Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 268/2023-52
Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o 97 359,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, úroků ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , úroků ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, úroků ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši částka, který na základě smlouvy ze dne datum žalované poskytla.
2. Ve věci bylo rozhodnuto za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalované, která se k ani jednomu jednání dne datum a datum i přes řádné předvolání nedostavila, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. S ohledem na to, že žalobkyně ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, měl soud žalobní tvrzení o skutkových okolnostech, týkajících se věci, za nesporná. Přesto se z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), tedy zda ještě před uzavřením smlouvy řádně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované.
3. Žalobkyně sdělila, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posoudila s odbornou péčí. Vycházela přitom jednak z bankovních i nebankovních registrů a databází, jednak z příjmů a výdajů žalované a také z demografických a statistických informací (skóringový model). Zjistila, že žalovaná nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni, není v prodlení s plněním povinností a že k ní nejsou vedeny žádné další negativní informace. Co se týče příjmů a výdajů žalované, žalobkyně vyšla z prohlášení o příjmu v žádosti o poskytnutí úvěru, kde žalovaná čestně prohlásila příjem ve výši částka měsíčně, což bylo ověřeno běžným účtem žalované. Sdělené výdaje konfrontovala s instituty z oblasti státní sociální politiky i s částkami vycházejícími ze statistických dat, přičemž tvrzené výdaje byly nižší, proto byla započtena částka vyšší, vycházející z těchto statistických dat. Žalobkyně rovněž provedla zhodnocení úvěruschopnosti skóringovým modelem z hlediska demografických dat a dospěla k závěru, že žalovaná bude poskytnutý úvěr schopna splatit.
4. Soud pro posouzení věci z hlediska zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru provedl následující dokazování.
5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná v rozhodné době prohlásila, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, její pravidelný čistý měsíční příjem činí částka, výdaje spojené s bydlením činí částka a ostatní výdaje částka měsíčně. Dále uvedla, že nemá žádné úvěry, kromě spotřebitelského úvěru u žalobkyně ve výši částka, kde splácí částka měsíčně.
6. Z výpisu z registru žalobkyně mj. vyplynulo, že žalovaná dne datum požádala mimo žalobkyni o osobní úvěr ve výši částka a tato její žádost byla odmítnuta.
7. Z návrhu na poskytnutí úvěru, reportu průběhu schválení, informací o schvalování úvěru a z prohlášení o podezřelý výraz stavu žádné pro věc relevantní informace zjištěny nebyly, stejně jako z výpisu z účtu žalobkyně za období od datum do datum, neboť obsahoval zjevně pouze některé příjmy žalované.
8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Soud se, jak již shora uvedeno, zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
16. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.
17. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
18. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, jaké informace žalovaná uvedla, aniž by je ověřila z podkladů, které si měla od žalované vyžádat. Bylo-li tvrzeno, že příjem žalované byl ověřen prostřednictvím jejího účtu, pak takový doklad nyní soudu předložen nebyl. Soud proto nemůže mít za prokázané, že při sjednávání úvěru byly doloženy příjmy žalované, stejně jako výše nákladů na bydlení a na domácnost či další běžné měsíční výdaje (jež byly ostatně tvrzeny ve stěží uvěřitelné výši částka měsíčně). Lze též s ohledem na absenci kompletního výpisu z účtu žalované za reprezentativní období konstatovat, že žalobkyně dostatečně neověřovala její finanční toky, příp. rezervy. V neposlední řadě je možno poukázat na zjištění o odmítnutí žádosti žalované ze stejného období o osobní úvěr v nepoměrně nižší výši, než jaký žádala od žalobkyně, což však zřejmě nebylo vůbec vzato v potaz.
19. Jestliže žalobkyně uvedla, že vycházela také z různých externích i interních databází a registrů a také ze statistických dat, je třeba konstatovat, že posouzení úvěruschopnosti není statistickou záležitostí, jejím smyslem totiž není zjistit, zda by průměrná osoba v postavení žadatele o úvěr byla schopna poskytnutý úvěr splácet, ale účelem této zákonné úpravy je zjistit, zda v daném případě právě tento a nikoli jiný dlužník bude schopen dostát svým závazkům. Jde o konkrétního žadatele a jeho úvěruschopnost, nikoli o úvěruschopnost obecnou, ta by pro danou smlouvu s určitým způsobem nastavenými parametry postrádala smysl. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti je třeba, aby byl doložen jeho příjem i pravidelné měsíční výdaje, k čemuž dostačují např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.
20. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace. Majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o její úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.
21. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku částka, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila pouze celkem částka, zbývající část dlužné částky nezaplatila.
22. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky částka, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená jak výši plnění, tak okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží poměrná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2 , § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif “) náleží odměna ve výši částka za šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d)a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné podání ve věci samé ze dne datum, účast na jednání před soudem ve dnech datum a datum) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý tento úkon, obojí s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v sazbě 21 %. Celkem by tak šlo o částku částka, protože však žalobkyně byla úspěšná pouze co do 56 % a žalovaná tedy co do 44 % (při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), činí celkový úspěch 12 % a přiznána tedy byla náhrada nákladů řízení ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.