Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 160/2024-52
Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 15 556,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 965 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 8. 2023 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 591,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 598,83 Kč, úrokem ve výši 28,9 % ročně z částky 15 556,38 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 846,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 556,38 Kč od 18. 7. 2023 do 29. 8. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 591,38 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 343,66 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem podnikající fyzická osoba, tituly za jménem, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 8 965 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 8. 2023 do zaplacení.II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6 591,38 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 598,83 Kč, úrokem ve výši 28,9 % ročně z částky 15 556,38 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 846,23 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 556,38 Kč od 18. 7. 2023 do 29. 8. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 591,38 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 343,66 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , podnikající fyzická osoba, , , tituly za jménem, , advokáta.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 1. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 15 556,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Equa Bank, a.s., IČO IČO, která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba., se sídlem adresa adresa, IČO (dále také „banka“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou na základě návrhu, který byl bankou akceptován dne 2.2.2022 smlouvu o zápůjčce č. číslo. Před uzavřením smlouvy si strany sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy banka řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala splácet zápůjčku spolu s úrokem ve výši 28,9 % ročně, a s případnými dalšími platbami (zejména poplatky) formou inkasa z účtu žalované ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 218 Kč. První splátka byla splatná dne 2. 3. 2022. Žalovaná byla povinna zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na jejím účtu dostatek disponibilních prostředků. Protože žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, banka ji na tuto skutečnost písemně upozornila, a poskytla jí k nápravě lhůtu minimálně 30 dní. Protože ani poté žalovaná řádně neplatila, banka dluh žalované zesplatnila s účinností ke dni 17. 7. 2023. Podle žalobkyně žalovaná za období od 7.4.2022 do 20.10.2022 na dluh uhradila částku 13 029,19 Kč. Dluh žalované tak podle žalobkyně představuje jistinu ve výši 15 556,38 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 598,83 Kč a úrok z prodlení ve výši 846,23 Kč splatný od 19. 12. 2. 2022 do 17. 7. 2023, jakož i smluvní úrok ve výši 28,9 % ročně z částky ve výši 15 556,38 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny 15 556,38 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka byla bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2023 na žalobkyni s účinností k 11. 10. 2023 a žalované postoupení pohledávky bylo oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila, přestože byla o zaplacení upomenuta.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. , vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a u obou účastníků se má za to, že s takovýmto postupem soudu vyslovili souhlas, neboť na výzvu soudu dle ust. § 115a o.s.ř. nereagovali (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
5. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních plateb s datem 31. 1. 2022, Produktových podmínek, Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku vyplývá, že smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované své služby, a to zejména běžný účet, spořicí účet, debetní kartu, termínovaný vklad, přímé bankovnictví, investiční produkty a služby s nimi související, případně další služby, které měly být v budoucnu bankou nabízeny. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky, Sazebník a Úrokový lístek. Smlouva, Produktové podmínky či Sazebník.
6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 27. 1. 2022 s přílohami vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaná nebyla před uzavřením smlouvy v insolvenci, dále ověřila, že žalovaná nemá neplatné doklady, a neměla zaznamenány žádné negativní informace registrech BRKI, NRKI a Solus. Žalovaná měla ke své osobě uvést, že je muž, je svobodná, bydlí u rodičů a má základní vzdělání. Příjem měla uvést ve výši 30 000 Kč, bankou započtený příjem měl činit 22 096 Kč, její výdaje na bydlení měly včetně hypotéky představovat 3 000 Kč, výdaje na živobytí měly činit 3 000 Kč s tím, že banka započetla na tyto výdaje částku 3 860 Kč a rodinné a ostatní výdaje měly činit 2 000 Kč. Splátkové zatížení žalované představovalo částku 9 399 Kč, výsledná platební kapacita v době žádosti tak měla činit 3 837 Kč. Z přílohy pak vyplývá, že žalovaná neměla žádnou negativní informaci v bankovním registru klientských informací, nicméně měla 17 kontraktů, z toho jeden ve stavu žádosti, sedm existujících, sedm odmítnutých a dva odvolané. Žalované zbývalo splatit částku 120 546 Kč ze čtyř osobních úvěrů ze dne 4.5.2020, 16.11.2020, 10.5.2021 a 22.6.2021, dále částku 5 216 Kč z kontokorentního úvěru, který přečerpala 31. 12. 2021. Dále měla splatit úvěr z kreditní karty se zbývající částkou 75 427 Kč ze dne 13.7.2020 a 3.9.2021. Žalované byly odmítnuty žádosti o úvěr ze dne 13.1.2022 ve výši 230 000 Kč, ze dne 3.1.2022 ve výši 20 000 Kč, ze dne 7.11.2021 ve výši 50 000 Kč, 20 000 Kč a 200 000 Kč, ze dne 3.1.2021 ve výši 220 000 Kč, ze dne 29.8.2021 ve výši 50 000 Kč a 10 000 Kč, ze dne 16.7.2021 ve výši 210 000 Kč a ze dne 31.8.2021 ve výši 40 000 Kč.
7. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. číslo ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které navrhla splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 218 Kč s úrokem ve výši 28,9 % ročně. První splátka byla splatná dne 2. 3. 2022 s tím, že se žalovaná zavázala uhradit celkem 29 129,48 Kč. V návrhu je uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný v případě prodlení žalované se splácením a požadovat úrok z prodlení, popř. smluvní pokutu. V návrhu smlouvy bylo také uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jí poskytnutých údajů, z rejstříků a dostupných úvěrových registrů, přičemž oproti výdajům uvedeným žalovanou tyto navýšila na částku 14 216 Kč, která zahrnovala splátky stávajících úvěrů ve výši 5 356 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, na živobytí ve výši 3 860 Kč a ostatní výdaje s tím, že žalované na úhradu nové půjčky a dalších výdajů měla zůstat částka 7 880 Kč/měsíc. Právní předchůdkyně žalobkyně tento návrh Akceptovala, jak vyplývá z Akceptace návrhu ze dne 2. 2. 2022.
8. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu (vedeného u společnosti právnická osoba – právnická osoba.) vyplývá, že žalovaná načerpala dne 2. 2. 2022 částku 22 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol, a že na tuto částku uhradila vždy s uvedením tohoto variabilního symbolu dne 7. 4. 2022 částku 1 721 Kč, dne 29. 4. 2022 částku 1 219 Kč, dne 9. 5. 2022 částku 1 400 Kč, dne 24. 6. 2022 částku 1 050 Kč, dne 22. 7. 2022 částku 1 215 Kč, dne 10. 9. 2022 částku 1 730 Kč, dne 11. 10. 2022 částku 1 740 Kč dne 1. 11. 2022 částku 1 740 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. č. účtu (vedeného u společnosti právnická osoba.) je zřejmé že v výše uvedených variabilním symbolem žalovaná zaplatila 1 220 Kč dne 27. 11. 2022. Celkem tak zaplatila 13 035 Kč.
9. Z dopisu ze dne 9. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně k tomuto datu zesplatnila pohledávku vyplývající ze smlouvy č. číslo, a vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 19 001,44 Kč do 10 dnů od vyhotovení výzvy.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. číslo ze dne 4. 10. 2023, přílohy č. 1 (seznam pohledávek) a Potvrzení o úplatě ze dne 11. 10. 2023 vyplývá, že banka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
11. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2023 včetně podacího archu téhož data soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně, a byla vyzvána k zaplacení dluhu žalobkyni.
12. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění jejího závazku předžalobní upomínkou ze dne 29. 12. 2023 v dodatečné lhůtě do 13. 1. 2024. Výzva byla odeslána žalované 29. 12. 2023 (viz podací lístek).
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které jí byly vyplaceny na její běžný účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala úvěr postupně splácet a za dobu od 7. 4. 2022 do 27. 11. 2022 uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 13 035 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 10. 2023, a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 10. 2023. Žalovaná však na dluh ničeho dalšího neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.
14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
20. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 2 521,38 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy ze dne 2. 2. 2022. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla podle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta zkoumat úvěruschopnost žalované již dne 27. 1. 2022, tedy před tím, než žalovaná o poskytnutí finančních prostředků požádala. Podle tohoto protokolu měla žalovaná uvést, že její příjem činí 30 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila příjem žalované pouze ve výši 22 096 Kč, aniž by objasnila, za jakého důvodu tak učinila, a z jakých informací vycházela. Výdaje žalované na bydlení měly podle Protokolu činit včetně splátky hypotéky částku 3 000 Kč, nicméně z uvedeného není zřejmé, zda v těchto nákladech jsou zahrnuty i poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), a zda skutečně činily takto nízkou částku. Další měsíční výdaje měla žalované uvést jako náklady na živobytí ve výši 3 000 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně bez dalšího zohlednila tyto výdaje ve výši 3 860 Kč, aniž by bylo zřejmé, z čeho při tom vycházela. Další rodinné výdaje měly činit 2 000 Kč, přestože žalovaná měla v Protokolu uvést, že je svobodná. Z uvedeného tak není zřejmé, o jaké další náklady žalované se mělo jednat, a tedy právní předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala, jaké jsou skutečné výdaje žalované na její stravu, na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, na záliby a ošacení, atd.. Výdaje ve výši 5 860 Kč jako součet částky 2 000 Kč a 3 860 Kč jsou podle názoru soudu značně podhodnocené s cílem zkreslit situaci žalované, aby jí mohl být úvěr poskytnut, přestože jí již v minulosti bylo celkem sedm žádostí o úvěr odmítnuto. Je proto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala příjmy žalované a její výdaje, když po žalované nepožadovala ani výpisy z účtu, které by v tomto směru mohly poskytnout zcela konkrétní informace k jejím příjmům a výdajům a k jejímu zůstatku na účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela zřejmě nemohla řádně porovnat příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z.
22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. , neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019 - 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“
23. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 22 000 Kč, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení, které byla povinna vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Soud dále zohlednil, že žalovaná uhradila s příslušným variabilním symbolem celkem částku 13 035 Kč, a proto nedoplatek na skutečně poskytnuté jistině úvěru činí 8 965 Kč (22 000 Kč mínus 13 035 Kč).
24. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 8 965 Kč, nicméně až ode dne 30. 8. 2023. Z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 19. 8.2023, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od vyhotovení výzvy. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 29. 8. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.
25. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok I.).
26. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.)
27. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci v převážné části úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu, a to v celkové částce 343,66 Kč. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1 , písm. a) a d) ve spojení s § 14b , odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a 21% DPH ve výši 252 Kč, celkem tak 2 252 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 57,63 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 15 556,38 Kč, soud žalobu co do částky 6 591,38 Kč zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 42,37 % od jejího „úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 2 252 Kč, tedy částku 343,66 Kč (po zaokrouhlení). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.