Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 179/2024-30
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 297 963,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 266 690,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 266 690,03 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 273,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 036,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 098,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 173,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,1 % ročně z částky 295 863,43 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 133,69 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Šimony Maškové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 266 690,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 266 690,03 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 273,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 24 036,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 098,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 173,40 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,1 % ročně z částky 295 863,43 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 133,69 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. Šimony Maškové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 9. 2020 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 310 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 334,75 Kč, přičemž splátka byla složena z platby jistiny, poplatků a úroku v úrokové sazbě 9,10 % ročně. Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle judikatury lze přitom dovodit neplatnost smlouvy pouze v případě, že v době jejího uzavření existovaly pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, což v tomto případě nenastalo a žalovaná také po celé dva roky úvěr řádně splácela. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, a proto věřitel prohlásil úvěr za okamžitě splatný ke dni 20. 2. 2023, přičemž žalovaná splatný úvěr nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a společností Anonymizováno došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na jmenovanou společnost, která následně smlouvou ze dne 13. 10. 2023 pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Přes výzvy žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalované, která svou neúčast na jednání ani neomluvila. Zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl o věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud ovšem z níže uvedených důvodů rozsudek pro zmeškání nevydal a provedl dokazování.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., a žalovaná uzavřeli dne 18. 9. 2020 smlouvu, jíž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 310 000 Kč. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 9,10 % ročně. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky s úrokem zavázala původnímu věřiteli splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách splatných k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 10. 2020. Na měsíční splátku se žalovaná zavázala hradit částku 3 943,75 Kč a na úhradu sjednaného pojištění měsíční splátku 391 Kč. Podmínky uvedené ve smlouvě odpovídaly jejich nástinu ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z téhož dne. Původní věřitel měl zpracovaný obecný postup pro ověřování schopnosti klientů splácet úvěr (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 18. 9. 2020 včetně všeobecných obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením některých pojmů, vyjádření k posouzení úvěruschopnosti žalované). Žalovaná peněžní prostředky ve výši 310 000 Kč čerpala dne 18. 9. 2020, dosud na splátkách uhradila částku 43 309,97 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu a platební historií). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, pročež původní věřitel po opakovaných upomínkách v souladu se smluvními ujednáními dluh za žalovanou zesplatnil k 20. 2. 2023, o čemž žalovanou vyrozuměl (prokázáno upomínkami ze dne 26. 12. 2020, 25. 2. 2021, 25. 10. 2022 a 7. 2. 2023, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 2. 2023 včetně podacího archu). Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 12. 9. 2023 postoupena na společnost Anonymizováno IČO, o čemž původní věřitel žalovanou vyrozuměl dopisem ze dne 25. 9. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně notifikace ze dne 25. 9. 2023 a poštovního podacího archu). Společnost Anonymizováno dále pohledávku za žalovanou smlouvou postoupila na žalobkyni, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 9. 10. 2023 a dále ji samostatnou výzvou vyzvala k zaplacení dluhu do 7 dnů od doručení s upozorněním, že v opačném případě se žalobkyně bude svého práva domáhat soudní cestou (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 včetně notifikací a předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 a poštovních podacích archů).
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
13. Z provedených důkazů soud nemá za prokázané, že původní věřitel skutečně ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Ačkoliv žalobkyně soudu předkládala vyjádření původního věřitele k procesu posouzení úvěruschopnosti, jedná se pouze o shrnutí postupu a úvah věřitele před poskytnutím úvěru. Z žádného důkazu se nepodává, že žalovaná před poskytnutím uvedla výši svého pravidelného příjmu, popř. celé domácnosti, a tyto doložila. K tomu je třeba připomenout, že věřitel je dále povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předně podotknout, že dle předložených důkazů vyplývá, že původní věřitel neprováděl lustraci žalované v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou či nikoliv. Nadto se z žádných žalobkyní předložených důkazů nepodává, že věřitel po žalované požadoval alespoň v rovině tvrzení výši jejích pravidelných měsíčních výdajů. Z předloženého vyjádření původního věřitele se podává, že tento snad kalkuloval pouze s částkami životního minima, aniž by skutečně zkoumal reálné náklady na živobytí, které mnohdy životnímu minimu dle předpisů neodpovídají. Za takového stavu tak nelze dovodit, že věřitel skutečně zkoumal majetkové poměry žalované komplexně, tedy jak ve vztahu k jejím reálným příjmům, tak i ve vztahu k jejím výdajům (včetně jejich doložení), a tím i k otázce, zbydou-li žalované volné peněžní prostředky k samotnému hrazení dluhu. Nutno dodat, že pokud měl věřitel podklady, ve kterých žalovaná uváděla své reálné majetkové poměry včetně pravidelných příjmů a výdajů, popř. tyto následně dalšími listinami doložila, bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.
14. Námitka žalobkyně, že řádné splácení úvěru žalovanou dle smluvních ujednání po určitou nezanedbatelnou dobu dokládá, že neexistovaly pochybnosti o její schopnosti splácet úvěr není relevantní, neboť „sankce“ pro věřitele spojené s porušením zákonné povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr je vázána přímo na porušení této povinnosti, přičemž při existenci pochybností v době uzavření smlouvy nemá význam skutečnost, zda a po jak dlouhou dobu dokázala spotřebitel hradit splátky úvěru v souladu se smluvním ujednáním. Za situace, kdy měl věřitel samotný pravidelný příjem žalované uvedený pouze v rovině tvrzení žalované (nad rámec toho ani nepožadoval údaje o jejích reálných výdajích), aniž by měl tento skutečně od žalované doložen příslušnými podklady, nemohl vycházet z pouze „dobrého slova“ žalované a minimálně za takové situace tu nadále musely být logicky pochybnosti o tom, zda žalovaná nějakým skutečným pravidelným příjmem disponuje, jehož část může použít na splácení dohodnutých splátek.
15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (310 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (43 309,97 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu prokazatelně vyzvána až právě žalobkyní předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
1. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle míry úspěchu ve věci. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované pohledávky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 266 690,03 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 30 358,82 Kč. Žalobkyně měla tedy úspěch ohledně celkové částky 297 048,85 Kč. Neúspěch měla naopak ohledně částky 31 273,40 Kč s celkovým kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 40 134,45 Kč a celkovým běžícím příslušenství zkapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 23 753,37 Kč. Žalobkyně měla tedy neúspěch ohledně celkové částky 95 161,22 Kč. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 392 210,07 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 51,48 % (75,74 % úspěch – 24,26 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:
- 11 919 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění, písemné podání – vyjádření ze dne 22. 5. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), účast na jednání před soudem (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu).
o Mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby činí 5 x 9 500 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu),
- 1 368,40 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia, reg. zn. SPZ, při jedné cestě Praha - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 21. 6. 2024) o celkové vzdálenosti 180 Km, při ceně 42,60 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 5,60 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.
- 1 000 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce 10 započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu).
- 10 787,36 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 51,48 % z částky 74 074,76 Kč, tj. 38 133,69 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.