Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 73/2023-101

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 44.366,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31.385,13 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 12.981,52 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 34.527,50 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.055 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 31.385,13 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 12.981,52 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % p. a. z částky 34.527,50 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3.055 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 22. 12. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 44.366,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34.527,50 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu k službě Anonymizováno účet. Na základě smlouvy byla žalovanému zřízena služba Anonymizováno nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalovaného činil až 20.000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Anonymizováno účet je platební účet ve smyslu zákona o platebním styku, jehož prostřednictvím může zákazník platit své faktury, hradit své nákupy uskutečněné online ve vybraných e-shopech nebo provádět nákupy Anonymizováno kartou. Žalovaný zároveň využil i služby Anonymizováno Karta, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím Anonymizováno Účtu, kdy karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím účtu a celkový limit pro platby kartou je dán zůstatkem na účtu. Žalovaný dále se žalobkyní uzavřel 1. 3. 2021 smlouvu o splátkovém limitu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 15.000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou, který měl být žalovaným splácen pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků ve 12 splátkách ve výši 654,11 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před poskytnutím úvěru žalobkyně s odbornou péčí řádně posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalovaný využil v období od 27. 2. 2021 do 11. 2. 2022 služeb v celkové výši 34.527,50 Kč, přičemž částku ve výši 18.880,02 Kč prostřednictvím karty, částku ve výši 15.647,48 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Žalovaný vzal rovněž na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, jakožto účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení. Přestože byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Z toho důvodu žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením čl. 1.12 smlouvy o splátkovém limitu své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován výzvou. Jelikož žalovaný v dodatečné lhůtě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr zesplatněn ke dni 11. 2. 2022. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ze smlouvy se splatností 15. 3. 2022, která byla vyčíslena celkem na 44.366,65 Kč a zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 34.527,50 Kč a dlužné poplatky ve výši 9.839,15 Kč. Příslušenství pak dále představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tedy od 16.3.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy k službě Anonymizováno účet ze dne 24. 2. 2021 včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému zřídit službu Anonymizováno účet, přičemž aktuální limitní rámec byl ujednán částkou 20.000 Kč.

5. Ze smlouvy o splátkovém limitu ze dne 1. 3. 2021 uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr s limitem 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.426,07 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou 27,5 %. Podle příloh ke smlouvě z téhož dne byla žalovaným z úvěrového rámce čerpána částka 6.248,09 Kč (splátka byla stanovena na 653,18 Kč měsíčně) a 6.257,02 Kč (splátka 654,11 Kč). Podle čl. 1.12 smlouvy v případě prodlení zákazníka je společnost mj. oprávněna účtovat smluvní pokutu 0,1 % denně z částky v prodlení a nebude-li pravidelná měsíční splátka v prodlení uhrazena ani v dodatečné lhůtě, stane se celý úvěr splatný uplynutím posledního dne dodatečné lhůty k úhradě.

6. Podáním doručeným soudu dne 4. 12. 2023 žalobkyně mj. doplnila, že žalovaný čerpal prostřednictvím platební karty Anonymizováno karta částku 18.880,02 Kč a v rozsahu částky 15.647,48 pak v souvislosti se smlouvou o splátkovém limitu. K tomu byl doložen výpis transakcí, z něhož soud zjistil, že takto žalovaný čerpal částky 18.880,02 Kč a 12.505,11 Kč (bez příslušenství), celkem tedy 31.385,13 Kč. Lze dodat, že žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu těchto částek žalobkyni a tato skutečnost nevyplývá z žádného provedeného důkazu.

7. Vyúčtováními za měsíce březen 2021 až únor 2022 žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek včetně smluvní pokuty a poplatků z prodlení.

8. Z výzvy ze dne 19. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného formou předžalobní upomínky vyzvala k zaplacení dlužné částky, která vznikla v rámci služby Anonymizováno účet ve výši 66.189,34 Kč do 7 dnů.

9. Na základě takto provedeného dokazování má soud v této části za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 2. 2021 uzavřena smlouva k službě Anonymizováno účet se sjednaným limitním rámcem ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný čerpal částku 18.880,02 Kč, a dále dne 1. 3. 2021 smlouva o splátkovém limitu, kterou se žalobkyně zavázala k poskytnutí spotřebitelského úvěru s limitem 15.000 Kč. Žalovaným byla z úvěrového rámce čerpána částka 6.248,09 Kč a 6.257,02 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě.

10. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 4. 7. 2023, k němuž byly připojeny některé doklady, na jejichž základě žalobkyně proces posouzení úvěruschopnosti provedla.

14. Z informací od žalovaného evidovaných žalobkyní se takto podává, že žalovaný uvedl příjmy 45.000 Kč, výdaje 17.000 Kč, splátky 4.000 Kč s tím, že je svobodný a bezdětný. Dále byla žalobkyní předložena úvodní stránka výpisu z živnostenského rejstříku žalovaného. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného již žalobkyní poskytnuty nebyly.

15. Na základě uvedených zjištění pak soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze v posuzované věci považovat za dostatečný a průkazný. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného určitým způsobem ověřovala a posuzovala (informace od žalovaného, interní databáze, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr SOLUS, scoringové modely), důkazy k výsledkům takového ověření však v průběhu řízení předloženy nebyly. Ani soud pak neměl možnost zjistit, zda a s jakými údaji zjištěnými o poměrech žalovaného žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti pracovala. Žalobkyně rovněž dostatečně nezjišťovala pravidelné výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení, kdy se spokojila jen s žalovaným deklarovanou souhrnnou částkou na výdaje ve výši 17.000 Kč. Přitom nejen příjmová, ale i výdajová stránka má podstatný vliv na posouzení schopnosti dlužníka řádně spotřebitelský úvěr splácet.

16. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

17. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

18. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele nedostála podle výsledků dokazování povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojila s informacemi od žalovaného, které v potřebném rozsahu dále neověřovala, a žalovanému přesto úvěr poskytla.

19. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance.

20. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

21. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru celkem 31.385,13 Kč (viz výše), z níž podle žaloby neuhradil ničeho. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 31.385,13 Kč a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

24. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

25. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

26. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

27. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). S ohledem na procesní pasivitu žalovaného však nezbylo, než mu uložit přiznanou částku uhradit jednorázově podle ustanovení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

28. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější (a to v rozsahu 58,69 % předmětu řízení), nárok na náhradu 17,38 % nákladů řízení. Požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě v částce 31.385,13 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 22.090,85 Kč. Náklady žalobkyně ve výši 17.579 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.775 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44.366,65 Kč sestávající z částky 2.900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 6. 2024 náhrada doloženého jízdného v částce 74 Kč podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13.000 Kč ve výši 2.730 Kč. Z toho bylo přiznáno 17,38 %, tedy částka 3.055 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.