Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 363/2023-35

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 32 896 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 008 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 888 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 968,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 178,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 094,92 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 15 % ročně z částky 13 013,51 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 008 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 888 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 968,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 178,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 094,92 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 15 % ročně z částky 13 013,51 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 896 Kč tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba., IČ: IČO a žalovaným došlo dne 9. 9. 2021 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 11. 2022. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, kdy ke dni podání žaloby byla ze strany žalovaného uhrazena částka ve výši 2 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 11-23 spisu.

4. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tato byla dne 9. 9. 2021 uzavřena mezi společností právnická osoba. a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Jednotlivé platby žalovaného s určením jejich data a výše pak byla uvedena v předložené tabulce umoření.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 7. 8. 2023, přičemž je uvedena v přiloženém seznamu. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023.

10. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle , (dále jen „o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), po právní stránce následovně.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 9. 2021, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit tuto částku věřiteli spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

20. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Anonymizováno Anonymizováno proti AnonymizovánoAnonymizováno K., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v adresa v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „[v]nitrostátní soudy ... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43). „Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44). „Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

21. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně (její právní předchůdce) dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužníka/žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 9. 9. 2021 a tedy posouzení otázky, zda byly uvedené smlouvy o úvěru platně sjednány.

22. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu , je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si její právní předchůdce opatřil dostatečné informace, aby mohl kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), přičemž tak nebyl schopen uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaný schopen splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalovaného, nemůže být považováno za dostatečné. Žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.

23. Právní předchůdce žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalovanému porušil druhou větu , což má dle (potažmo o. z. a o. z.) za následek neplatnost předmětných smluv; žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení věty poslední , podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatil. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaný splnil povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni před zahájením soudního řízení částku v celkové výši 3 992 Kč, proto již nemá žalovaný povinnost tuto část jistiny vracet. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v částce 11 008 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění) a žalovanému náklady řízení v důsledku její nečinnosti nevznikly, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.