Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 101/2024-46
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
doručovací adresa Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno
o zaplacení 10 691 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 691 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 874,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 086,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 691 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 874,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 086,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 691 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 874,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 086,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 418,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 6. 11. 2017 (dále jen „Smlouva“). Smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poskytnutou jistinou úroky ve výši 3 398 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 5 098 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 995 Kč. Celkovou částku měla žalovaná zaplatit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2018. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 24 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s účinností ke dni 28. 1. 2022 (dále jen „Smlouva o postoupení pohledávek“), tuto skutečnost žalované oznámila dopisem. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani po předžalobní výzvě, učiněné právním zástupcem žalobkyně.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně s žalovanou uvedenou Smlouvu uzavřela, přičemž se zavázala poskytnout žalované sjednanou částku ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poskytnutou jistinou úroky ve výši 3 398 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 5 098 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 995 Kč. Celkovou částku měla žalovaná zaplatit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2018 (viz smlouva o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 6. 11. 2017). Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 24 800 Kč (viz tabulka umoření). Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne 30. 1. 2022, zaslaným na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lístku).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že skutečnosti od žalované zjištěné a doklady ověřené zapsala její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru do karty zákazníka. Čistý měsíční příjem žalované byl zaznamenán ve výši 11 500 Kč, přičemž čistý příjem domácnosti měl činit částku ve výši 26 500 Kč. Její odhadnuté výdaje činily dle zákaznické karty částku 3 500 Kč měsíčně, a částku 5 000 Kč měsíčně za splátky jiných úvěrů. Listin y, z nichž měla podle tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly ani uvedeny listin y, z nichž by bylo možné ověřit míru zadlužení žalované (viz karta zákazníka ze dne 6. 11. 2017).
5. Dne 1. 6. 2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 27 030,41 Kč, a to nejpozději do 16. 6. 2023, s tím, že pokud tak žalovaná neučiní, bude žalobkyně nucena svůj nárok uplatnit soudní cestou. Tuto výzvu dne 1. 6. 2023 zaslal právní zástupce žalobkyně na poslední jemu známou adresu, a to adresu sdělenou žalovanou ve smlouvě (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023, podací lístek ze dne 1. 6. 2023).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Z hlediska aktivní procesní legitimace žalobkyně v řízení bylo prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou dle Smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ode dne 28. 1. 2022. Tato byla uzavřena žalobkyní s právní předchůdkyní žalobkyně v souladu s § 1879 a násl. o. z., tudíž je žalobkyně aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení bylo doloženo Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek, přičemž změna v osobě věřitele byla oznámena žalované právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne 30. 1. 2022. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v daném řízení.
16. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou podepsaly dne 6. 11. 2017 v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu této smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poskytnutou jistinou úroky ve výši 3 398 Kč, poplatek za zpracování půjčky ve výši 5 098 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 995 Kč. Celkovou částku měla žalovaná zaplatit v 60 týdenních splátkách po 592 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 12. 2018. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla dne 6. 11. 2017 jistinu úvěru ve výši 19 000 Kč, žalovaná však svůj závazek řádně a včas nesplatila, dostala se do prodlení s úhradou předepsaných splátek a dlužnou částku neuhradila ani na výzvu právního zástupce žalobkyně.
17. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně se totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti omezila pouze na údaje sdělené žalovanou, které mohou být značně ovlivněny záměrem žalované obdržet finanční prostředky „za každou cenu“. Již sama skutečnost, že žalovaná měla vícero finančních závazků mělo vzbudit podezření o solventnosti žalované a vést žalobkyni k hlubšímu šetření. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzenými příjmy žalované ve výši 11 500 Kč, aniž by soudu doložila, že tyto příjmy odpovídaly skutečnému stavu věci. Nadto i kdyby tvrzené skutečnosti byly pravdivé, tak příjmy žalované byly velmi nízké na to, aby byla schopna plnit další finanční závazek. Příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč nebyly ničím doloženy ani nebylo objasněno, o jaké příjmy se jedná, proto je nelze mít za prokázané. Výdaje žalovaná žádné neuvedla, pouze své výdaje odhadla na měsíční částku ve výši 3 500 Kč, a současně uvedla splátky svých dalších finančních závazků ve výši 5 000 Kč. Ani tato skutečnost nevedla právní předchůdkyni žalobkyně k větší míře obezřetnosti. Lze shrnout, že samotné odhadnuté výdaje ve výši 3 500 Kč na nájem, inkaso a energie jsou na první pohled podhodnocené. Pokud by se od reálného měsíčního příjmu žalované odečetly reálné životní náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon, náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, bylo by možné stěží uzavřít, že by žalovaná byla schopna splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, vědět jako profesionál ve svém oboru mohla a měla.
18. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nadto v souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. , účinným k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji v kontextu okolností lze akceptovat. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
20. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 19 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni uhradil celkem částku 24 800 Kč, na jistině tak již žalovaná nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I).
21. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná, jež byla v soudním řízení procesně neaktivní, žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a tyto se nepodávají ani z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.