Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 75/2024-51

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 15 404 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 15 404 Kč

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 436,24 Kč,

s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 891,46 Kč,

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 973,93 Kč od datum do zaplacení

s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 8 973,93 Kč od datum do zaplacení,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 15 404 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 436,24 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 891,46 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 973,93 Kč od , datum, do zaplacenís úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 8 973,93 Kč od , datum, do zaplacení,se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 15 404 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. smlouvy tel. číslo a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem, poplatky a pojistným v celkové částce 32 034 Kč splatit v 78 týdenních splátkách po 411 Kč. Žalovaná dosud uhradila 16 630 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaná ničeho neuhradila, a to ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované (výplatní doklady za měsíce květena červen 2020). Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě. Kromě toho byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou (adresu dle CEO) dle ust. fikcí. Doplnění žaloby ze dne datum č. l. 41 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne datum na adresu dle smlouvy Nám. tituly za jménem adresa, adresa. Na doplnění žaloby žalovaná nereagovala. Žalovaná nemá datovou schránku.

5. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením , bez nařízení jednání.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Výpisem z obchodního rejstříku na žalobkyni (č. l. 31) byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

8. Ze zákaznické karty ze dne datum (č. l. 13) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, její dosažené vzdělání je učňovské, má vyživovací povinnost k jedné osobě, t. č. je na mateřské/rodičovské dovolené s příjmem 7 600 Kč měsíčně. Jiné vlastní příjmy žalovaná neuvedla, ani další příjmy domácnosti. Žalovaná označila měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, dále interní splátky u původní věřitelky ve výši 928 Kč. Informace podané žalovanou měly být ověřeny výplatními doklady za měsíce květen a červen 2020. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. V kartě uvedená náhradní kontaktní adresa žalované adresa.

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum (č. l. 14) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž částka 4 083 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy u právní předchůdkyně žalobkyně č. tel. číslo, a částka 9 917 Kč byla žalované vyplacena v hotovosti.

10. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 14 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 10 985 Kč (představující procentuálně 78,50 % z jistiny), poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč (procentuálně ve výši 10,7 % z jistiny), poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 209 Kč (procentuálně ve výši 23 % z jistiny) skládající se z poplatku za komfortní splácení, kdy částka ve výši 1 529 Kč je za komfortní splácení a částka ve výši 1 680 Kč za flexibilní splácení. Tyto náklady na úvěr ve smlouvě nazvány jako „Poplatek“ v celkové výši 15 694 Kč. Celkově měla tedy žalovaná vrátit původní věřitelce částku ve výši 32 034 Kč, a to vše v 78 týdenních splátkách po 411 Kč (poslední splátka ve výši 387 Kč).

11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum a postoupení pohledávek žalované oznámila dopisem z datum odeslaným datum (smlouvu o postoupení pohledávek č. l. 16, oznámení o postoupení pohledávky č. l. 25, podací lístek č. l. 27).

12. Předžalobní výzva ze dne datum (č. l. 28) byla žalované odeslána dne datum (podací lístek č. l. 30), a to na dresu kontaktní dle smlouvy, tedy na adresu Nám. tituly za jménem adresa, adresa. Z tvrzení uvedeném v žalobě a Tabulky umoření č. l. 26 zjistil soud, že žalovaná na poskytnutou dlužnou částku zaplatila celkem 16 630 Kč.

13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť byly právně irelevantní.

14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. Žalovaná v době uzavření smlouvy měla ještě dluh z předcházejí smlouvy, byla na mateřské dovolené s jediným příjmem, a to rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč.

15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

16. Původní věřitelka poskytla žalované dne datum peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to tak, že částkou 4 083 Kč byl refinancován dřívější úvěr žalované u právní předchůdkyně žalobkyně, a částka 9 917 Kč byla vyplacena žalované v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, poplatky a pojistným. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované řádně oznámeno.

17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen „o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. , „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. došlo s účinností od datum ke změně věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

24. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

25. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětný smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud jde o příjmy žalované, dle zákaznické karty sice žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně výplatní doklady, tyto y však soudu předloženy nebyly. Pokud pak jde o výdaje žalované, ze zákaznických karet nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovanou byla jakkoli ověřována (např. výpisem z účtu žalované apod.). Ostatně příjem ve výši 7 600 Kč měsíčně v situaci, kdy žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a vyživuje jedno dítě, aniž by sdílela domácnost s dalšími osobami s příjmem, zcela jistě musel vzbuzovat pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, neboť výdaje ve výši 3 000 Kč byly zcela evidentně podhodnoceny. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, v evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku. Posouzení schopnosti žalované úvěr splácet zcela jistě nebylo dostatečné a žalobkyně navíc ze zjištěných (avšak neprokázaných) informací vyvodila nesprávné závěry.

26. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že uzavřená předmětná smlouva je absolutně neplatná dle shora uvedených ustanovení o. z.

27. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum, a to konkrétně částku ve výši 14 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na pohledávku z této smlouvy uhradila částku ve výši 16 630 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly v ní platně sjednány ani úroky či poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku vyšší, než jí byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta, dospěl soud k závěru, že částka 14 000 Kč, na kterou by měla žalobkyně (na kterou byla pohledávka postoupena) nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., byla již uhrazena, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně úroku z prodlení, neboť z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná se do prodlení nedostala. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

28. Ve sporu byla úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.