Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 36/2024-35

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 39 737,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 737,74 Kč za dobu od datum do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 737,74 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 390 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 737,74 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 737,74 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 390 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 39 737,74 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 730 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, do prodlení se dostala již se splátkou splatnou dne datum a následně datum, kdy byla žalovaná žalobkyní upomínána. Žalobkyně proto dopisem ze dne datum prohlásila celý dluh žalované za splatný. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované dle svého vyjádření pečlivě, kdy pro tento účel je využíván statistický model, čímž žalobkyně ověřuje schopnost splácet konkrétní úvěr a jeho splátku, dle názoru žalobkyně tímto způsobem projevila odbornou péči při hodnocení úvěruschopnosti žalované.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „ ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.

4. Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti žalované dispozici kopii jeho občanského průkazu.

6. Z detailu plateb převodem a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem 32 000 Kč, 8 000 Kč bylo dle souhlasu žalované použito žalobkyní na náklady žalobkyně. Žalovaná na účet žalobkyně poskytla aktivační platbu pro ověření ve výši 1 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření klienta bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalované ve výši 22 063 Kč, který byl sdělen a doložen žalovanou, žalovaná dále žalobkyni sdělila, že má jedno dítě, je svobodná, sdělila, že měsíční výdaje domácnosti činí 3 000 Kč, ostatním společnostem je spláceno 1 375 Kč měsíčně. Žalobkyně pracovala s finančním zůstatkem spotřebitelky 13 958 Kč.

8. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 2. - datum soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu pro měsíc únor 2022 činil 16 097 Kč. Žalované byl poskytnut další úvěr, a to ve výši 27 500 Kč od právnická osoba

9. Z potvrzení o vyplacení úvěru a platebních instrukcí bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 730Kč.

10. Z upomínek žalobkyně soudu zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení již se splácením 2.splátky.

11. Z dalších důkazů – předžalobní výzvy ke splacení úvěru, zesplatnění úvěru ze dne datum nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení soudu, nebyl jejich obsah pro rozhodnutí podstatný.

12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaná prostřednictvím internetu požádala o uzavření smlouvy se žalobkyní, žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí jejího občanského průkazu. Žalobkyně a žalovaná (elektronicky, proti platbou žalované ve výši 1 Kč) podepsali smlouvu č. hodnota ze dne datum. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 40 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 730 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, do prodlení se dostala již se splátkou splatnou dne datum a následně datum, kdy byla žalovaná žalobkyní upomínána. Žalobkyně proto dopisem ze dne datum prohlásila celý dluh žalované za splatný. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalované pouze tak, že pracovala s příjmem žalované ve výši 22 063 Kč, který byl sdělen a doložen žalovanou, žalovaná dále žalobkyni sdělila, že má jedno dítě, je svobodná, sdělila, že měsíční výdaje domácnosti činí 3 000 Kč, ostatním společnostem je spláceno 1 375 Kč měsíčně. Žalobkyně pracovala s finančním zůstatkem spotřebitelky 13 958 Kč. Konečný zůstatek na účtu žalované pro měsíc únor 2022 činil 16 097 Kč. Žalované byl poskytnut další úvěr, a to ve výši 27 500 Kč od právnická osoba

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.

20. Vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalované. Soud právnická osoba nevylučuje užití statistických či scoringových modelů, jak uvádí žalobkyně, není možné se ale těmito modely zakrývat pouze formální kontrola získaných údajů, bez jejich řádného zkoumání, kdy je vždy nutné hodnotit údaje, které byly do modelu vloženy a které byly z modelu získány a jejich věrohodnost. V daném případě měla žalobkyně poměry žalované zkoumat podrobněji, případně je vyhodnotit jiným způsobem.

21. Žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů žalované a domácnosti, když pracovala zejména s tvrzením žalované. Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované za období od 1. 2. - datum, z něhož jednoznačně vyplývá, že žalované byl v měsíci únoru poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, což zůstalo žalobkyní bez povšimnutí. Žalobkyně učinila zjištění ohledně jiných splátek, kterými je domácnost zatížena, ale faktické zhodnocení hospodaření žalované neprovedla. Lhostejno, jaké metodiky žalobkyně používá, když důsledkem nesprávného zhodnocení poměrů žalovaných (nejen této konkrétní žalované) je neschopnost žalovaných poskytnuté prostředky splácet, a to v samém počátku splácení, u prvních pěti splátek. V tomto konkrétním případě žalobkyně ignorovala, že žalované necelé dva měsíce před žádostí o úvěr u žalobkyně byl poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná není schopen splácet ani předcházející závazky a financovat chod rodinných výdajů.

22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení . Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 40 000 Kč a neuhrazeno zůstalo 39 737,74 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, jakou částku žalobkyni uhradila, ani jaké jsou její možnosti dlužnou částku splácet, kdy břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností leží právě na žalované. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ponížené o platby žalované, tedy na zaplacení částky 39 737,74 Kč, jak soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku a nad rámec této částky soud žalobu zamítl, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby.

23. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, ale dle věta třetí , tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle tak, že žalobkyni přiznala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1590 Kč, 3x odměnu advokáta po 500 Kč a 3x režijní paušál po 100 Kč dle Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.