Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 100/2024-57
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 23 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 600,05 Kč, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 862,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 800 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 360 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 600,05 Kč, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 862,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 800 Kč od 2. 6. 2023 do 14. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 23 160 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa uzavřel s žalovaným dne 13. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovaný převzal částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (3 000 Kč), odměny za administrativní zpracování úvěru (3 000 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (6 000 Kč). Žalovaný si také zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 360 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje 20. 6. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 4 200 Kč, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Žalobce se v řízení domáhal úhrady částky ve výši 23 160 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 160 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 600,05 Kč (jedná se o úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 8. 2022 do 1. 6. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 862,50 Kč (zákonný úrok z částky 15 000 Kč od 8. 8. 2022 do 1. 6. 2023), dále úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky a za stejné období. Žalovaný na dlužnou částku před podáním žaloby zaplatil pouze výše uvedenou částku 4 200 Kč, další platbu neuhradil, ačkoli mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 13. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek, který se skládá z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný si také zvolil doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 360 Kč. Celkovou částku ve výši 27 360 Kč se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit v hotovosti, formou 60 týdenních splátek po 456 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil pouze částku 4 200 Kč a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 13. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 4 200 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Právní zástupce žalobce byl písemně vyzván, aby žalobce ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem a předložil listinné důkazy.
13. Podáním ze dne 7. 5. 2024 žalobce doplnil žalobu o tvrzení, že žalovaný v rámci informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v kartě zákazníka ze dne 13. 6. 2021 uvedl, že má příjem z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou u společnosti Anonymizováno – tituly před jménem ve výši 26 501 Kč, který byl ověřen předloženou výplatní páskou, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem. Dále žalovaný uvedl měsíční výdaje, a to výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 10 000 Kč a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 5 000 Kč, kdy k uvedeným výdajům byla předložena neúplná nájemní smlouva. Použitelný příjem žalovaného tedy byl ve výši 11 501 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
14. Z předložené a k důkazu provedené zákaznické karty k úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaný uvedl příjem z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou u společnosti Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, s.r.o. ve výši 26 501 Kč, jiný příjem nemá, žije v nájmu, jeho odhadové měsíční výdaje činí 15 000 Kč. K těmto poměrům žalovaný předložil k ověření pracovní smlouvu ze dne 2. 3. 2021, mzdový výměr z téhož dne a výplatní pásku za období březen 2021, a dále kopii části smlouvy o nájmu bytu. Jiné důkazy žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného nenavrhl. Právní zástupce žalobce při jednání dne 21. 5. 2024 navrhl z opatrnosti provedení výslechu svědka jméno FO, zprostředkovatele úvěru, a to k tvrzení žalobce jaké doklady žalovaný předložil, kdy tento důkaz soud zamítl jako nadbytečný.
15. V projednávané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřené osoby (zprostředkovatele) u žalovaného zjišťoval výši příjmu a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do zákaznické karty s tím, že uvedl zdroj těchto zjištění, tedy v daném případě výplatní pásku, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu žalovaného. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný byl od 2. 3. 2021 zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti Anonymizováno – tituly před jménem jméno FO, s.r.o. se základní hrubou mzdou 33 000 Kč. Z výplatní pásky za měsíc březen 2021 dále vyplývá, že na účet žalovaného byla převedena částka 19 978 Kč jako jeho mzda, dále jsou z výplatnice zřejmé provedené srážky za předností exekuci ve výši 2 500 Kč. Výše části výdajů žalovaného byla prokázána pouze nájemní smlouvou (neúplnou), více pravděpodobně výdaje zjišťovány nebyly. Soudu nebyl předložen výpis z účtu žalovaného, který by prokazoval jeho faktické příjmy a výdaje. Soud má za to, že z předložených důkazů a tvrzení žalovaného nelze vyhodnotit jeho dostatečnou úvěruschopnost, tedy schopnost pravidelně splácet úvěr včetně příslušenství, který čerpal ve výši 15 000 Kč. Předchůdce žalobce nijak nezkoumal exekuci srážkami ze mzdy vedenou na žalovaného. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když předchůdce žalobce vyhodnotil z příjmů a výdajů žalovaného, že je úvěruschopný. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
19. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
20. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
21. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
22. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
24. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil 4 200 Kč, zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 10 800 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 10 800 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí z dlužné částky od 15. 10. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
25. Procesně úspěšnějšímu žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.