Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 82/2024-59

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 45 010 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 892 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 982,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 316,13 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 327,86 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 17 327,86 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 118 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 842,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 722,5 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 8 234,2 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 892 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 982,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 316,13 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17 327,86 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 17 327,86 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.II. Zamítá se žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 15 118 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 842,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 722,5 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 8 234,2 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že tato částka představuje dluh ze smlouvy o půjčce č. tel. číslo, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum (dále jen „Smlouva č. hodnota“) a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši částka, to celé v 45 týdenních splátkách po částka. Žalovaný však uhradil pouze částku částka, která byla započtena zčásti na jistinu a zčásti na souhrnný poplatek, pročež tak žalobkyni dluží na jistině částku částka a na souhrnném poplatku částku částka. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky částka s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku s odůvodněním, že tato částka představuje dluh ze smlouvy o půjčce č. tel. číslo, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum (dále jen „Smlouva č. hodnota“) a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši částka, to celé v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaný však uhradil pouze částku částka, která byla započtena zčásti na jistinu a zčásti na souhrnný poplatek, pročež tak žalobkyni dluží na jistině částku částka a na souhrnném poplatku částku částka. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

3. Žalovaný, kterému byla žaloba doručena dne datum, namítl elektronicky, z e-mailové adresy e-mail dne datum promlčení vymáhaných částek z důvodu uplynutí promlčecí lhůty. Podání doplnil písemným podáním shodného znění, podaným u právnická osoba. dne datum.

4. Z jednání, které se ve věci konalo dne datum se žalobkyně omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti; žalovaný se rovněž nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Podle , (dále jen „ “) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne datum uzavřena Smlouva č. hodnota, na základě které se Společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka splatit v 45 týdenních splátkách ve výši částka s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Poplatky zahrnovaly úrok ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Podpisem Smlouvy č. hodnota žalovaný potvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce (viz Smlouva č. hodnota). Žalovaný na dluh uhradil celkem částku částka (tabulka umoření).

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne datum uzavřena Smlouva č. hodnota, na základě které se Společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka splatit v 60 týdenních splátkách ve výši částka s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Poplatky zahrnovaly úrok ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Podpisem Smlouvy č. hodnota žalovaný potvrdil, že od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky. Nedílnou součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce (viz Smlouva č. hodnota). Žalovaný na dluh uhradil celkem částku částka (tabulka umoření).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. hodnota a 2, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum (viz seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu).

8. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky částka do datum výzvou ze dne datum, zaslanou žalovanému dne datum doporučeně. Dlužná částka plynula ze smlouvy č. hodnota a 2. Žalovaný byl upozorněn na podání žaloby, pokud nebude dluh včas uhrazen (předžalobní výzva, podací lístek).

9. K dotazu soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně poskytovala půjčky pouze osobám s prokazatelným příjem, další informace o majetkové situace žadatelů měly být zaznamenány v zákaznické kartě, kterou žalobkyně učinila přílohou podání. V zákaznické kartě předložené soudu ovšem byly vyplněny pouze údaje zjištěné od žalovaného; jednalo se o údaje o formě bydlení (ve vlastním), o hlavním zdroji příjmů (hostinská činnost na živnostenský list), o měsíčním příjmu částka a o výdajích částka (ke smlouvě č. hodnota) a částka a částka (ke smlouvě č. hodnota). Své příjmy žalovaný nedoložil daňovým přiznáním či fakturami a náklady na bydlení doklady SIPO o platbách nákladů spojených s bydlením (voda, elektřina…).

10. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Jelikož k uzavření Smlouvy č. hodnota a 2 mělo dojít do 31. 12. 2013 postupoval soud při jejich právním hodnocení podle , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “).

1. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutého úvěru (spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru č. ) se musel soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. , a to také s ohledem na zásadu ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 ve věci sp. zn. , popř. nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009 ve věci sp. zn. .

2. Závěr, že povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníků totiž platila vždy, v zásadě bez ohledu na účinnou právní úpravu. V době poskytnutí obou předmětných úvěrů plynula ze zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

4. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

5. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Ústavní soud, jehož vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány i osoby ( y), jak již bylo výše zmíněno ve svém nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. , vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. Z uvedeného je možno dovodit, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil. Ostatně taktéž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Poskytovatelé úvěru, nota bene banky, tedy měli zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr bez ohledu na to, zda jim byla výslovně uložena zákonem. Pokud tak nečinili, musí to jít k jejich tíži, neboť svým liknavým a neopatrným přístupem mohli (spolu) způsobit strukturální a sociální problémy vysoké míry zadlužení, platební neschopnosti spotřebitelů, tzv. obchodu s chudobou, bezvýsledných exekucí a přílivu lidí zatížených řadou exekucí do šedé ekonomiky. Jednání poskytovatele spotřebitelských úvěrů, profesionála na trhu typicky finančních produktů (jako je spotřebitelský úvěr), který zcela rezignoval na jakékoli zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, musí mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. K (absolutní) neplatnosti musí soud přihlížet i bez návrhu; soud musí dokonce z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele (srov. citovaný nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Nebankovní poskytovatelé a bankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů mají stejné penzum povinností ohledně nutnosti zkoumat majetkové možnosti žadatelů, mj. je po nich možno spravedlivě požadovat, aby nesly následky nesplnění povinnosti přezkoumat úvěruschopnost, byť taková povinnost nebyla stanovena zákonem.

8. V návaznosti na výše uvedené soud zmiňuje rovněž nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , který stanoví, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

9. Současně Nejvyšší správní soud dovodil, že požadavek odborné péče zakotvený v § 2 odst. 1, písm. s) zákona o ochraně spotřebitele je „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Postup s odbornou péči tedy zahrnuje povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. či ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. -56).

10. V tomto rámci, a v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, se soud mimo jiné zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovaným sdělených informací o jeho majetkových poměrech. Ze zákaznické karty vyplynulo, že žalovaný podniká jako OSVČ s příjmem 25 000 Kč, resp. 29 000 Kč. Tento jím tvrzený příjem však zůstal soudu neosvětlen, když jej žalobkyně nijak neprokázala. Současně právní předchůdkyně žalobkyně pochybila i tím, že nijak nezjišťovala výdaje žalovaného, resp. tyto měly být opřeny o doklady SIPO, aniž by byly soudu předloženy, proto výše pravidelných měsíčních výdajů zůstala taktéž neobjasněna. Za této situace je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila.

11. O špatné finanční situaci žalovaného svědčí skutečnost, že během 3 měsíců od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal na úvěrech částku 37 000 Kč, tedy i v době, kdy dosud neměl splacen úvěr předchozí ze smlouvy č. hodnota, ač jeho měsíční splátky činily „jen“ cca 1 800 Kč měsíčně.

12. Nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou obecnou povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost vyplývající nejen ze zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z obecného korektivu dobrých mravů a veřejného pořádku, konkrétně ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, která má ústavněprávní dimenzi s ohledem na zásadu rovnosti (např. již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. ) a za platného a účinného zákona o ochraně spotřebitele, který zakotvuje požadavek poskytování služeb s odbornou péčí. Soud si je vědom tíhy povinností, která je na poskytovatele spotřebitelských úvěrů kladena, nadto za situace, kdy tyto povinnosti nebyly explicitně vyjádřeny v právních předpisech, ale současně má za to, že povinnost zkoumat skutečnost, zda jím poskytnuté finanční prostředky vůbec mohou být spotřebitelem vráceny, zda je úvěrovaný s pravidelným příjmem nebo zda na něm neváznou exekuce či vůči němu není zahájeno insolvenční řízení, jsou informace bazální, které by měl poskytovatel úvěru znát.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Za takové situace soud shledal, že smlouva je neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, i dle ustanovení § 39 obč. zák., ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 o. z. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků z úvěru či jiných finančních sankcí, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ze smlouvy čAnonymizováno 1Anonymizovánocelkem částku 24 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil částku 11 510 Kč, tedy po těchto úhradách dlužil 12 490 Kč.

17. V řízení bylo rovněž prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ze smlouvy č.Anonymizovánohodnota Anonymizováno částku 13 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil částku 8 750 Kč, tedy po těchto úhradách dlužil 4 250 Kč.

18. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

19. Podle § 100 odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

20. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

21. Podle § 107 odst. 1 obč. zák., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

22. Podle § 107 odst. 2 obč. zák., nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

23. Podle § 107 odst. 3 obč. zák., jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

24. Žalovaný tak žalobkyni, na kterou byla platně pohledávka za žalovaným smluvně postoupena, by byl povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, s ohledem na neplatnost smluv č. hodnota a 2, částku 16 740 Kč. Avšak vzhledem k žalovaným důvodně vznesené námitce promlčení nároku žalobkyně soud nemohl žalobkyni přiznat ani tuto dlužnou částku. Lhůta pro její vymáhání žalobkyni začala plynout již okamžikem jejího poskytnutí, tedy ohledně částky 12 490 Kč dnem 2. 9. 2011 a ohledně částky 4 250 Kč dnem 6. 6. 2011, kdy právní předchůdkyně žalobkyně, s ohledem na vědomost své povinnosti odborné péče při poskytování úvěrových prostředků tyto poskytla bez dostatečné znalosti poměrů žalovaného a jeho schopnosti úvěr splatit, tedy kdy věděla o riziku neplatnosti smlouvy č. hodnota a Anonymizováno, i o hotovostním vyplacení úvěrových částek žalovanému. Promlčení lhůta tak uplynula dnem 2. 9. 2013, resp. 6. 6. 2013, tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení žalovaného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR spisová značka, tudíž nedošlo ani k jejímu stavění po dobu vedení insolvenčního řízení.

25. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta.

26. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež představovaly náklady nezastoupeného účastníka dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , ve výši 300 Kč za podané vyjádření k žalobě s vznesenou námitkou promlčení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.