Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 71/2024-33

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 17 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 6. 5. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 040 Kč od 7. 11. 2022 do 5. 5. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 6. 5. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 040 Kč od 7. 11. 2022 do 5. 5. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 27. 11. 2023 domáhal zaplacení částky 17 400 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 13. 9. 2021 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru společně se souhrnným poplatkem 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná postupně uhradila částku 18 960 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 6. 11. 2022 zesplatnil. Žalobce v řízení požadoval na žalované zaplacení částky 17 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 9. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru společně s poplatkem ve výši 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Dle evidence žalobce žalovaná uhradila celkem částku 18 960 Kč. Žalobce provedl zesplatnění úvěru ke dni 6. 11. 2022. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 19. 4. 2023.

5. Podle (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 13. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru společně s poplatkem 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 18 960 Kč.

11. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce tak učinil podáním ze dne 4. 6. 2024, kde uvedl, z jakých informací před uzavřením úvěru čerpal, jaké informace od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly využity k posouzení schopnosti žalované splácet. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolu aktuálního počtu exekucí a stavu v insolvenčním rejstříku. Žalobce předložil kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaná má učňovské vzdělání, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Nevlastní žádnou nemovitost ani automobil, nemá žádné další úvěry. Je zaměstnána v právnická osoba v Anonymizováno a výše její mzdy činí 16 352 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. K výši výdajů uvedla částku 13 423 Kč. K příjmům žalované byly předloženy výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2021, ze kterých vyplývá příjem ve výši cca 16 000 Kč měsíčně. Z karty klienta však vyplývá pouze přehled skutečností k poměrům žalované, jak je žalobce zpracoval na základě informací od žalované, nebyly předloženy y prokazující konkrétní výdaje žalované, případně další skutečnosti o její solventnosti, což soud považuje vzhledem k výši poskytnutého úvěru za nedostatečné. Žalobce se z jednání nařízeného na 25. 6. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl dále poučit dle ustanovení o povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobce náležitě prověřena úvěruschopnost žalované.

12. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

16. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

17. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

18. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

19. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

20. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovanou, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

22. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 20 000 Kč z titulu úvěru, žalovaná uhradila celkem 18 960 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 1 040 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle o.z. ve výši dle vl. nař. č. , jdoucí od 6. 5. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

23. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalované však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle věta prvá

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.