Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 138/2024-112
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 23 805 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:
a) částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
b) náhradu nákladů řízení v částce částka k rukám zástupce žalobkyně advokáta tituly před jménem jméno FO,
vše v měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a částky částka, zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:a) částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,b) náhradu nákladů řízení v částce , částka, k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, ,vše v měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, , zamítá.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum po žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila své platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum a na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým limitem ve výši částka, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná čerpala z úvěru částka, které žalobkyně poskytla bezhotovostně na žalovanou uvedený účet. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za uplynulé období s tím, že jistina byla splatná kdykoliv během trvání smlouvy. Dlužná částka ve výši částka se skládá z jistiny ve výši částka, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny kapitalizovaného ke dni datum částkou ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka dle 4.2. písm. c) úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení za období od datum do datum. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Účastníci v souladu s VOP sjednali, že podpisem a potvrzením souhlasu se zněním smluvní dokumentace se rozumí vložení kódu z verifikační SMS, zasílané na telefonní číslo, které klient dříve uvedl. Žalovaná uzavřela smlouvu v prostředí klientské zóny chráněné heslem vložením kódu z verifikační SMS. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, dále z výplatních lístků žalované a z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI.
2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobkyně v době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy řádně nezkoumala její úvěruschopnost, pročež je předmětná úvěrová smlouva neplatná. Dále má žalovaná za to, že je předmětná smlouva také v rozporu s dobrými mravy s ohledem na smluvený úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná tak žalobkyni dluží pouze jistinu pohledávky ve výši částka, kterou navrhla splácet ve splátkách po částka měsíčně.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne datum uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě bylo žalované umožněno čerpat úvěr až do výše částka. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně, vše se zavázala splácet tak, že k 1. dni v měsíci uhradí úrok přirostlý za uplynulé období, přičemž jistinu mohla žalovaná uhradit kdykoliv během trvání smlouvy. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je úvěrovaná žalovaná v prodlení (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ze dne datum). Žalobkyně poskytla žalované na její účet dne datum částku ve výši částka (zjištěno ze zprávy právnická osoba. ze dne datum). Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě zbývající částky ve výši částka (zjištěno z oznámení ze dne datum). Dne datum žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum).
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
20. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti žalované sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila toliko žádost o úvěr a výplatní lístky žalované. Dle údajů uvedených ve formuláři žádosti o spotřebitelský úvěr se uvádí pravidelný čistý měsíční příjem žalované ve výši částka a výdaje ve výši částka; žalovaná bydlela ve vlastním domě, byla svobodná a neuvedla žádné vyživované osoby. Výše měsíčního příjmu žalované pak byla doložena výplatními lístky za měsíce březen 2022, duben 2022, květen 2022, červen 2022, červenec 2022, srpen 2022, září 2022, říjen 2022 (částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka, částka).
21. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované však soud takovéto zkoumání nemůže hodnotit jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalované, nicméně žalobkyně již vůbec nezkoumala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované, tedy výdaje na bydlení, ostatní náklady domácnosti, neboť všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení její schopnosti splácet předmětný úvěr. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (k výdajům žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
22. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do listin předložených žalovanou). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
23. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Tvrzení žalobkyně, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nebylo v řízení prokázáno.
24. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výdaje žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně.
25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.
26. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná na základě § 86 odst. 1 věta druhá ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady jistiny spotřebitelského úvěru, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy žalobkyně poskytla. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby neuhradila ničeho, žalovaná je tak z titulu speciální právní úpravy, dané ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna žalobkyni zaplatit částka. Bezdůvodné obohacení žalované je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena třídenní lhůta k plnění. Tři dny od doručení (doručení srov. § 573 o. z.) uběhly dne datum. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I. a)).
27. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 19,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,1 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08 , a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Žalobkyně byla úspěšná do částky částka, žalovaná byla úspěšná co do částky částka. Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka, sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši částka částkou částka, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu za náklady spojené se sepisem podání ze dne datum, datum, když tyto náklady neměl za účelně vynaložené, neboť byl těmito podáními toliko odstraňován deficit žalobních tvrzení.
29. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věty za středníkem, kdy soud vyhověl žádosti žalované o možnost splnění peněžité povinnosti ve splátkách. Při stanovení splátek soud přihlédl k tíživé finanční situaci žalované a určil splátky způsobem, který bude motivovat žalovanou k úhradě dluhu a současně žalobkyni jako věřitele nepoškodí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.