Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
230 C 21/2024-105
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0
sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0
Adresa zainteresované osoby 1/0
zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0
sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0
o zaplacení částky 54 720 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky za období od 19.12.2023 do zaplacení a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 318 Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 720 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky za období od 19.12.2023 do zaplacení a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 318 Kč a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se po žalované domáhal částky 54 720 Kč s příslušenstvím z titulu regresního nároku mezi solidárně zavázanými spoludlužníky. Tvrdil, že s žalovanou uzavřeli dne 29. 2. 1992 manželství a že v průběhu manželství (dne 11. 5. 2017) uzavřeli účastníci jako společně a nerozdílně zavázaní spoludlužníci s právnická osoba,AnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno. úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě načerpali úvěrovou jistinu v celkové výši 400 000 Kč. Písemným dodatkem k uvedené úvěrové smlouvě z téhož dne se žalovaná společně a nerozdílně se žalobcem zavázala splnit všechny povinnosti vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, zejména platit stavební spořitelně měsíční splátku úroků z vyčerpané části meziúvěru ve výši 1 600 Kč splatnou vždy poslední den měsíci a dále splátku povinného měsíčního vkladu na stavební spoření ve výši 1 440 Kč, splatnou vždy k patnáctému dni v měsíci. Dále žalobce doplnil, že část předmětné úvěrové jistiny ve výši 253 987,61 Kč byla použita na doplacení společného úvěru účastníků ze stavebního spoření čerpaného taktéž u právnická osoba. (č. smlouvy tel. číslo); část ve výši 16 090 Kč byla použita na doplacení dalšího společného úvěru ze stavebního spoření čerpaného opět u právnická osoba (č. smlouvy tel. číslo a zbývající část předmětné čerpané úvěrové jistiny ve výši 129 922,11 Kč pak byla poukázána na bankovní účet číslo č. účtu vedený na jméno žalobce, kdy finanční prostředky na tomto účtu byly využity na úhradu nákladů společné domácnosti účastníků.
2. Dále žalobce tvrdil, že dne 15. 3. 2018 uzavřeli účastníci smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu, kterou se pro futuro domluvili na smluveném manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, a to na režimu zúžení rozsahu společného jmění. Dosavadní společné jmění manželů v zákonném režimu však nebylo touto smlouvou nikterak vypořádáno. Dne 18. 11. 2018 došlo k rozvodu manželství účastníků. Dále žalobce tvrdil, že od měsíce ledna 2021 až do současnosti hradil veškeré splátky předmětného úvěru v celkové výši 3 040 Kč měsíčně (celkem ve výši 109 440 Kč) výlučně sám, přestože se v minulosti několikrát obrátil na žalovanou s výzvou, aby se na úhradách spolupodílela. Žalovaná neuhradila ničeho ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobce ze dne 8. 12. 2003 k úhradě poloviny splátek úvěru ve výši žalované částky do 18.12.2023.
3. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 18. 1. 2024 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 11006/2024–8, proti kterému podala žalovaná včasný a odůvodněný odpor.
4. Žalovaná tvrdila, že předmětný úvěr byl sice čerpán za doby trvání jejího manželství s žalobcem, nicméně dělo se tak výlučně pro potřeby žalobce, konkrétně zčásti na refinancování jeho výlučného úvěru u společnosti Anonymizováno (kdy původní úvěr byl čerpán výlučně žalobcem na koupi motocyklu) a zčásti čerpané úvěrové prostředky žalobce použil na zaplacení zálohy kupní své nové nemovitosti po rozvodu manželství účastníků. Žalovaná dále tvrdila, že celá úvěrová jistina z předmětného úvěru byla odeslána na účet žalobce, ke kterému žalovaná neměla nikdy žádné dispoziční oprávnění. Dále žalovaná tvrdila, že mezi účastníky nikdy nedošlo ani k částečné dohodě o vypořádání jejich společného jmění manželů a že nebyla ohledně výzvy k úhradě splátek předmětného úvěru nikdy kontaktována. Tvrdila, že když po rozvodu nebylo řešeno vypořádání společného jmění, měla za to, že úvěr přebírá žalobce. Dále namítla, že uplatnění žalobního nároku je zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany, neboť žalobce své jednání spočívající v uplatnění tohoto nároku dlouhodobě plánoval tak, aby došlo k co největší škodě na majetku žalované, když jej soudně uplatnil až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů. Dále žalovaná pro případ procesního úspěchu žalobce žádala o možnost hradit žalovanou částku ve splátkách po 1 000 Kč, neboť její výdělek z pracovního poměru činí 19 000 Kč netto měsíčně, přičemž má v péči nezletilou dceru účastníků.
5. Žalobce odmítl, že by své jednání dlouhodobě plánoval ke škodě žalované a tvrdil, že předmětný úvěr byl využit převážně k refinancování několika úvěrů, které byly použity na rekonstrukci rodinného domu ve výlučném vlastnictví žalované. Upozornil, že k vypořádání společného jmění manželů nikdy fakticky nedošlo a veškerý majetek, včetně investice do výlučného majetku žalované, zůstal žalované. Dále tvrdil, že majetkové poměry žalované jsou dobré, neboť vlastní hodnotnou nemovitost.
6. Dne 20. 5. 2024 se konalo ústní jednání ve věci, v rámci kterého prohlásili účastníci za nesporné, že dne 29. 2. 1992 uzavřeli manželství, které bylo ke dni 8. 11. 2018 rozvedeno; že 15. 3. 2018 uzavřeli smlouvu o manželském majetku o změně manželského majetkového režimu ve formě notářského zápisu a dále prohlásili za nesporné, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky do 18.12.2023.
7. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 5. 2017, uzavřené v listinné podobě žalovaným a právnická osoba bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut meziúvěr ve výši 400 000 Kč za účelem financování bytových potřeb, tj. splácení úvěrů nebo zápůjčky použitých na financování bytových potřeb týkající se rodinného domu či na údržbu a změnu rodinného domu. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vytvořit předpoklady pro přidělení cílové část stavebního spoření tím, že na účet stavebního spoření bude ukládat pravidelné měsíční částky ve výši 1 440 Kč a hradit úroky z meziúvěru ze skutečně vyčerpané částky po celou dobu jeho trvání ve výši 1 600 Kč měsíčně. Z přílohy úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že 14. 5. 2017 došlo k čerpání meziúvěru 400 000 Kč při úrokové sazbě 4,8 % ročně, dále z této přílohy (soupis lhůt a podmínek pro splácení úroku) bylo zjištěno, že ke 31. 12. 2024 dojde při řádném úhradě závazků z této smlouvy k naspoření 35 % cílové částky a že k 29. 6. 2025 dojde ke ukončení spoření přidělením, kdy meziúvěr bude splacen naspořenou částkou a dojde k překlopení meziúvěru do úvěru ve výši 249 664,60 Kč úročenému úrokovou sazbou ve výši 3,5 % ročně - tento úvěr bude splacen pravidelnými měsíčními splátkami až do 31. 10. 2031.
8. Z dodatku k výše specifikované úvěrové smlouvě uzavřeného 11. 5. 2017 v listinné podobě bylo zjištěno, že žalovaná vlastnoručním podpisem tohoto dodatku přistoupila k závazkům z předmětné úvěrové smlouvy jako spoludlužník.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2023, jejíž doručení žalovaná prohlásila za nesporné, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky nejpozději do 18. 12. 2023 a dále pak k úhradě jedné poloviny splátek předmětného úvěru do budoucna.
10. Notářským zápisem sepsaným dne 15. 3. 2018 Anonymizováno zjištěno, že účastníci tohoto řízení se dohodli na smluveném manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, a to na režimu zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu do budoucna; jeho obsahem však nebylo jakékoliv vypořádání dosavadního společného jmění manželů.
11. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného na jméno žalobce za období od 15. 5. 2017 do 9.1.2024 bylo zjištěno, že 24. 5. 2017 byla čerpána úvěrová jistina ve výši 45 617,39 Kč a 84 304,72 Kč bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Dále z něj bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly hrazeny každý měsíc splátky úroků z úvěru ve výši 1 600 Kč až do 9.1.2024.
12. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného na jméno žalobce za období 20. 3. 2017–9. 1. 2024 bylo zjištěno, že z účtu tel. číslo byla každý měsíc hrazena měsíční úložka na stavební spoření ve výši 1 450 Kč.
13. Z oznámení Anonymizováno. o čerpání finančních prostředků a informace o úhradě úroků bylo zjištěno, že na základě písemného příkazu žalobce bylo dne 24. 5. 2017 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu ve výši 400 000 Kč, kdy prostředky ve výši 253 987,61 Kč byly zaslány na účet Anonymizováno. Na stejný účet byly zaslány i čerpané prostředky ve výši 16 090 Kč.
14. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 19. 3. 2014 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 260 000 Kč a revolvingovém úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy se jej zavázal splácet měsíční splátkou ve výši 5 716 Kč spolu s úroky sjednanými v úrokové sazbě 11,48 % ročně (v případě revolvingového úvěru pak za roční úrokové sazby 22,68 %).
15. Z potvrzení zaměstnavatele žalované (adresa, poskytoval poskytovatel sociálních služeb) bylo zjištěno, že žalovaná v lednu 2024 pobírala mzdu ve výši 23 730 Kč měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele o příjmech ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, hrubá mzda žalované činí částku 23 730 Kč, což činí čistou mzdu cca 20 000 Kč.
16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Úvěrovou smlouvou (bod 7) včetně jejího dodatku (bod 8) má soud za prokázáno, že účastníci tohoto řízení jako manželé uzavřeli s právnická osoba spořitelnou, a. s. jako úvěrujícím úvěrovou smlouvu, kterou se zavázali společně a nerozdílně hradit úvěrujícímu měsíční splátku 3 040 Kč měsíčně (úroky z meziúvěru a úložku na stavební spoření). Dne 15.3.2018 pak účastníci uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění manželů formou notářského zápisu, aniž by současně vypořádali dosavadní společné jmění existující v zákonném režimu (bod 10). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že návrh na vypořádání společného jmění manželů soudem nebyl v minulosti žádným z nich podán a že od ledna roku 2021 hradil měsíční splátky ve výši 3 040 Kč splátky předmětného úvěru výlučně žalovaný (to bylo prokázáno i výpisem z účtu stavebního spoření pod bodem 11 a 12).
17. Právně soud posuzoval žalobní nárok podle následujících ustanovení zák.č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku , dále jen „o.z.“.
18. Podle § 1872 odst. 1 o.z. platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
19. Podle § 1875 o.z. se má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.
20. Podle § 741 o.z. platí, že nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.
21. Podle § 1970 o.z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Účastníci řízení se jako solidární spoludlužníci společně a nerozdílně zavázali k úhradě měsíční splátky v celkové výši 3040 Kč. Věřitel je tak oprávněn ve smyslu výše uvedené právní úpravy (bod 18) požadovat celé plnění nebo jeho část po kterémkoli ze spoludlužníků a takto vyzvaný spoludlužník je povinen závazek splnil bez ohledu na vnitřní podíl spoludlužníků na společném dluhu. Přestože vůči věřiteli jsou všichni spoludlužníci tedy povinni podle principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“, jejich vnitřní podíly na dluhu mohou být různé – jejich výše je záležitostí spoludlužníků (může být výslovně smluvena, ale může vyplývat i z jiných existujících poměrů mezi spoludlužníky). Ustanovení § 1875 o. z. stanoví vyvratitelnou domněnku, že podíly spoludlužníků na společném dluhu jsou stejné; k vyvrácení této domněnky může dojít, pokud jiný než stejný poměr na společném dluhu vyplývá z dohody stran, právního předpisu či povahy věci. V daném případě je však poměr vnitřního podílu solidárních spoludlužníků na společném dluhu dán přímo právním předpisem, konkrétně § 741 písm. c) o.z. (bod 20) – platí nevyvratitelná domněnka stejných poměrů bývalých manželů na dluhu, který vznikl za doby trvání manželství a stal se součástí společného jmění manželů, nedošlo – li do tří let od zúžení společného jmění k jeho vypořádání dohodou a současně nebyl-li v téže lhůtě podán návrh na vypořádání společného jmění soudem.
23. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že návrh na vypořádání jejich společného jmění soudem nebyl podán v prekluzivní lhůtě tří let od zúžení společného jmění (15.3.2018 -15.3.2021); ohledně dohody o vypořádání společného jmění bylo žalobcem tvrzeno, že nikdy nebyla uzavřena, žalovaná tvrdila, že k ní nedošlo v souvislosti se zúžením společného jmění manželů ani v souvislosti s rozvodem manželství. Dále tvrdila, že když po rozvodu nebylo řešeno vypořádání společného jmění, měla za to, že úvěr přebírá žalobce (bod 4). Soud se neztotožnil s právním hodnocením této skutkové situace právní zástupkyní žalované jako mlčky uzavřené dohody o vypořádání společného jmění účastníků, neboť sama žalovaná tvrdila, že k dohodě mezi účastníky nedošlo a že se ohledně převzetí společného dluhu výlučně žalobcem jednalo pouze o její domněnku.
24. Úprava zákonné domněnky vypořádání společného jmění manželů dle § 741 o.z. má kogentní povahu, nelze se od ní odchýlit. Nevyvratitelný charakter domněnky vypořádání zabraňuje tomu, aby byl způsob vypořádání, ke kterému na základě této domněnky dojde, vyvrácen prokázáním odlišné vůle. Jediná možnost, jak předejít nastoupení účinků této domněnky, je včasné uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů nebo podání návrhu na soudní vypořádání. Z tohoto důvodu tak soud zamítl důkazní návrhy k prokázání vůle účastníků ohledně vnitřního poměru spoludlužníků na společném dluhu a s ní souvisejícím účelem čerpání předmětného úvěru jako nadbytečné.
25. Soud neshledal relevantní ani žalovanou vznesenou námitku zneužití práva (bod 4). Tvrzený úmysl žalobce domáhat se regresního nároku po uplynutí prekluzivní lhůty k podání návrhu na soudní vypořádání společného jmění manželů není dán, neboť regresního nároku vůči žalované se žalobce mohl domáhat již 16.3.2021 a učinil tak až tři roky poté (15.1.2024). Prekluzivní lhůta k podání návrhu na vypořádání společného jmění byla k dispozici jak žalobci, tak i žalované. Pokud sama takový návrh nepodala a spoléhala bez dohody se žalobcem ohledně splácení společného dluhu na zachování dosavadního statu quo (ač věděla, že vlastním jednáním k dluhu přistoupila a je zavázána splácet dluh s žalobcem společně a nerozdílně), není postup žalobce spočívající v uplatnění regresního nároku soudní cestou zneužitím práva, ale řádným uplatněním oprávněného nároku. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně nároku na úrok z prodlení, když bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky do 18.12.2023, od 19.12.2023 se tak nachází v prodlení.
26. Žalovaná částka byla žalované uložena k úhradě ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Soud vzal v úvahu výdělečné poměry žalované ve výši cca 20 000 Kč a současně i péči o nezletilou dceru účastníků, kdy vyšší splátka by ohrožovala finanční stabilitu žalované. Stanovená splátka je ve výši měsíční splátky závazku účastníků z předmětné úvěrové smlouvy, který jí může být následujících cca 18 měsíců pokryt. V případě byť jen jediné neuhrazené splátky stanovené tímto rozhodnutím se stává splatnou celá neuhrazená žalovaná částka.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 189 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které sestávají jednak z odměny za úkony právní služby, dále náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a náhrady cestovní výdajů, to vše dle níže uvedených ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „a. t.“). Odměna advokáta je stanovena dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 a. t. z tarifní hodnoty 54 720 Kč, tj. v částce 3 300 Kč za každý z 7 úkonů právní služby, konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh v věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření k podanému odporu ze dne 24. 1. 2024 a 16.5.2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání dne 20.5.2024 a 5.6.2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Dále náleží zástupci žalobce paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, tedy za 7 úkonů celkem částka 2 100 Kč. Zástupci žalobce náleží též náhrada cestovních výdajů, a to za cestu na jednání před soudem ze sídla advokátní kanceláře v adresa a zpět vozem Anonymizováno s průměrnou spotřebou 5,9 litru benzinu na 100 km a průměrné ceně benzinu 38,20 Kč/litr při opotřebení ve výši 5,80 Kč/km a délce trasy 2 x adresa a zpět 520 km, celkem tedy částka 4 064 Kč. Podle § 14 odst. 1 a 3 a. t. dále náleží zástupci žalobce náhrada za promeškaný čas za 13 půlhodiny po 100 Kč, tj. celkem částka 1 300 Kč.
28. Podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 565 Kč z odměny za zastupování ve výši 23 100 Kč, z režijních paušálů ve výši 2 100 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 300 Kč, kterou je povinen zástupce žalovaných odvést dle zvláštního předpisu, a to ve výši 21 %.
29. Celkem přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši 38 318 Kč uložil soud žalované s ohledem na její výdělečné poměry zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora exekučním návrhem.