Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 156/2024-81
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 79 061,01 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 698 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žaloba, již se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 58 363,01 Kč včetně příslušenství, se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 698 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, již se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 58 363,01 Kč včetně příslušenství, se zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 79 061,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno, IČO IČO (dále jen “předchůdkyně žalobkyně”), s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 1. 2020, č. hodnota. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaný mohl sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 2. 2020. Doporučená měsíční splátka byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 4 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková vyčerpaná částka finančních prostředků činila 133 688 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 27,84 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný porušil svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru včetně poplatku za sjednané pojištění. Předchůdkyni žalobkyně žalovaný uhradil částku 108 500 Kč. Na základě odstoupení od smlouvy prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 30. 6. 2023 úvěr za splatný. Předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Dlužná částka sestává ke dni postoupení z dlužné jistiny ve výši 65 072,21 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 7 094,57 Kč, poplatků za sjednané pojištěné schopnosti splácet úvěr ve výši 1 478,15 Kč, smluvní pokuty ve výši 649 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 65 072,21 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období 23. 6. 2023 do 24. 1. 2024, v celkové výši 13 988,80 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.
Dne 24. 6. 2024 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti uvedl, že jeho příjem činí 20 000 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činí 7 000 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru 4 000 Kč tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalovaného 9 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalovaného a dále prověřovala žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný neměl v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně má za to, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla zkoumána dostatečně a s odpovídajícím výsledkem souladným se zákonem. Dále žalobkyně ě uvedla, že žalovaný čerpal celkem částku 129 198 Kč, přičemž uhradil celkem 108 500 Kč.
Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota a dále z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3. 1. 2020 vyplynulo, že v uvedené žádosti/smlouvě jsou uvedeny údaje o poskytovateli úvěru (předchůdkyni žalobkyně) a klientovi (žalovaném), kdy je uvedeno, že příjem žalovaného činí 20 000 Kč, dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník, řemeslník, opravář u společnosti právnická osoba., dále je zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, přičemž celkové náklady domácnosti činí 7 000 Kč, jiné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) žalovaný nemá. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 50 000 Kč. Dále je v tabulce uvedena výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 28,74 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, pojištění Soubor Master, kdy nedílnou součástí žádosti/smlouvy je přihláška k pojištění, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře žalovaný prohlásil, že jím uvedené informace ve smlouvě jsou úplné, přesné a pravdivé a že nezamlčel podstatné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. Ve formuláři jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splatné v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - revolvingový úvěr podepsané žalovaným, a dále informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (právnická osoba), které tvořily nedílnou součást smlouvy.
Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne 2. 11. 2023 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, že dlužná částka činí 74 893,93 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému doručována dne 3. 11. 2023.
Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 25. 5. 2023 vyplynulo, že žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným.
Z výpisu historie transakcí čísla úvěru č. hodnota vyplynulo, že žalovaný za období od 3. 1. 2020 do 21. 12. 2022 čerpal úvěr v celkové výši 129 198 Kč. Uhradil celkem 108 500 Kč. Dlužná částka k datu 18. 5. 2023 činila 74 893,93 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností Anonymizováno právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2023, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 17. 7. 2023.
Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 58 832 Kč. Žalovaný uhradil 34 500,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 129 198 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 108 500 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 129 198 Kč a žalovaný vrátil pouze 108 500 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tedy 20 698 Kč (129 198 – 108 500) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 10. 6. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (12. 6. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky II. a III. tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 20 698 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.