Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 117/2024-54

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

zastoupeného advokátem: jméno FO.,

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno,

Adresa zainteresované osoby 0/0,

o zaplacení 40 566,30 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 33 766,30 Kč, úroku ve výši 5 155,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 471,20 Kč, úroku z prodlení z částky 22 041,31 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 12 260,19 Kč od 28.9.2023 až do zaplacení a úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 9 781,12 Kč za dobu od 28.9.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení 33 766,30 Kč, úroku ve výši 5 155,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 471,20 Kč, úroku z prodlení z částky 22 041,31 Kč za dobu od 28.9.2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 12 260,19 Kč od 28.9.2023 až do zaplacení a úroku ve výši 22,38 % ročně z částky 9 781,12 Kč za dobu od 28.9.2023 až do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 40 566,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 471,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 155,53 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 22 041,31 Kč od 28.9.2023 až do zaplacení, úrokem z částky 12 260,19 Kč ve výši 20,94 % ročně od 28.9.2023 do zaplacení a úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 9 781,12 Kč od 28.9.2023 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru č. tel. číslo ze dne 26.6.2021 a č. tel. číslo ze dne 22.1.2021, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO: IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 14 000 Kč, resp. 15 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 18 990 Kč, resp. 17 118 Kč, po 423 Kč týdně, resp. 495 kč, když poslední splátka byla splatná dne 24.12.2022, resp. dne 22.4.2022. Žalovaný své platební povinnost řádně neplnil, uhradil v souvislosti se předmětnými smlouvami pouze 6 700 Kč, resp. 15 500 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 21.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného a ověřoval na základě dokumentů žalovaným předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného. Dále uvedl, že dle má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty y, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v právnická osoba, č.j. -97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 22.1.2021 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26.6.2021 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 14 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 78 týdenních splátkách po 423 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

5. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 22.1.2021, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 26 671 Kč, „další příjmy domácnosti“ činí 20 813 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 5 500 Kč, 9 000 Kč činí splátky půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije ve vlastním bydlení, je svobodný a má bankovní účet. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: dvě výplatní pásky. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 26.6.2021, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 37 413 Kč, „další příjmy domácnosti“ činí 21 113 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 5 000 Kč, 10 178 Kč činí splátky půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije v nájmu, je svobodný a má bankovní účet. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: dva výpisy z bankovního účtu

6. Z y označené jako Tabulka umoření vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil shora uvedenou částku.

7. Z oznámení ze dne 29.9.2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno.

8. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 15.2.2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.9.2023 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 29 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 22 200 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

11. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 29 000 Kč. Žalovaný na základě smluv uhradil pouze 22 200 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel .

13. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

14. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že nebyly nijak dále specifikovány příjmy domácnosti. Není zřejmé, o jaké příjmy a jakých osob by se mělo jednat, jaké jsou poměry těchto osob a v jaké míře by se jejich příjmy či širší poměry měly odrážet v poměrech žalovaného. Rovněž pak nebyly nijak doloženy výdaje žalovaného, na jejich doložení právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, a to včetně jejich označení v zákaznické kartě. Výdaje přitom byly sděleny ve zcela nereálné a nevěrohodné výši (např. veškeré měsíční výdaje kromě splátek úvěrů ve výši 5 000 Kč při bydlení v nájmu). Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy jsou tyto deklarovány ve zcela nepravděpodobné výši. Jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele, přičemž žalovaný v žádosti o úvěr zaškrtl, že bankovním účtem disponuje. Ve druhém případě sice zákaznická karta deklarovala poskytnutí výpisu z bankovního účtu, nicméně při současné zcela nepravděpodobné kombinaci příjmů a výdajů se soud nemůže spolehnout na paušální prověření těchto listin stvrzené stranami. Nabízí se pak také otázka, proč žalovaný, kterému po úhradě všech měsíčních výdajů tedy mělo zbývat zhruba 13 000 Kč měsíčně, resp. přes 20 000 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 26.6.2021 (resp. ještě podstatně více při započtení příjmů domácnosti), měl potřebu si předmětné částky půjčovat a to za poměrně dosti nevýhodných podmínek.

15. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil, nedošlo. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015).

16. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle , tak dle ). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými.

17. S odkazem na je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 29 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 22 200 Kč na výsledných 6 800 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle , , neboť úprava obsažená v je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení ( , ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle 160 odst. 1 , když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

18. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.