Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
7 C 1/2024-49
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 1 – Anonymizováno Anonymizováno advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno.sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 20 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 3 490,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 404,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 435 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,69 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, tituly za jménem na náhradě nákladů řízení částku 674,54 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 3 490,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 404,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 435 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,69 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, na náhradě nákladů řízení částku 674,54 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřels žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě mu poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně na bankovní účet číslo č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, které kromě splátek jistiny obsahovaly smluvní úrok, poplatkya náklady. Informace o výši, počtu a četnosti splátek byly žalovanému sděleny každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému též dostupný online. Žalobce tvrdil,že žalovaný sjednané splátky vůbec nezačal hradit. Proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 27. 10. 2021 zesplatnil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky ve výši 23 490,75 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužného poplatku za dvě smluvně sjednané upomínky k platbě ve výši 600 Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 2 890,75 Kč. Kromě toho se žalobce na žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 3 404,72 Kč (za období od 28. 10. 2021 do 27. 9. 2023) a dále jej požaduje ve výši 8,5 % ročně z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a také úhrady smluvního úroku, který rovněž kapitalizoval, a to na částku 8 435 Kč (od 28. 10. 2021 do 27. 9. 2023) a následně ho žádá ve výši 21,69 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tedy v záměrně nižší sazbě než byla mezi smluvními stranami sjednána ve Smlouvě. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce ji posoudil s odbornou péčí. Vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Také zkoumal a vyhodnocoval jeho výplatní pásky za duben až červen roku 2021. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne19. 7. 2021 za prokázané, že na jejím základě se společnost právnická osoba zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet Anonymizováno/Anonymizováno s tím, že žalovaný celkově vrátí 26 498,48 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno pevnou sazbou ve výši 54 % ročně. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaný bude poskytovateli úvěru hradit minimální splátku zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok, která je vyčíslena na základě anuitní platby v závislosti na délce splátkového období 24 měsíců s tím, že rozpis plateb bude vystaven každý měsíc a bude dostupný v internetovém účtu žalovaného. Z rozpisu plateb z 19. 7. 2021 je patrné, že první splátka činila 1 388,14 Kč a měla být uhrazena do 23. 8. 2021. Dle rozpisu plateb ze dne 16. 9. 2021 a 18. 10. 2021 měl žalovaný i pro další měsíce rozepsané splátky v této výši. Skutečnost, že částka ve výši 20 000 Kč byla žalovanému fakticky poskytnuta dne 19. 7. 2021 na účet Anonymizováno/Anonymizováno, se podává z potvrzení o provedení transakce a taktéž z denní historie, z níž je rovněž patrná nulová platební morálka žalovaného. Z fotografie občanského průkazu žalovaného č. tel. číslo se podává, že právní předchůdce žalobce totožnost smluvního partnera ověřoval na základě fotokopie jeho osobních dokladů. Z fotografie listin y označené jako Verdienstabrechnung vystavené na jméno žalovaného za 04/, 05/ a 06/21 je patrná výplata za uvedené měsíce od Anonymizováno Anonymizováno & Anonymizováno. Anonymizováno, a to ve výši 592,37; 1 052,91 a 1 220,35 euro. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) ve spojení s Potvrzením o úhradě za postoupené pohledávky vyplynulo, že společnost právnická osoba pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listin y označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že změna věřitele byla žalovanému dne 29. 9. 2023 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listin listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023. K úhradě dlužné částky vyzýval žalovaného nejprve sám právní předchůdce žalobce, a to výzvami z 14. 9. 2021 a 27. 9. 2021, v nichž ho vyzval k úhradě dlužných splátek ve výši 1 388,14 Kč a následně 3 397,52 Kč. Z listin y označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ datované 15. 2. 2024 soud zjistil, že k úhradě žalovaného vyzval i žalobce, pro zaplacení mu stanovil lhůtu do 1. 3. 2024 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listin listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 16. 2. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. K aktuální majetkové situaci žalovaného pak soud z evidence práv pro osobu zjistil, že žalovaný není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník či oprávněný z jiných věcných práv. Dle zpráv Úřadu práce ČR, Kontaktního pracoviště ve Strakonicích a v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2024 nebyl žalovaný nikdy veden jako uchazeč o zaměstnání na žádném úřadu práce v tuzemsku a nepobírá žádné nepojistné sociální dávky. Okresní správa sociálního zabezpečení pro Jihočeský kraj, Plzeňský kraj a Karlovarský kraj téhož dne soudu sdělila, že žalovaný není poživatelem důchodu vypláceného českou správou sociálního zabezpečení a nejsou mu vypláceny dávky nemocenského pojištění. Tutéž informaci sdělila dne 18. 7. 2024 Česká správa sociálního zabezpečení, která navíc uvedla, že posledním zaměstnavatelem žalovaného byl do 31. 10. 2023 právnická osoba Podle Odboru dopravy Městského úřadu Strakonice není žalovaný ke dni 16. 7. 2024 vlastníkem ani provozovatelem žádného vozidla.
4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností Provident Fiancial s.r.o. postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 o. z. na žalobce. O změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).
8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitelse s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (ověřil závazky žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací). Dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, a to zejména předloženými výpisy z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Na výslovnou výzvu soudu, jaké konkrétní informace (z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného vycházel) žalobce nově doložil, že jeho právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval též výplatní pásky žalovaného za měsíce 04/,05 a 06/21, čímž získal úplné informace o jeho finanční situaci. S odkazem na avizované bankovní výpisy, které měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici, ale žalobce je nepředložil, soud předně uvádí, že k řádném přezkoumání úvěruschopnosti je nutné, aby měl věřitel k dispozici veškeré listin y dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta [§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru]. Nesplnění této povinnosti je navíc správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč [§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru]. Žalobce neuvedl žádný konkrétní podklad, který měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici a který by verifikoval konkrétní výdaje žalovaného, proto lze dospět k závěru, že nedostatečně zjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.
12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společností právnická osoba poskytla žalovanému dne 19. 7. 2021 peněžní prostředky ve výši ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci žádnou částku.
13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátitdle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).
14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 20 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dlužnou jistinu poskytnutého spotřebitelského úvěru soud vyčíslil částkou ve výši 20 000 Kč, která zohledňuje, že žalovaný ničeho neuhradil. V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). S ohledem na shora uvedené soud ve zbývající části, a to ohledně částky ve výši 3490,75 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 404,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 435 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně jdoucím z částky 20 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,69 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení poskytnuté jistiny, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). V dané věci se žalovaný, který nejlépe zná své aktuální osobní a majetkové poměry, k jednání soudu nedostavil a ke svým možnostem úhrady dané pohledávkyse ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Kromě toho, že žalovaný tyto skutečnosti netvrdil, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 49 C 229/2022 -94). Je to právě žalovaný, který nejlépe zná své majetkové a osobní poměry a schopnosti, nicméně ani přes výzvu soudu žalovaný své majetkové poměry nedoložil. K návrhu žalobce, jenž má povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti týkající se doby přiměřené možnostem žalovaného pro vrácení poskytnuté jistiny, soud učinil dotazy na úřad práce, Okresní správu sociálního zabezpečení, Českou správu sociálního zabezpečení, katastr nemovitostí i registr vozidel, od nichž s ohledem na shora uvedené výstupy se nepodařilo získat žádnou představu o aktuálních majetkových poměrech žalovaného, který se k výzvě soudu ke své aktuální majetkové situaci také nevyjádřil. Přestože soud nemá informace o konkrétních příjmech žalovaného, ze zpráv správních orgánů vyplývá, že žalovaný není veden jako uchazeč o zaměstnání a nejsou mu vypláceny dávky nemocenského pojištění. Ze skutečnosti, že nepobírá žádné nepojistné sociální dávky lze dovodit, že se nejedná o osobu, jejíž neutěšivá finanční situace by jí dohnala žádat o pomoc stát.
16. Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť takový časový horizont se soudu jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň je dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 2 840 Kč stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 . vyhl. č. 177/1996 Sb. a § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , v účinném znění (dále jen „advokátní tarif “) a dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a 1 paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. Zástupce žalobce učinil 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast u jednání). Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (900 + 1 940 + 300 + 300) zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť zástupce žalobce prokázal, že je jejím plátcem. Součástí nákladů řízení žalobce je i zaplacený soudní poplatek ve výši 940 Kč. Celkem náklady řízení činí částku ve výši 5 102,40 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 56,61 % (ohledně jistiny ve výši 20 000 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 43,39 % neúspěšný (ohledně poplatku ve výši 600 Kč, úroků ve výši 2 890,75 Kč a 8 435 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 404,72 Kč). Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 13,22 % (56,61 – 43,39). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 13,22 % z výše uvedené částky, tedy částku ve výši 674,54 Kč (5 102,40 x 0,1322), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud uvádí, že výši odměny za jeden úkon právní služby stanovil z tarifní hodnoty 20 600 Kč (jistina + poplatek) s tím, že při zvažování míry úspěchu žalobce vycházel nejenom z pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne 9. 7. 2024, tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť skutečnosti v tomto podání uvedené měly být součástí již imperfektní žaloby. Kdyby žaloba obsahovala všechna relevantní tvrzení, nemusel by ji žalobce následně k výzvě soudu doplňovat a tyto náklady by mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.