Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 87/2024-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 12 944,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 12 944,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 963,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 333,53 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,38 od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 12 944,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 963,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 333,53 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,38 od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 944,38 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, uzavřené dne 12.8.2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba) a žalovaným, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, a to po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela banka z prohlášení žalovaného o jeho rodinném stavu, způsobu bydlení a pracovním poměru, kdy žalovaný uváděl měsíční příjem ve výši 14 486 Kč a další příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Žalovaný z předmětného úvěru vyčerpal celkem částku 33 152,93 Kč, uhradil celkem 36 756,84 Kč. Žalovaný však řádně vyčerpané prostředky dle smlouvy nesplácel, proto prohlásila úvěr k 31.10.2022 za okamžitě splatný v celé výši a požadovala kromě zůstatku jistiny ve výši 9 999,38 Kč, dále smluvní poplatky ve výši 2 945 Kč, kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 4.10.2021 do 31.10.2022 ve výši 963,60 Kč a 1 333,53 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a smluvený úrok v původní smlouvě ve výši 22,99 % ročně od 19.9.2023 do zaplacení. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena bankou na společnost právnická osoba a.s. a následně až na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
2. Soud ve věci usnesením ze dne 18.4.2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 6.5.2024, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
3. Z listin nazvaných Smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota s datem 12.8.2019 a žádost s datem 12.8.2019 bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalovanému možnost čerpání finančních prostředků až do výše povoleného limitu 10 000 Kč s úrokem 22,99 % s tím, že žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet včetně úroků a poplatků. Banka měla k dispozici prohlášení žalovaného o tom, že jeho měsíční příjem představuje 14 486 Kč a příjem domácnosti 50 000 Kč, žádné výdaje zjišťovány a ani ověřovány nebyly. Z výpisů z účtu žalovaného a z výpisu ke kreditní kartě bylo dále zjištěno, že žalovaný se dostal do prodlení, když řádně nesplácel splátky čerpaného revolvingového úvěru, pro porušení smluvních povinností byl k 31.10.2022 úvěr prohlášen za okamžitě splatný a žalovaný byl vyzývám k úhradě dluhu na kreditní kartě. Na základě Smluv o postoupení pohledávek z 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy s daty 25.9. a 25.10.2023.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že od 12.8.2019 umožnila banka čerpat prostřednictvím kreditní karty žalovanému finanční prostředky až do limitu 10 000 Kč s tím, že vycházela z jeho prohlášení o výši jeho příjmu, který si neověřila, výdaje nezjišťovala a neprověřovala vůbec. Žalovaný celkem vyčerpal 33 152,93 Kč, zaplatil 36 756,84 Kč.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentu s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech, které si sice ověřila z potvrzení zaměstnavatele, výdaje však bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování, banka nezjišťovala vůbec, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala vůbec úvěruschopnost ve vztahu k příjmům ani výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 33 152,93 Kč, žalovaný zaplatil 36 756,84 Kč, žalovaný se tudíž na úkor žalobkyně neobohatil, proto soud žalobu zamítl, a to včetně dalších neplatných plnění ohledně úroků a poplatků.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , kdy zcela úspěšný byl žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.