Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 99/2024-96
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 92 889,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 54 189,92 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 465,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 010,14 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 43 255,07 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s 8% úrokem ročně z částky 41 124,84 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 38 700 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 54 189,92 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 465,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 010,14 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 43 255,07 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s 8% úrokem ročně z částky 41 124,84 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 92 889,92 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 465,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 010,14 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 43 255,07 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, s 8% úrokem ročně z částky 41 124,84 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. Částka 92 889,92 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 41 124,84 Kč, dlužného úroku z úvěru ve výši 2 130,23 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 110 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 392,93 Kč, dlužného poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti 7 020 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 18 111,92 Kč (žalobkyně ji blíže nevymezuje). Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti peněžní prostředky 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky 42 000 Kč společně s příslušenstvím úvěru ve výši 36 078 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 577 Kč, celkem tedy 78 078 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadla na datum. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru je předpis splátek pro žalovaného. Příslušenství úvěru 36 078 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok 2 130 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 20 580 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 5 808 Kč, inkasní poplatek 7 560 Kč. Právní předchůdce žalobkyně nezesplatnil dlužný závazek po splatnosti dílčích neuhrazených splátek, jeho splatnost tak nastala až ke dni splatnosti poslední splátky 28. 2. 2023 (od 1. 3. 2023 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky). právnická osoba., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil celkem 3 300 Kč, když dne 30. 12. 2021 uhradil 800 Kč a dne 21. 2. 2022 uhradil 2 500 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především dle údajů, které žalovaný vyplnil v žádosti o poskytnutí úvěru, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, dále nahlédnutím do registrů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je od datum na dobu určitou zaměstnán u jméno FO na pozici uklízeč, s měsíčním příjmem ve výši částka, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost. Tvrzenou majetkovou situaci právní předchůdce ověřil z výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouvy. právnická osoba., dospěla k tomu, že se jedná o dostatečně solventní osobu.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 19. 7. 2024 se nedostavil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami.
4. Z obchodního rejstříku k právnická osoba., soud zjistil, že od datum je předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
5. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 45 000 Kč na 14 měsíců s měsíční splátkou ve výši cca 5 080 Kč. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 13 674 Kč u jméno FO, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do datum, že jeho měsíčních výdaje činí 11 308 Kč a sestávají z výdajů na bydlení a energie ve výši 1 000 Kč, výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč, srážek ze mzdy či výživného 1 933 Kč a z měsíčních splátek stávajících půjček ve výši 4 515 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, nemá bankovní účet. Použitelný měsíční příjem je 2 366 Kč (již zde soud upozorňuje, že sjednaná měsíční splátka dle žalovaného úvěru byla 5 577 Kč).
6. K žádosti byla doložena výplatní páska za 11/2021 (není celá), ze které lze zjistit, že tvrzený příjem žalovaný měl, a stejně tak pracovní smlouva ze dne datum, kdy žalovaný pracuje u jméno FO jako uklízeč, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou do datum.
7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., jako úvěrujícím (věřitelem) a žalovaným jako úvěrovaným (dlužníkem) dne datum. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 42 000 Kč. Jedná se o neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek. Dlužník (žalovaný) se zavázal zaplatit věřiteli úrok 2 130 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 20 580 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 5 808 Kč, inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti 7 560 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 36 078 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaný se zavázal, že celkovou dlužnou částku 78 078 Kč uhradí ve 14 splátkách, kdy výše každé splátky činí 5 577 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Veškeré splátky se dlužník zavazuje činit v hotovosti věřiteli či jiné osobě jím zmocněné. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dlužník se zavazuje celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a splátkách uvedených ve smlouvě. V případě 14měsíčního trvání úvěru je RPSN 272,44 %, roční úrok 8 %. Z přílohy č. 1 soud zjistil pouze příkladný předpis splátek, kdy pro každou splátku je uvedeno procentuální umoření jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku (absentuje zde však varianta úvěru ve výši 42 000 Kč na 14 měsíců, příloha tedy neodpovídá žalovaným zvolené variantě úvěru a době splácení).
8. Z výňatku listin y, která je dle svého obsahu přehledem plateb v hotovosti ke smlouvě č. hodnota, vyplývá, že dne 30. 12. 2021 byla uhrazena částka 800 Kč a dne 21. 2. 2022 částka 2 500 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy č. hodnota seznamu pohledávek soud zjistil, že touto smlouvou byla pohledávka společnosti právnická osoba., za žalovaným postoupena na žalobkyni.
10. Dopisem ze dne 11. 5. 2023 adresovaným žalovanému společnost právnická osoba., žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Dopisem ze dne 31. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (žalobkyně doložila podací lístek ze dne datum).
12. Závazkový vztah, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
13. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
14. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
16. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1 , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.
21. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
25. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále s ohledem na shora uvedené za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba., a žalovaným byla dne 29. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 42 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 36 078 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 577 Kč. Žalovaný uhradil pouze 3 300 Kč, ničeho více neuhradil. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. právnická osoba., mohl dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Pokud soud hodnotí informace, které měla právnická osoba., a na základě kterých žalovanému poskytla úvěr v nemalé výši, 42 000 Kč, má soud za to, že právnická osoba., nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a z informací které měla bylo nepochybné, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr splácet. Dle podané žádosti o úvěr, měl žalovaný příjem 13 674 Kč měsíčně, jednalo se o příjem ze zaměstnání, ve kterém byl teprve od předcházejícího měsíce, a jeho pracovní poměr byl sjednán pouze do datum (toto bylo také doloženo), avšak splácení dle sjednaného úvěru mělo být až do datum. Přístup právnická osoba., zpochybňuje, pokud poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv neměla doloženo, že bude mít zajištěný příjem po celou dobu 14 měsíců. Jiné doklady nebyly právnická osoba., vyžadovány, ačkoliv žalovaný uvedl, že jsou mu prováděny srážky ze mzdy a platí splátky i u jiných společností, a to ve výši 4 515 Kč. Pokud žalobkyně uvedla, že byl žalovaný lustrován v registrech, toto tvrzení je obecné a nebylo ničím doloženo. Pokud právnická osoba., poskytla žalovanému úvěr 42 000 Kč, když ze samotné žádosti plyne, že měl měsíčně k dispozici pouze 2 366 Kč (soud nyní odhlíží od toho, že jeho tvrzené výdaje nebyly nijak doloženy, což je dalším pochybením právnická osoba.), a přitom s ním byl sjednán úvěr s měsíčním splácením 5 577 Kč, byl sjednán úvěr, na jehož splácení žalovaný zjevně neměl dostatek peněz. Pokud za takovéto situace právnická osoba., poskytla předmětný úvěr, nepochybně jednala v rozporu se svojí zákonnou povinností. Důsledkem nesplnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. hodnota. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (úroky, dílčí poplatky a smluvní pokuta). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 42 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 3 300 Kč, kterou soud započetl oproti 42 000 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 38 700 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného závazku dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení bezdůvodného obohacení. Proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).
26. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). V této věci byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.