Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 18/2024-137
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 27 973,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 13 223,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 257 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 79,1 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2023 dosáhne částky 41 668 Kč, částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 400 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných k 20. dni v měsíci, poslední splátka ve zbytku, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se co do částky 1 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023, z částky 14 750 Kč od 14. 9. 2023 do 15. 3. 2024 a z částky 1 350 Kč do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 13 400 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 13 223,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 257 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 79,1 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2023 dosáhne částky 41 668 Kč, částečně zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 400 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných k 20. dni v měsíci, poslední splátka ve zbytku, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.III. Žaloba se co do částky 1 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 950 Kč od 25. 7. 2023 do 13. 9. 2023, z částky 14 750 Kč od 14. 9. 2023 do 15. 3. 2024 a z částky 1 350 Kč do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 13 400 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 27 973,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 2. 2023 žalovaný podepsal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 18měsíčních splátkách po 2 200 Kč (z toho pojištění schopnosti splácet úvěr 270 Kč), úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 79,1 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z dokladů a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného, z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný dle žalobkyně uhradil do podání žaloby celkem částku 6 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 23. 7. 2023. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 20 370,63 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč (3x 200 Kč). Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 4 966,86 Kč, úrok ve výši 79,1 % ročně a úrok z prodlení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný uvedené částky neuhradil.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 13 223,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 257 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení a co do úroku ve výši 79,1 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 736,2 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2023 dosáhne částky 41 668 Kč. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí žalobkyně řízení výrokem I. podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) zastavil.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až 19. 7. 2024 tak, že žalobkyně při uzavírání smlouvy pochybila a s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a odkázal ve velkém rozsahu na judikaturu českých soudů i judikaturu Soudního dvora EU. Žalovaný by měl být povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou částku se zohledněním, že ze strany žalovaného bylo žalobkyni uhrazeno celkem 6 600 Kč. Rovněž nesouhlasil s tím, aby žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení a navrhl, aby soud v návaznosti na znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , pro případ, že by žalobě částečně vyhověl, rozhodl tak, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni finanční prostředky (zbývající část jistiny) v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se v současné době nachází ve stavu finanční tísně, kdy má vícero finančních závazků k různým institucím, a jsou proti němu vedeny exekuce, což dokládá písemnostmi od soudního exekutora tituly před jménem jméno FO. Navrhuje stanovení povinnosti splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně.
4. Z jednání nařízeného na 24. 7. 2024 se oba účastníci omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
5. Z oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 21. 2. 2023 včetně přílohy (dále jen „smlouva o úvěru“), dodatku č. 1, přihlášky do pojištění a z karty klienta, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně spolu s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 1 930 Kč vrátit a současně platit měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet ve výši 270 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 34 740 Kč, úroková sazba činila 79,1 % ročně, RPSN činila 115,11 %.
6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil 6 600 Kč, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta a potvrzeno samotným žalovaným.
7. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s částečným výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému dne 20. 2. 2023 vyplacen na bankovní účet č. č. účtu.
8. Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 20. 2. 2023 byl žalovaný v tomto registru bez záznamu. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 20. 2. 2023 dosáhl skóre 372 a nacházel se tak v kategorii lepšího segmentu klientů.
9. Z prohlášení klienta bylo zjištěno, že žalovaný mimo jiné prohlašuje, že se nenachází v úpadku, a že údaje, které žalovaný žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, a že je úvěr schopen splácet řádně a včas.
10. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem 22 219 Kč, jako své výdaje uvedl částku 17 652 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 3 915 Kč jako výdaje na bydlení a 8 877 Kč na splátky jiných úvěrů žalobkyně), přičemž bydlení má u rodičů. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 3 567 Kč. Dále bylo uvedeno, že má maturitu, pracuje u zaměstnavatele právnická osoba, je ženatý a bydlí u rodičů.
11. Z částečného výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od zaměstnavatele v listopadu 2022 částku 38 110 Kč, v prosinci 2022 částku 22 179 Kč, v lednu 2023 částku 22 048 Kč a v únoru 2023 částku 22 432 Kč.
12. Z upomínek žalobkyně ze dne 18. 4. 2023, 19. 6. 2023 a 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 2. 2024 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 29. 2. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.
15. Z občanského průkazu žalovaného nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti. Stejně tak soud neprováděl předsmluvní formulář pro nadbytečnost. Soudní rozhodnutí navržená k důkazu žalovanou stranou soud neprováděl s ohledem na charakter důkazu.
16. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb. ); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji.
23. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru učinila (ověření příjmů), ovšem omezila se pouze na formální ověřování, když strukturu výdajů žalovaného nezkoumala vůbec (prostřednictvím výpisů z účtu apod.). Je rovněž s podivem, že nijak nevzala v úvahu, že žalovaný v té době již žalobkyni splácel přes 8 000 Kč měsíčně. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
24. Soud při jednání zamýšlel poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tomto svém závěru, ta se však z jednání omluvila a o možnost poučení přišla.
25. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o pojištění, úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
26. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.
27. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 6 600 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný, soud platby žalovaného zohlednil. Žalobkyně má tak nárok na vrácení částky 13 400 Kč spočívající v rozdílu poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, kterou jí je povinen žalovaný vydat.
28. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 29. 2. 2024, odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání. Žalovaný se proti této lhůtě až do svého vyjádření zaslaného soudu dne 19. 7. 2024 nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nelze se dovolávat této normy). Pokud by se žalovaný účastnil jednání, soud by ho poučil dle § 118a odst. 1 a 3, aby doplnil tvrzení a označil důkazy, kdy vyvolal spor mezi ním a žalobkyní o dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když z provedeného dokazování žádný takový spor nevyplynul. O tuto možnost se však nedostavením na jednání sám připravil. Soud tak dospěl k závěru, že ve výzvě stanovená lhůta odpovídá zákonným hlediskům, od ní se odvíjí prodlení a námitky žalovaného z jeho vyjádření ze dne 19. 7. 2024 již nemohou takto nastavenou lhůtu změnit. Soud je však promítl do délky pariční lhůty (viz odstavec 29). Počínaje dnem 16. 3. 2024 je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
29. Žádosti žalovaného o plnění ve splátkách bylo vyhověno dle § 160 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na žalovaným doložené probíhající exekuční řízení počínaje 3. 12. 2023 na základě exekučního titulu spočívajícího v usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 7. 2023, č.j. 207 C 75/2023 pro pohledávku ve výši 110 000 Kč (viz. k důkazu provedené vyrozumění o zahájení exekuce a související exekuční příkazy).
30. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku III.
31. Čtvrtým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když úspěch z procesního hlediska byl u obou účastníků zhruba stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).