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil částku 10 315,10 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté částky 9 684,9 Kč. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

22. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.