Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 129/2024-43

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Jiřím Zatloukalem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 27 504 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 504 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 200 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 444,24 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 504 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 200 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 444,24 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 504 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr v celkové výši 18 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu a výplatní lístky. Na základě těchto podkladů nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 22. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu omluvili, žalovaný se k jednání soudu dne 31. 7. 2024 bez omluvy nedostavil, soud proto dle , (dále jen „ “), věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

- z výpisů z účtů žalovaného u Anonymizováno. č. č. účtu za období od 1. 3. 2023 do 31. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému chodil na účet starobní důchod ve výši 24 193 Kč. V březnu 2023 hospodařil na účtu s počátečním zůstatkem 384,34 Kč a konečným zůstatkem 37,34 Kč, v dubnu 2023 s počátečním zůstatkem 37,34 Kč a konečným zůstatkem 1 060,34 Kč a v květnu 2023 s počátečním zůstatkem 1 060,34 Kč a konečným zůstatkem – 488,03 Kč;

- z potvrzení o platbě ze dnů 13. 6. 2023 a 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně bylo na účet žalovaného (k němuž žalobkyně předložila výpisy) zasláno 15 000 Kč a 3 000 Kč;

- z fotografie občanského průkazu a kartičky pojišťovny bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobkyni svůj občanský průkaz a kartičku pojišťovny;

- ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2023 č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.;

- ze zesplatnění úvěru č. hodnota ze dne 13. 10. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 13. 10. 2023 bylo vyhotoveno žalobkyní zesplatnění úvěru žalovaného;

- z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 22. 2. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalovanému odeslána stejného dne.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 6. 2023 a dne 30. 6. 2023 na základě úvěrové smlouvy č. hodnota úvěr ve výši 15 000 Kč a 3 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byla dne 22. 2. 2024 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázích nicméně k tomu nedoložila vůbec ničeho. Jako jediný důkaz k prokázání prověření úvěruschopnosti žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých se však podává, že během měsíce byly jeho příjmy a výdaje vyrovnané, nebyl schopen ničeho ušetřit, v měsíci květnu 2023 dokonce byla bilance na účtu záporná. Dále žalobkyně ničeho nepředložila k výdajům žalovaného. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle , odst. 3 k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle a je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle a .

18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními y výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 40 % p. m. (460 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.

19. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 18 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. ), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle věta před středníkem jako třídenní.

20. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení , Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném částky ve výši 27 504 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 200 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku 31. 7. 2024 činil částku 2 992,93 Kč. Předmětem sporu tak celkem byla částka ve výši 30 496,93 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 18 000 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 12 496,93 Kč (výrok II.). Úspěch žalobkyně tak činí 59 %, úspěch žalované pak činí zbylých 41 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného pak činí 18 %.

22. V daném případě náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 016 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle vyhl. č. a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 2 468 Kč. Podmínky pro aplikaci a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení ve výši 18 % tak činí 444,24 Kč. Podle je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení věta před středníkem , když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.