Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 164/2023-32
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno
o 23 960 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, a to do 16. 11. 2024.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 3 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 960 Kč od 23. 11. 2022 do 16. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % z částky 23 960 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 591,26 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, a to do 16. 11. 2024.II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 3 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 960 Kč od 23. 11. 2022 do 16. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % z částky 23 960 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 591,26 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 23 960 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne 29. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. tel. číslo. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a Sazebník. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (původně 4 000 Kč), které byly žalované vyplaceny převodem na účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 22. 11. 2022. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 3 960 Kč. Jistinu představuje částka 20 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 15. 4. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast při jednání omluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen o.s.ř. )
3. Ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne 19. 9. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet se splatností do 30 dnů od poskytnutí. Klient se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 920 Kč. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.
4. Ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne 29. 9. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaná jako „klient“ a identifikována je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet se splatností do 30 dnů od poskytnutí. Klient se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 3 960 Kč. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.
5. Z výpisu účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně dne 19. 9. 2022 odeslala částku 4 000 Kč a dne 29. 9. 2022 částku 16 000 Kč na účet č. č. účtu. Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně obdržela dne 8. 9. 2015 částku 1 Kč z účtu č. č. účtu.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 22. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 24 720 Kč.
7. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně měla uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč (nejdříve 4 000 Kč, poté 16 000 Kč), a to převodem na její účet. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měla žalovaná zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.
8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr (zápůjčku) v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala, resp. přímo uvedla, že jimi nedisponuje. O právní předchůdkyni žalobkyně tak nelze mít za to, že splnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti smluv přihlédl přesto, že žalovaná jejich neplatnost v řízení sama nenamítla, neboť soud je k takovému postupu povinen s ohledem na aktuální judikaturu Soudního dvora EU týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto i z tohoto důvodu posoudil předmětná právní jednání jako neplatná pro jejich rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.
13. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, tj. zbývající neuhrazenou jistinu. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení vyšel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovaná má vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Soud stanovil tuto dobu v délce 6 měsíců, a proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 20 000 Kč až od 17. 11. 2024 do zaplacení. Ze stejného důvodu soud uložil žalované, aby svůj dluh splnila ve lhůtě do 16. 11. 2024.
14. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 3 960 Kč (smluvní úrok) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 960 Kč od 23. 11. 2022 do 16. 11. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 23 960 Kč od 17. 11. 2024 do zaplacení.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 23 960 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 20 000 Kč, tj. z 82 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do a zamítnuté částky v celkové výši 3 960 Kč, tj. ze 16 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 66 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 66 %. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn 4 C 8/2023 , 4 C 9/2023 , 20 C 6/2023 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 959 Kč, celkem tedy 2 411 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 1 591,26 Kč (66 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.