Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 145/2024-41

Okresní soud Brno-venkov rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 43 803,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované částky 38 400,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 342,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 943,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 366,16 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 15 012,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované částky 38 400,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 342,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 943,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 366,16 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 15 012,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 43 803,01 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná a společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřely 31. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr 21 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni peněžní prostředky vrátit, a navíc zaplatit úroky a poplatky. Celkovou částku 47 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách do 31. 1. 2023, to však neučinila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle , (dále jen „ “). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 24. 6. 2024. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto podle jednal v její nepřítomnosti. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru 26 400 Kč, které představoval úrok 4 893 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 14 910 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 187 Kč a inkasní poplatek 4 410 Kč, to vše v 20 měsíčních splátkách po 2 370 Kč. Úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout jako neúčelový a hotovostní s tím, že žalovaná prohlásila, že úvěr od žalobce převzala v místě svého bydliště.

4. Ze žádosti o úvěr ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že její příjmy představuje invalidní důchod 7 510 Kč měsíčně, příjem dalších členů domácnosti – důchod, sociální dávky 17 504 Kč. Své výdaje žalovaná uvedla ve výši 7 189 Kč měsíčně (z toho 1 500 Kč bydlení, energie, 6 450 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 1 Kč srážky ze mzdy, výživné, 2 788 Kč měsíční splátky stávajících půjček), výdaje domácnosti uvedla ve výši 11 059 Kč (z toho 1 000 Kč bydlení, energie, 3 500 Kč doprava, jídlo, osobní náklady, 1 Kč srážky ze mzdy, výživné, 2 788 Kč měsíční splátky stávajících půjček), příjmy i výdaje měly být doloženy složenkami. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost.

5. Z výplatních dokladů důchodů bylo zjištěno, že v měsících v měsících květnu, červnu, červenci a srpnu 2020 byl žalované vyplacen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 7 196 Kč, v březnu, dubnu a květnu 2021 byl žalované vyplacen invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 7 520 Kč a že v měsících březnu, dubnu a květnu 2021 byl jméno FO vyplacen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

6. Z přehledu plateb žalované soud zjistil, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem částku 15 597 Kč, a to první splátku dne 1. 6. 2021 ve výši 2 497Kč, další splátky pak v různé výši – 500 Kč, 2 000 kč, 1 000 Kč, pouze 1x ve výši 2 500 Kč, jinak ne ve výši sjednaných 2 370 Kč, poslední splátku ve výši 1 000 Kč dne 15. 10. 2022.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a přílohy č. hodnota k této smlouvě soud zjistil, že pohledávku za žalovanou, která je předmětem řízení, postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, dopis podle podacího lístku odeslala dne 2. 11. 2023.

9. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo dne 31. 5. 2021 ujednáno poskytnutí částky 21 000 Kč žalované. Schopnost žalované splácet úvěr právní předchůdce žalobkyně prověřoval na základě informací získaných od žalované. Žalované byla částka vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala částku spolu s příslušenstvím v celkové výši 47 400 Kč zaplatit ve 20 splátkách po 2 370 Kč, zaplatila však pouze 15 597 Kč.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , , ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

11. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvěr podle § 2395 o. z. je konsenzuální smlouva. Vzniká tedy již shodou stran na obsahu smlouvy (§ 1725) a zakládá vynutitelnou povinnost k poskytnutí peněžních prostředků. Předmětem úvěru mohou být pouze peníze. Úvěrovaný musí úvěr vrátit v době, kterou si strany sjednaly a k tomu zaplatit též sjednané úroky a případné poplatky. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, jedná se o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného důvodu podléhá smlouva o úvěru a jí předcházející kontraktační proces zákonu o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.

16. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy). Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu ). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované přihlédne i bez výslovné námitky žalované. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

17. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když vyšel z údajů a dokladů od žalované. Takto získané informace měl právní předchůdce žalobkyně hodnotit tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, s tímto závěrem se však soud neztotožňuje. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla příjem pouze v podobě invalidního důchodu ve výši 7 510 Kč, dále uvedla, že osoba žijící s ní ve společné domácnosti má dále příjem ve výši 17 504 Kč, oba příjmy (v podobě invalidních důchodů) byly doloženy výplatními doklady, příjem osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti byl doložen výplatními doklady na jméno jméno FO, nar. 1963 (otec žalované?). Výdaje žalované byly uvedeny ve výši 7 189 Kč (tj. ve výši téměř dosahující příjmů žalované) a celkové výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 11 059 Kč, ani výdaje žalované, ani výdaje domácnosti však nebyly jakkoli doloženy a rovněž nebylo ani tvrzeno, že by byly jakkoli ověřovány. Z žádosti o úvěr vůbec nevyplývá, kdo má být osobou žijící ve společné domácnosti se žalovanou a z ničeho také nevyplývá, že jde skutečně o osobu, která vede se žalovanou společnou domácnost, při hodnocení úvěruschopnosti žalované tak nelze zohledňovat příjmy a výdaje této osoby. Pokud jde o příjmy žalované, pak ty jsou tak nízké, že si lze jen obtížně představit, že z tak nízkého příjmu lze pokrýt běžné životní náklady. Pokud jde o výdaje, pak ani výdaje žalované, ani výdaje domácnosti nebyly nijak doloženy, nebylo tvrzeno, že by žalovaná byla vyzvána k jejich doložení a upřesnění a i pokud by bylo možno dovodit, že je namístě zohlednit příjem osoby žijící ve společné domácnosti a vycházet tak celkového příjmu 25 014 Kč, je obtížně představitelné, že by dvoučlenná domácnost byla schopna z takového příjmu hradit běžné životní potřeby, platit náklady stávajících půjček ve výši 2 788 Kč a také splátky dle uzavřené smlouvy ve výši 2 370 Kč měsíčně. O tom svědčí i předložený přehled plateb, z něhož vyplývá, že splátky hrazené žalovanou až na výjimky nedosahovaly sjednané částky.

18. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalované, její tvrzení uvedená v žádosti o úvěr nijak neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalované prověřoval, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalované úvěr a uzavřel s ní předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

19. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobci to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 21 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila 15 597 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení 5 403 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

20. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti jí opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 5 403 Kč soud určil žalované lhůtu podle

21. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalované); nárok na zákonné úroky z prodlení podle tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení spotřebitele s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.

22. Přestože žalovaná zaznamenala ve věci převážný úspěch a měla by právo na náhradu části nákladů řízení podle , žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.