Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 110/2024-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 22 288,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 895,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pro částku 21 392,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 686,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 336,58 Kč, úrok ve výši 15,1 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 788,14 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 895,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Pro částku 21 392,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 686,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 336,58 Kč, úrok ve výši 15,1 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 788,14 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 288,14 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že uvedenou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru, uzavřené dne 27.2.2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba) a žalovanou, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet včetně úroků ve výši 15,10 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 741,98 Kč, počínaje dnem 20.3.2019. Banka svůj závazek splnila a dne 27.2.2019 úvěr žalované poskytla na její účet. Žalovaná však řádně úvěr nesplácela, proto banka prohlásila úvěr k 23.8.2022 za okamžitě splatný a požadovala po žalované zaplacení zůstatku jistiny ve výši 20 788,14 Kč, poplatků ve výši 1 500 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a smluvený úrok ve výši 15,10 % ročně kapitalizovaný k 23.8.2022 v částkách 1 336,58 Kč a 2 686,33 Kč a dále tyto úroky z částky 20 788,14 Kč od 19.9.2023 do zaplacení. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena bankou na společnost právnická osoba a.s. a následně až na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované oznámeno.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 25.4.2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 13.5.2024, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z listin nazvaných Smlouva o úvěru (produkt) s datem 27.2.2019 bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěrové prostředky splácet včetně úroků ve výši 15,10 % ročně v 72měsíčních splátkách po 741,98 Kč, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20.3.2019. Banka měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované jako potvrzení o příjmu žalované od jejího zaměstnavatele ve zjištěné výši 16 051 Kč měsíčně a interní informace ohledně jejich splátek u banky. Upomínkami z 26.1.2022, 26.2.2022, 24.3.2022, 24.4.2022 a 9.8.2022 byla žalovaná vyzývána opakovaně k zaplacení dlužných splátek. Z výpisů z účtu žalované a z výpisu z úvěrového účtu, z oznámení o zesplatnění z 25.8.2022 bylo dále zjištěno, že žalovaná celkem zaplatila 34 104,76 Kč, nadále však nesplácela řádně splátky, a to i přes výzvy, proto jí bylo oznámeno zesplatnění celého zůstatku úvěru v celkové výši 23 712,25 Kč se lhůtou k zaplacení do 8.9.2022. Na základě Smluv o postoupení pohledávek z 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy s daty 25.9. a 25.10.2023.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že banka poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč s tím, že vycházela z jejího prohlášení o výši příjmu, který si ověřila z výpisu z účtu žalované u banky, výdaje nezjišťovala a neověřovala vůbec, pouze zaznamenala z interních informací existenci dalšího závazku žalované vůči bance. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 34 104,76 Kč.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentu s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech, které si sice ověřila z potvrzení zaměstnavatele, výdaje však bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování, banka nezjišťovala vůbec, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost ve vztahu k výdajům žalované před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč, žalovaná zaplatila 34 104,76 Kč, žalovaná se tudíž na úkor žalobkyně obohatila o částku 895,24 Kč, proto je povinna tuto částku žalobkyni vrátit a pro další neplatná ujednání ohledně úroků a poplatků byla žaloba zamítnuta. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.