Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 242/2023-159
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci
žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupené Jméno zainteresované osoby 1/0, Anonymizováno,
se sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0,
proti
žalovanému:Jméno zainteresované osoby 2/0, Anonymizováno,
Adresa zainteresované osoby 2/0 Anonymizováno,
o zaplacení částky 390 677,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 939,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 56 738,03 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 041,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 926,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 93 292,11 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 11,4 % ročně jdoucím z částky 91 192,11 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 408,77 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 189,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 156 934,03 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 11,2 % ročně jdoucím z částky 155 434,03 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 593,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 167,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 137 439,92 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 11,4 % ročně jdoucím z částky 135 939,92 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 45 497 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 333 939,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 56 738,03 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 041,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 926,81 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 93 292,11 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 11,4 % ročně jdoucím z částky 91 192,11 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 408,77 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 189,33 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 156 934,03 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 11,2 % ročně jdoucím z částky 155 434,03 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 593,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 167,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 137 439,92 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 11,4 % ročně jdoucím z částky 135 939,92 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 45 497 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2023 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 390 677,06 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba. IČ: IČO) a žalovaným byla ve dnech 18.11.2019, 25.11.2019 a 27.11.2019 uzavřena postupně Smlouva o spotřebitelském úvěru tel. číslo Na základě těchto dílčích smluv byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to postupně ve výši 100 000 Kč, 160 000 Kč a 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 412,24 Kč, ve druhém případě v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 781,64 Kč a ve třetím případě v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 450,50 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky jednotlivých smluv a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný na první výše označenou dílčí smlouvu již uhradil částku 22 456,99 Kč, na druhou dílčí smlouvu pak částku 22 853,12 Kč a na třetí dílčí smlouvu o spotřebitelském úvěru dosud zaplatil 20 750,86 Kč. Celkový nesplacený zůstatek všech tří dílčích poskytnutých úvěrů tak činí 333 939,03 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18.11.2019, ze dne 25.11.2019 a ze dne 27.11.2019 ve spojení s produktovými podmínkami a sazebníkem banky vzal soud za prokázáné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedených dnech, tj. ve 3 případech smlouvu o spotřebitelském úvěru ( tel. číslo, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. V průběhu trvání smluvního vztahu založeného každou jednotlivou citovanou smlouvou načerpal žalovaný postupně částku 100 000 Kč, 160 000 Kč a 140 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z příslušného úvěrového účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze 66 060,97 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 333 939,03 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátil.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Všechny tři předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ).
14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzených údajů v žádostech o poskytnutí úvěru. Ty však ani v jednom případě nedokládá. Předkládá pouze vyjádření k procesu ověření úvěruschopnosti ze dne 21.7.2023, kde je uvedeno, že žalovaný deklaroval příjem ve výši 21 197 Kč, který byl ověřen z běžného účtu. Takový výpis nedokládá, dokládá pouze výpisy z doby po čerpání úvěrů, které jsou pro přezkum řádného posouzení úvěruschopnosti irelevantní. Dále je zde uváděn čistý příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč, který též není nijak doložen. Žalobkyně v řízení posléze doplnila, že výdaje žalovaného byly určeny odhadem. Nadto nutno zdůraznit, že předmětné úvěry byly žalovanému poskytovány v rozmezí několika dnů, tj. v krátkém časovém okamžiku. Během jednoho měsíce tak původní věřitel zapůjčil žalovanému prostředky ve výši 400 000 Kč, aniž by se blíže zajímal o reálné možnosti a schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry splácet.
15. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) 3 dílčí spotřebitelské úvěry splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal každou dílčí předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzal-li žalovaný každý ze 3 úvěrů na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 333 939,03 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Žalobkyně se přes výzvu soudu udělenou jí při jednání ve věci ve smyslu ust. § 118a odst. 2 ,3 o.s.ř. nevyjádřila k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného v době uzavírání předmětných smluv plynoucím z deklarovaného příjmu žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Namítá-li v této souvislosti žalobkyně, že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese sám spotřebitel, odkazuje soud na opačnou argumentaci Nejvyššího soudu v již citovaném rozsudku sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 .
18. V částce 333 939,03 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal všechny 3 předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle kterého soud částečně (z 85%) procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu ve výší 70 % (rozdíl procesních úspěchů obou stran) účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 15 628 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 9 900 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu dne 31.10.2023), náhrady za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.
20. Soud neshledal jako účelně vynaložený účtovaný úkon – písemné podání ze dne 12.10.2023 a 29.11.2023 ani účast na jednání dne 5.12.2023, popř. vyjádření ze dne 9.6.2023, když skutková tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být v daném případě již obsahem podané žaloby. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani související režijní paušály.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného..
Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.