Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 82/2024-26

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Bittnerovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 57 984,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 39 015,38 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 727,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 896 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 513,37 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba se co do částky 6 369,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 703,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 691,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 677,36 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 339,18 Kč od datum do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 39 015,38 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 727,98 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 896 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 513,37 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žaloba se co do částky 6 369,55 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 703,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 691,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 677,36 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 339,18 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1 Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u zdejšího soudu domáhala, aby bylo žalovaném zaplacení částky 57 984,93 Kč s přísl., s tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. IČO IČO byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru:

Dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit zapůjčiteli úrok ve výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, s tím, že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný si své povinnosti odpovídajícím způsobem neplnil, proto byla pohledávka za jeho osobou postoupena z původního věřitele na žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, o čemž byl vyrozuměn. Žalovaný uhradil až do okamžiku postoupení pohledávky dne datum částku 500 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 18 632,31 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 427,78 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 3 342,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 831,37 Kč, úroky z dlužné jistiny ve výši 896 Kč a zákonný úrok z prodlení do datum ve výši 1 727,98 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku z úvěru od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 19 513,37 Kč, se stávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 632,31 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 881,06 Kč. Žalovaný žalovanou částku, přestože byl vyzván k její úhradě předžalobní výzvou, která mu byla doručena dne datum, neuhradil.

Dne datum byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit zapůjčiteli úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 929 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč, s tím, že poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný si své povinnosti odpovídajícím způsobem neplnil, proto byla pohledávka za jeho osobou postoupena z původního věřitele na žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, o čemž byl vyrozuměn. Žalovaný uhradil až do okamžiku postoupení pohledávky dne datum částku 600 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 5 339,18 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 338,18 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 464,64 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 900 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 977,55 Kč, úroky z dlužné jistiny ve výši 691,66 Kč a zákonný úrok z prodlení do datum ve výši 733,43 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku z úvěru od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky ve výši 5 677,36 Kč, se stávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 339,18 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 338,18 Kč. Žalovaný žalovanou částku, přestože byl vyzván k její úhradě předžalobní výzvou, dosud na žalovanou částku nic neuhradil.

2 Žalovaný se k jednání nařízenému na datum bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, přičemž předvolání k jednání mu v obou případech bylo doručeno fikcí na adrese jeho evidovaného trvalého bydliště v souladu s , , v platném znění (dále jen ). Soud proto podle v obou případech rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

3 Žalobkyně při jednání soudu dne datum navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno ohledem na posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a částečnou úhradu dlužné částky.

4 Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne datum (dále též jen „1. smlouva“), jež byla podepsána smluvními stranami a podle níž se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 770 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, celkem 37 184 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 652 Kč. Dále mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne datum (dále též jen „2. smlouva“), jež byla podepsána smluvními stranami a podle níž se původní věřitel zavázal, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, administrativním poplatkem ve výši 929 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, celkem 18 592 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

5 Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek byly pohledávky za žalovaným podle smluv převedeny z původního věřitele na žalobkyni.

6 Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum vyrozuměl původní věřitel žalovaného, že pohledávky za jeho osobou podle smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Zásilka byla předána k přepravě na adresu žalovaného jméno FO Anonymizováno, jméno FO.

7 Čestným prohlášením žadatele o úvěr č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že žije v domácnosti sám u matky a že z důvodu stěhování nastoupil do nové práce, což dokládá pracovní smlouvou.

8 Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum požadoval zástupce žalobkyně po žalovaném uhrazení dluhu ze smluv s upozorněním, že pokud se tak nestane do určené doby, bude podána žaloba. Zásilka byla předána k přepravě dne datum na adresu žalovaného jméno FO Anonymizováno Anonymizováno, jméno FO.

9 Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil na smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum částku 3 000 Kč a dne datum částku 500 (1. smlouva), tj. celkem 3 500 Kč a na smlouvu o úvěru č. hodnota částku 1 400 Kč dne datum, dne datum částku 1 400 Kč, dne datum částku 1 400 Kč, dne datum částku 2 800 Kč, dne datum částku 1 400 Kč, dne datum částku 500 Kč a dne datum částku 600 Kč, (2. smlouva), celkem 9 100 Kč, jak vyplývá z transakce.

10 Provedeným dokazováním měl soud za zjištěný následující skutkový stav:

Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena 1. smlouva, jež byla podepsána smluvními stranami a podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 770 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč, celkem 37 184 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 652 Kč. Součástí smlouvy o úvěru nebyla prověřující úvěruschopnost žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum. Žalovaný uhradil toliko 3 500 Kč.

11 Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena 2. smlouva, jež byla podepsána smluvními stranami a podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zapůjčené peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, administrativním poplatkem ve výši 929 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, celkem 18 592 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Součástí smlouvy o úvěru nebyla prověřující úvěruschopnost žalovaného, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum. Žalovaný uhradil toliko 9 100 Kč.

12 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s náležitou odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného, kdy soud zejména poukazuje na skutečnost, že žalobkyně po poučení soudu při jednání dne datum k důkazu předložila pouze čestné prohlášení žadatele o úvěr ze dne datum, tykající se úvěru č. hodnota, s tím, že nežádala soud o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, neboť žádné další y k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného k dispozici nemá. Ve smyslu ust. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V čestném prohlášení žadatele o úvěr ze dne datum, které slouží ke správnému posouzení minimálních výdajů na domácnost v žádosti o úvěr č. hodnota, sice žalovaný prohlásil, že žije v domácnosti sám - u své Anonymizováno a nastoupil do nové práce ( není uvedeno kdy, kam a s jakým výdělkem), nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Zejména soud poukazuje na skutečnost, není zřejmé, jaký příjem žalovaný dosahuje, jaké jsou jeho výdaje atd. Zejména není zřejmé, jak příjmy byly žalobkyni doloženy, zda se jedná o příjmy ze závislé činnosti či z podnikání, zda jedná o příjmy dlouhodobé apod. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by žalovaného jakkoliv lustrovala v uvedených registrech a rejstřících.

13 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o zápůjčce je pouze relativní, jak naznačuje ust. , ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. požadavky na prověření úvěruschopnosti chrání zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nadto s ohledem na důvodovou zprávu k , jímž byl novelizován a jímž byla v případě nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr zakotvena právě neplatnost absolutní, má soud za to, že je třeba uplatnit ust. o. z. a přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti.

14 Zákonná úprava § 87 odst. 1 zákona č, 257/2016 SB. měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C-6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C-497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C-176/17) či ve věci Pannon GSM (C-243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C-679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

15 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o zápůjčce je ve smyslu ust. , ve znění do 28. 5. 2022 a ust. o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud současně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého je účelem je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.

16 Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17 Soud dospěl k názoru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o úvěru, jež však byly shledány absolutně neplatnými, protože původní věřitel řádně před jejich uzavřením neprověřoval úvěruschopnost žalované (§ 580 odst. 1 o. z.). Žalobkyně splnění zákonné povinnosti původním věřitelem doložila toliko čestným prohlášením žadatele o úvěr vázajícím se k úvěru č. hodnota, kdy údaje obsažené v tomto čestném prohlášení nebyly objektivizovány žádnou předloženou u (např. výpisy z účtu, dokladem o výši příjmů a výdajů atd. ).

18 Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč (2. smlouva) a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný již plnil co do částky 3 500 Kč, bylo žalobě vyhověno jen co do částky 16 500 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek.

19 Protože původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč (2. smlouva) a protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, měla by žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru, jež je oproštěna od všech dalších nároků, jež mají smluvní základ. Jelikož žalovaný již plnil co do částky 9 100 Kč, bylo žalobě vyhověno jen co do částky 900 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k uplatňování nároku byla dána smlouvou o postoupení pohledávek. Celkem tak žalovaný dluží 17 400 Kč (16 500+900 ).

20 Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaný nebyl k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet [srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022]. Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 ZSÚ přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 ZSÚ, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Toto ustanovení je svou povahou nejbližší k § 1960 o. z., kde je normováno, že „Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.“. Rozhodnutí soudu o době plnění má konstitutivní povahu (srov. Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, , nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. . Komentář. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, ). Soud proto nemůže určit dobu splnění dluhu tak, aby se dlužník v okamžiku právní moci výroku rozsudku ocitl v prodlení. Stejná hlediska je třeba promítnout i do rozhodování soudu o době plnění podle ZSÚ. Úpravu v o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly její úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle Nadto se dodává, že ačkoli si soud je vědom toho, že pakliže žalované doposud neuplynula hmotněprávní lhůta k plnění, nemohla se dostat do prodlení a žaloba by měla být proto pro předčasnost zamítnuta, zohlednil specifika posuzovaného případu a dlužnou jistinu spotřebitelského úvěru žalobkyni přiznal, protože se to neprotiví smyslu a účelu ZSÚ a žalovaná tímto postupem není nijak krácena na svých právech. Opačný přístup by nadměrně zatěžoval soudy a nutil věřitele, aby podávali žaloby na určení doby plnění. Byť může názor soudu do budoucna potenciálně generovat spory o úhradu úroku z prodlení, je v tomto případě nepřiznání úroku z prodlení toliko bagatelní záležitostí a to, zda se věřitelé rozhodnou do budoucna podávat další žaloby bude jejich právem, nikoli povinností, jako by tomu bylo u žalob na určení doby plnění.

21 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. S ohledem na výsledek řízení je zřejmé, že žalovaný byl v řízení převážně úspěšný. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkem částky 65 448,78 Kč, tj. 42 515,38+1727,98+896+2410,93+1227,77+15469,55+703,43+691,66+701,42+659,66).

22 Žalobkyni byla přiznána částka 17 400 Kč. Žalovaný byl tedy v řízení úspěšný v rozsahu 73 %, žalobkyně v rozsahu 26 %. Žalovaný by tedy měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 47 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

23 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.