Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 120/2024-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 87 605,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 475,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 493,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 106,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 20,94 % ročně z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 6 863 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 530,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,08 % ročně z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 17 267 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 993,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 496,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,57 % ročně z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 475,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 493,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 106,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 20,94 % ročně z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 6 863 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 530,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,08 % ročně z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částku 17 267 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 993,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 496,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,57 % ročně z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 87 605,16 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 18. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 50 185 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 842 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 6. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 28 895 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 63 475,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 493,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 106,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 20,94 % ročně z částky 35 849,43 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 5. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 14 449 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 391 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 23 586 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 6 863 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 530,47 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,08 % ročně z částky 5 198,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 1. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 39 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i částku 48 500 Kč představující úroky a poplatky, a to v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 2 917 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 7. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 70 233 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo zaplatit částku 17 267 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 993,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 496,78 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,57 % ročně z částky 11 310,14 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Pohledávky byly ke dni 27. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 3x smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, 3x zákaznické karty, 3x přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, rozsudku na čl. 23 – 25 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 6. 2021 mezi právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 42 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 50 185 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 842 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 18. 6. 2023. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listin y vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 28 895 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 12. 2020 mezi právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 14 449 Kč v 78 týdenních splátkách po 391 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2022. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listin y vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 23 586 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 1. 2020 mezi právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu s úroky a poplatky ve výši 48 500 Kč v 30 měsíčních splátkách po 2 917 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 7. 2022. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listin y vztahující se k příjmům a výdajům žalovaného, pouze zákaznickou kartu s vepsanými údaji o žalovaném. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na tuto smlouvu dosud uhradil částku 70 233 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena s účinky ke dni 29. 7. 2023 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 3 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částky 42 000 Kč, 16 000 Kč a 39 000 Kč, celkem tedy 97 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice měla vyžádat po žalovaném doklady k jeho příjmové a výdajové stránce, tyto však soudu předloženy nebyly. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně dostatečně řádně příjmy žalovaného a jeho náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Soud se proto v řízení dále zabýval, zda žalovaného vzniklo vůči žalobkyni bezdůvodné obohacení, a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalovanému byly předchůdkyní žalobkyně vyplaceny částky 42 000 Kč, 16 000 Kč a 39 000 Kč, celkem tedy 97 000 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli uhradil částky 28 895 Kč, 23 586 Kč a 70 233 Kč, celkem tedy 122 714 Kč, a tedy přeplatil o 25 714 Kč. Jelikož žalobkyně žádný nárok vůči žalovanému již nemá, soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, vůči němuž byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, měl by právo na přiznání náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).