Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 163/2023-67

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 33.723 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24.200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 9.523 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 31.545 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.755 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24.200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 9.523 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 31.545 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.755 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 8. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31.545 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.545 Kč od 19. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % a dále zaplacení částky 2.178 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 24.200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti. Žalovaný rovněž poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet 2004504010/3030 prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně v částce celkem 24.200 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelnou službu Presto za poplatek ve výši 1.155 Kč. Úvěr byl splatný dne 18. 9. 2022. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou. Žalobkyni dále v důsledku prodlení se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný tak má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 31.545 Kč, která sestává z jistiny 24.200 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6.190 Kč, poplatku za službu Presto 1.155 Kč. Žalobkyně je dále oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu (žalobkyně požaduje smluvní pokutu ze zůstatku úvěru za období od 19. 9. 2022 do 18. 12. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána dne 20. 5. 2023.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Ani žalobkyně se k jednání nedostavila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši do 24.200 Kč se splatností do 18. 9. 2022. Žalovaný se zavázal částku vrátit s poplatkem 6.050 Kč. Žalovaný si dále sjednal v rámci volitelných služeb službu Presto za 165 Kč. Pro případ prodlení byla ve všeobecných obchodních podmínkách ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. 6.4).

5. Čerpání částky žalovaným bylo doloženo přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, podle něhož byla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě odeslána částka 5.000 Kč dne 19. 8. 2022, částka 5.000 Kč dne 19. 8. 2022, částka 3.000 Kč dne 24. 8. 2022, částka 1.000 Kč dne 27. 8. 2022, částka 6.700 Kč dne 29. 8. 2022, částka 2.000 Kč dne 30. 8. 2022 a částka 1.500 Kč dne 1. 9. 2022.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala údaje o žalovaném tak, že žalovaný žil sám, výše měsíčního příjmu ověřeného z bankovního výpisu činila 27.370 Kč (žalovaný uvedl 29.000 Kč), pravidelné výdaje na bydlení činily 11.000 Kč, na půjčky 300 Kč, další nezbytné výdaje 9.000 Kč a zbytné výdaje 1.200 Kč.

7. Výzvou k úhradě ze dne 20. 5. 2023 žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky do tří dnů. Podle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému téhož dne.

8. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 20. 2. 2024 s tím, že kromě údajů od žalovaného ověřovala, zda se nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru TelcoScore, registru hledaných osob, politicky aktivních osob či v sankčních seznamech a v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Výstupy z těchto evidencí však nebyly soudu doloženy. Z připojeného výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2022 potom soud zjistil, že na účet byla připsána úhrada od zaměstnavatele v částce 27.370 Kč, dále byla mj. provedena platba stravného a školného, odchozí platba 11.000 Kč, splátky půjček u jméno FO 400 Kč a 300 Kč a počáteční zůstatek činil -4.265,21 Kč a konečný zůstatek -2.681,48 Kč. Jiné doklady žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

12. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet sice zabývala, avšak nedostatečně. Z předložených dokladů předně vyplývá, že žalobkyně vycházela především z údajů od žalovaného, které měla pokud jde o jeho příjmy ze zaměstnání a některé výdaje (zřejmě na bydlení) ověřeny již v podstatě neaktuálním výpisem z účtu starým cca půl roku. Poměry žalovaného pak mohly být v době uzavření úvěrové smlouvy zcela odlišné. Pokud pak žalobkyně zohledňovala údaje zjištěné z řady různých registrů, tyto nijak nedoložila a ani soud tak neměl možnost ověřit, zda a jaké byly takto získané informace. Nelze přehlédnout, že z výpisu z účtu žalovaného se podávají platby, které by mohly nasvědčovat na vyživovací povinnost žalovaného (stravné, školné) či jiné závazky (půjčky) a tyto skutečnosti podle obsahu spisu žalobkyně nijak blíže neprověřovala a spokojila se s údaji od žalovaného, aniž by bylo v potřebném rozsahu zjišťováno, jaká byla jeho celková osobní, rodinná a finanční situace. Přitom zůstatek na účtu žalovaného byl záporný. Tím spíše měl být postup žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy pečlivější a důslednější. Takto však žalobkyně nepostupovala a přesto úvěr žalovanému poskytla.

13. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné (např. pracovní smlouva, nájemní smlouva, doklady o dalších závazcích, rodinných poměrech apod.). Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

14. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojila jen s neúplnými informacemi od žalovaného, z nichž některé dále neověřovala, a žalovanému úvěr přesto poskytla.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

17. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

18. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 24.200 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud neuhradil ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 24.200 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

21. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

22. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

23. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran či rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím ani nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

24. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle , neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalovaného) k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

25. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšnější, a to v rozsahu 57,72 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo takto žalobě v částce 24.200 Kč a zamítnuta byla v částce 17.723,21 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 15,44 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 11.368,80 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.723 Kč sestávající z částky 2.460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.280 Kč ve výši 1.738,80 Kč. Z toho bylo z výše vyložených důvodů přiznáno 15,44 %, tedy částka 1.755 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.