Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 96/2024-25
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 29.641 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16.900 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4.394 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4.394 Kč od datum do zaplacení, dále částku výši 2.500 Kč a částku ve výši 5.847 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 369,32 Kč k rukám její zástupkyně tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16.900 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4.394 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4.394 Kč od , datum, do zaplacení, dále částku výši 2.500 Kč a částku ve výši 5.847 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 369,32 Kč k rukám její zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29.641 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně Anonymizováno. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím zaslaného ověřovacího poplatku. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum byla žalované poskytnuta částka ve výši 16.900 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 4.394 Kč. Zápůjčka společně s poplatkem byla splatná dne datum. Částka ve výši 16.900 Kč byla zaslána dne datum na číslo účtu uvedené žalovanou ve smlouvě o zápůjčce. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, když neplatila řádně a včas a na zápůjčku neuhradila ničeho. Žalobkyně dále po žalované požaduje částku ve výši 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to za písemné upomínky ze dne datum, datum, datum, datum a ze dne datum. Žalobkyně po žalované dále požaduje částku ve výši 5.847 Kč, jako smluvní pokutu. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení celé dlužné částky, žalovaná ovšem ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované a žalobkyně ani netvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru ze dne datum je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalované nároky jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne datum zaslala na její bankovní účet částku 16.900 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná sama v řízení nenamítala žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 16.900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, když žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 57 % a v rozsahu 43 % byla neúspěšná. Soud tedy rozhodl tak, že žalobkyni přiznal na nákladech řízení pouze 14 % z celkově vynaložených nákladů ve výši 2.638 Kč, což představuje částku 369,32 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.186 Kč a nákladů právního zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní pomoci po 300 Kč, 3 x režijní paušál po 100 Kč (sepis žaloby, předžalobní výzva, převzetí věci) a 21 % DPH.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.