Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 90/2024-40

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 32 753,90 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 30 025 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 28 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 30 025 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 19. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 025 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci dne 3. 1. 2023 uzavřeli smlouvu o úvěru č. hodnota (dále také jen "smlouva") distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný sjednal mimo jiné i volitelné služby, a to službu Presto za poplatek 1 155 Kč. Poskytnutý úvěr nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen v celé výši. Dlužná částka ve výši 30 025 Kč sestává z:

 dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč

 poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 870 Kč

 poplatku za službu Presto 1 155 Kč.

Úvěr byl splatný dne 2. 2. 2023 a žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalobkyně proto požaduje i zákonný úrok z prodlení ve výši 15% z částky 30 025 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny v souladu s čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku, který byl součástí smlouvy, a to od 3. 2. 2023 do 4. 5. 2023 ve výši 2 728,90 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dne podání žaloby ničeho ani přes písemnou předžalobní výzvu žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, účastníci se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud postupoval dle a předpokládal tedy, že tito k tomuto postupu nemají námitek.

4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, zejména doplnění tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně v soudem stanovené lhůtě tvrzení nedoplnila.

5. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 3. 1. 2023, Všeobecnými obchodními podmínkami a Sazebníkem bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 25 000 Kč, zároveň byla sjednána služba „Presto“ za poplatek 165 Kč, poplatek za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu byl sjednán ve výši 6 250 Kč, žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně poplatku za službu „Presto“ a poplatku za sjednání úvěru do 2. 2. 2023. Pro případ prodlení s úhradou dluhu má dle čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku žalobkyně právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Ačkoli z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli předloženého žalobkyní vyplývá, že žalobkyně žalovanému vyplatila v průběhu měsíce ledna 2023 částky v celkové výši 25 000 Kč, na základě dotazu soudu společnost jméno FO sdělila, že majitelem a jedinou osobou s dispozičními oprávněními k předmětnému účtu je žalovaný a dne 3. 1. 2023 byla pod VS var. symbol připsána pouze platba 2 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako úspěšnou, když žalovaný uvedl, že žije sám, jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje činí 1 200 Kč. Dále byla uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 28 388 Kč a vypočítané minimální měsíční výdaje v částce 14 860 Kč.

11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni dále v souladu s o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně ( a zákona o spotřebitelském úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , rozsudek sp. zn. ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), výslovně jí pak zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

15. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení, na základě jakých informací a dokladů od žalovaného posuzovala jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Žalobkyně sice současně s žalobou předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený žalobkyní s obecnými údaji sdělenými žalovaným, avšak nepředložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možno ověřit údaje o výši příjmů žalovaného, výši skutečných výdajů žalovaného či konečnou bilanci účtu žalovaného v jednotlivých měsících předcházejících poskytnutí úvěru. Žalobkyně ani neprokázala svá tvrzení, že provedla před poskytnutím úvěru lustraci úvěruschopnosti žalovaného v jednotlivých registrech (bankovní a nebankovní registr klientských informací, CEE, ISIR, neplatné doklady MV ČR).

17. Soud tedy uzavřel, že v daném případě žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť nijak nezjišťovala jeho osobní stav, zda má či nemá vyživovací povinnosti, jaké má náklady na bydlení, na stravu, zda a kde je zaměstnán, jaký je zdroj jeho příjmů, u kterých společností má žalovaný závazky, jak své závazky plní apod. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, když toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Nad rámec toho soud dodává, že jen ze samotné Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním je evidentní důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit, když byl na základě uvedené smlouvy dlužník povinen úvěr splatit jednorázovou splátkou ve výši převyšující jeho měsíční příjem, a to ve splatnosti jednoho měsíce od uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že uvěrová smlouva je absolutně neplatná, podřadí se nárok žalobkyně vůči žalovanému režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o. z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že soud dotazem na banku žalovaného zjistil, že byla na bankovní účet žalovaného připsána od žalobkyně pouze platba 2 000 Kč dne 3. 1. 2023, uložil soud žalovanému zaplatit pouze částku 2 000 Kč, kterou čerpal a doposud žalobkyni nevrátil (výrok I.), a ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když žalobkyně měla ve věci úspěch jen co do 3,6 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v soudním řízení nečinný a nevznikly mu tedy žádné účelně vynaložené náklady, jejichž náhradu by po žalobkyni mohl požadovat, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení a určení výše úspěchu či neúspěchu ve věci podle ustanovení je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. ).

19. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.