Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 75/2024-52

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

zastoupené Jméno zainteresované osoby 1/0, Anonymizováno,

se sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0,

proti

žalované:Jméno zainteresované osoby 2/0, Anonymizováno,

Adresa zainteresované osoby 2/0,

o zaplacení částky 56 556,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 56 556,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 037,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 303,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 19 511,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 18 690,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 56 556,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 037,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 303,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 19 511,23 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 18 690,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 56 556,14 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba., IČO IČO) a žalovanou byla dne 26.9.2019 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky (celkové náklady ve výši 54 550 Kč) vrátit v 17 měsíčních splátkách po 6 150 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky sjednané smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na uvedenou smlouvu dosud uhradila částku 68 000 Kč

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota a předpisu splátek vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 26.9. 2019 Smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s náklady (celková výše 54 550 Kč) v 17 pravidelných měsíčních splátkách po 6 150 Kč. Z transakční historie smlouvy – přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila na tuto smlouvu celkem 68 000 Kč (jak ostatně tvrdí sama žalobkyně). Předmětná pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8. 2023 postoupena na nynější žalobkyni s účinností od 7.8.2023.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. ,3 , aby se vyjádřila k otázkám výše doplnila pouze tolik, že žalovanou tvrzené náklady ve svém souhrnu (okolo 8 000 Kč) reálně umožňují (s přihlédnutím k výši zjištěných příjmů žalované) úhradu sjednaných splátek žalovanou.

15. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastní nemovitosti, mezi své příjmy zahrnula mzdu ve výši 34 326 Kč. Mezi své výdaje žalovaná uvedla náklady na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní potřeby pak náklady ve výši 5 970 Kč. V části žádosti – Doložení příjmu žadatele byly zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalobkyně si od žalované nechala tvrdit příjmy a výdaje, pro posouzení úvěruschopnosti pak soudu doložila pracovní smlouvu na dobu neurčitou, výplatní pásku za červen 2019, z níž vyplývá příjem žalované ve výši 34 938 Kč a výplatní pásku za červenec 2019, z níž vyplývá příjem 35 029 Kč. Právní předchůdce žalobkyně sice ověřil žalovanou tvrzené příjmy, avšak ohledně výdajů pouze uvedl, že tyto byly zkoumány z výpisů z bankovních účtů. Žalobkyně však tyto výpisy z účtů nedokládá, byť podklady k ověření příjmů stále disponuje. Žalobkyně ani netvrdí, jaké závěry o výdajích právní předchůdce žalobkyně v souvislosti s uzavíranou smlouvou o úvěru učinil, a to i přes to, že tvrzené výdaje budí na první pohled pochybnosti (celkové měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč).

16. Z těchto podkladů nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

17. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnal s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, byla povinna tuto částku vrátit dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Sama žalobkyně však učinila nesporným, že žalovaná již právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 68 000 Kč, tedy částku přesahující výši jistiny úvěru.

18. Jelikož žalovaná již v plné výši vrátila žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) celou poskytnutou jistinu úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit.

19. Vzhledem k argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR výše dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , když však plně procesně úspěšné žalované žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.