Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 137/2024-70
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 84 370,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 035 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 19 015,46 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 852,54 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 29,79 % ročně z částky 32 701,31 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 465 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
IV. Žaloba se co do částky 20 855,27 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 616,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 30 % ročně z částky 28 001,42 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 035 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 19 015,46 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 852,54 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 29,79 % ročně z částky 32 701,31 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 465 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.IV. Žaloba se co do částky 20 855,27 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 616,50 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úroků ve výši 30 % ročně z částky 28 001,42 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je částka 84 370,73 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 s účinností ke dni 29. 11. 2023 nabyla od společnosti právnická osoba. pohledávky za žalovaným na základě smluv o úvěru, které se žalovaným uzavřel její právní předchůdce dne 13. 2. 2023 č. hodnota (dále také jen „Smlouva č. hodnota“) a dne 4. 10. 2022 pod č. hodnota (dále také jen „Smlouva č. hodnota“). Žalobkyně tvrdí, že na základě Smlouvy č. hodnota poskytl žalobcův právní předchůdce žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu s úroky v 42 měsíčních splátkách po 2 785 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a vznikla mu tak povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlené o délce 30 dnů, až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdce žalobce úvěr dne 21. 6. 2023 zesplatnil. Žalobkyně tvrdí, že dlužná jistina činila ke dni zesplatnění částku 32 855,68 Kč, dle článku 6 části B) Smlouvy č. hodnota tvoří novou jistinu úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši 6 385,86 Kč a dle čl. 6 části B) Smlouvy č. hodnota je žalovaný ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 22. 6. 2023, povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 39 691,54 Kč za každý den prodlení. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 5 965 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, žalovaný mu za tímto účelem poskytl požadované informace a předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Právní předchůdce žalobkyně ověřil výši příjmu žalovaného dle výplatních pásek za měsíce prosinec 2022 a dle výpisů z účtů o potvrzení o přijetí mzdy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2022 a leden 2023. Z informací a z dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činí 48 000 Kč. Ohledně výdajů bylo zjištěno, že činí 13 659 Kč. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného byly analyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny. Žalovaný měl celkem 33 341 Kč disponibilních finančních prostředků měsíčně, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, když není vedeno vůči žalovanému insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou.
2. Žalobkyně dále tvrdí, že na základě Smlouvy č. hodnota poskytl její právní předchůdce žalovanému částku 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve 48 měsíčních splátkách po 1 877 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a vznikla mu tak povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlené o délce 30 dnů, až do případného zesplatnění úvěru. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdce žalobce proto úvěr dne 21. 6. 2023 zesplatnil. Žalobkyně tvrdí, že dlužná jistina činila ke dni zesplatnění částku 34 624,50 Kč, neboť dle článku 6 části B) Smlouvy č. hodnota tvoří novou jistinu vedle původní dlužné jistiny ve výši 28 189,53 Kč také úroky přirostlé ke dni zesplatnění ve výši 4 346,97 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný je dle čl. 6 části B) Smlouvy č. hodnota povinen ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 22. 6. 2023, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny ve výši 32 536,50 Kč za každý den prodlení. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 11 535 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně ověřil výši příjmu žalovaného dle výpisů z účtů o potvrzení o přijetí mzdy za měsíce června až září 2022. Z informací a dokladů od žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční příjem činily 31 716 Kč, jeho výdaje dosahovaly 9 220 Kč, přičemž bylo kalkulováno životní minimum v aktuální výši 4 620 Kč. Nashromážděné informace o finanční situaci žalovaného byly analyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny. Žalovaný měl celkem 21 496 Kč disponibilních finančních prostředků měsíčně, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru, když není vedeno vůči žalovanému insolvenční řízení a v úvěrových registrech není veden jako dlužník se špatnou platební morálkou. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru o dostatečné schopnosti žalovaného úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 2. 2023 č. hodnota, kterou uzavřela společnost právnická osoba., jako poskytovatel úvěr se žalovaným (Smlouva č. hodnota), soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky ve výši 83,62 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 785 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po poskytnutí úvěru. Dodatkem č. hodnota ke Smlouvě č. hodnota bylo sjednáno uzavření smlouvy dálkovým způsobem, Smlouva č. hodnota byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného kódu, zaslaného na telefonní číslo žalovaného, totožnost žalovaného a skutečnost, že je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen, byla ověřena kontrolní platbou ve výši 1 Kč, jak soud zjistil z listin y nazvané Základní informace o klientovi ve spojení z výpisem z logu odeslaných SMS a potvrzení o odeslání 1 Kč dne 11. 2. 2023. Skutečnost, že účet č. č. účtu, na který byl úvěr poskytnut, byl ke dni poskytnutí úvěru žalovaného, vyplývá ze sdělení Anonymizováno Anonymizováno jméno FO a.s., z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že dne 13. 2. 2023 na něj byla právním předchůdcem žalobkyně převedena částka 33 000. Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota uhradil pouze částku 5 965 Kč, vyplývá z platební historie úvěrového účtu Smlouvy č. hodnota.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2022 č. hodnota, kterou uzavřela společnost právnická osoba., jako poskytovatel úvěr se žalovaným (Smlouva č. hodnota), soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 29 000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky ve výši 62,10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 877 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dodatkem č. hodnota ke Smlouvě č. hodnota bylo sjednáno uzavření smlouvy dálkovým způsobem, Smlouva č. hodnota byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím kódu, zaslaného na telefonní číslo žalovaného. Totožnost žalovaného a skutečnost, že je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen, byla ověřena kontrolní platbou ve výši 1 Kč, jak soud zjistil z listin y nazvané Základní informace o klientovi ve spojení s výpisem z logu odeslaných SMS, potvrzení o odeslání 1 Kč dne 4. 10. 2022. Skutečnost, že účet č. č. účtu, na který byl úvěr poskytnut, byl ke dni poskytnutí úvěru žalovaného, vyplývá ze sdělení jméno FO Anonymizováno a.s., z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že dne 5. 10. 2022 na něj byla právním předchůdcem žalobkyně převedena částka 29 000. Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota uhradil pouze částku 11 535 Kč vyplývá z platební historie úvěrového účtu Smlouvy č. hodnota. Z uvedeného výpisu z účtu, který byl vyžádán k návrhu žalobkyně, dále soud zjistil, že žalovaný splácel další úvěry u jméno FO a.s. a čerpal úvěry od dalších finančních institucí (např. u právnická osoba., právnická osoba a opakované úvěry právnická osoba) Z obou výpisů z účtů je zřejmé, že žalovaný řádově desítky tisíc Kč měsíčně použil v měsíci říjnu 2022 a únoru 2023 na sázení u společností jméno FO a.s. a právnická osoba.
6. Pohledávky z obou úvěrových smluv za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne dne 29. 6. 2023 uzavřenou mezi společností právnická osoba., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ve spojení se Společným prohlášením smluvních stran jo postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, a to s účinností ke dni 29. 11. 2023, jak soud zjistil z citované smlouvy o postoupení pohledávek a prohlášením ve spojení s příslušnými seznamy postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak vyplývá z dopisu ze dne 12. 12. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Z ostatních provedených a v odůvodnění rozsudku výslovně necitovaných důkazů nevyplynuly žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
7. Účastníci uzavřeli v obou případech smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
10. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86 , a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně v případě Smlouvy č. hodnota i Smlouvy č. hodnota nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z listin y nazvané Hodnocení klienta ze dne 13. 2. 2023 vyplývá, že žalovaný před uzavřením Smlouvy č. hodnota uvedl příjem ve výši 48 000 Kč, který doložil potvrzeními o provedené platbě vystavenými Anonymizováno Anonymizováno jméno FO a.s., a to potvrzeními o připsání mzdy na účet žalovaného za měsíce září 2022 až prosinec 2023. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 13 659 Kč, skládající se z částky životního minima ve výši 4 860 Kč, ze splátek u poskytovatele úvěru ve výši 1 647 Kč a nájemného ve výši 7 152 Kč. Žalobkyně výpisem záznamů z registru SOLUS a z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) prokázala, že ohledně žalovaného byla provedena lustrace v těchto rejstřících. Z hodnocení klienta ze dne 4. 10. 2022 vztahujícího se ke Smlouvě č. hodnota vyplývá, že žalovaný uvedl výši příjmů ze zaměstnání od zaměstnavatele právnická osoba 31 716 Kč, k tomu doložil přehled transakcí vystavený Anonymizováno Anonymizováno jméno FO a.s., z něhož vyplývá, že uvedený zaměstnavatel mu vyplatil na účet dne 12. 9. 2022 částku 37 103 Kč, dne 11. 8. 2022 částku 29 161 Kč, dne 12. 7. 2022 částku 28 886 Kč a dne 10. 6. 2022 částku 27 891 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 9 220 Kč, skládající se z částky životního minima ve výši 4 620 Kč a z výdajů na bydlení ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně příslušnými výpisy doložila, že její právní předchůdce před uzavřením Smlouvy č. hodnota provedl lustraci žalovaného v rejstřících SOLUS a NRKI.
11. Po zhodnocení provedených důkazů právní předchůdce žalobkyně provedl v případech obou úvěrových smluv pouze ověření příjmů žalovaného dle potvrzení banky o výplatě mzdy, příp. dle potvrzení zaměstnavatele, prováděl šetření v registrech SOLUS A NRKI. Výše mzdy u Smlouvy č. hodnota uváděná žalovaným byla nadhodnocena oproti předloženým dokladům. Výši výdajů na bydlení ani ostatních výdajů v případě žádné z úvěrových smluv právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel jen z částky životního minima a z údajů uvedených žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně neprováděl žádné šetření nezbytných výdajů žalovaného, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu. Spokojil se pouze s výpisy z účtů žalovaného, které však byly omezené jen na vyplacenou mzdu, ačkoliv poskytovateli úvěrů nic nebránilo požadovat celý výpis z účtu, z něhož by musel zjistit, že žalovaný má další úvěry u jméno FO a.s. a nejméně v případě Smlouvy č. hodnota, která časově následovala po Smlouvě č. hodnota, by musel zjistit, že žalovaný opakovaně čerpá úvěry u různých poskytovatelů úvěrů. Právní předchůdce žalobkyně však výdaje žalovaného nezjišťoval, neověřoval údaje sdělené žalovaným, ačkoliv mohl tyto údaje velmi snadno ověřit oproti kompletním výpisům z účtu žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně proto nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedené smlouvy jsou pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné.
12. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva č. hodnota i Smlouva č. hodnota o úvěru jsou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv absolutně neplatné, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262).
13. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla dle Smlouvy o úvěru č. hodnota poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka 33 000 Kč, žalovaný uhradil částku 5 965 Kč, a je proto povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 27 035 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I.). Naproti tomu soud ohledně Smlouvy č. hodnota zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 19 015,46 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 46 050,46 Kč a částkou 27 035 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, a dále ohledně smluvních úroků, poplatků a smluvní pokuty, neboť se nejedná o dlužnou jistinu (výrok II.). V případě Smlouvy č. hodnota soud vyhověl žalobě ohledně částky 17 465 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru v částce 29 000 Kč a ze strany žalovaného uhrazenou částkou 11 535 Kč (výrok III.). V části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady poplatků, úroků, smluvních pokut a ohledně částky 20 855,27 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 38 320,27 Kč a částkou 17 465 Kč, ohledně níž soud žalobě v případě Smlouvy č. hodnota vyhověl, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu (výrok IV.). Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistin ze smluv o úvěru.
1. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto jej soud podle § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Žalovaný je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by se nebyl schopen živit prací. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výším jistin, odpovídá zaplacení jistin ve splátkách, a to v obou případech po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně práva žalobkyně na řádné a včasné uspokojení přiznaného peněžitého nároku soud umožnil splácení dlužných jistin pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že žalovaný nezaplatí řádně a včas byť jedinou splátku, stane se splatným celá částka.
2. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť míra úspěchu a neúspěchu v řízení byla u obou účastníků poměrně vyrovnaná. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.