Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 125/2024-23
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 130 029,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 399 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 99 630,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 404,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 606,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 399 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 99 630,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 404,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 606,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 130 029,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 6. 7. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru č. tel. číslo (dále jen „Smlouva“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 90 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou částku 102 286 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 78 151 Kč s úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částku za zpracování Smlouvy ve výši 1 500 Kč a částku 19 539 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 192 286 Kč, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 8 012 Kč, poslední splátka byla stanovena na 6. 7. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 19. 10. 2022, celkem žalovaná uhradila částku 59 601 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 72 114,25 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 57 915,47 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 606,25 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 21,69 % ročně z dlužné částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
2. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky. Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.
3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr. Současně si právní předchůdce žalobkyně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána u společnosti jméno FO, výše jejích měsíčních příjmů činí 8 837 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 32 000 Kč, uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Příjmy žalované zkoumal právní předchůdce dle, výplatních pásek. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v žádostech o úvěru.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy soud zjistil, že se jí společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu poplatkem ve výši 99 190 Kč skládající se z úroku ve výši 78 151 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 19 539 Kč. Současně bylo sjednáno doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč za celou dobu trvání úvěru. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 192 286 Kč, to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 012 Kč, poslední splátka činí 8 010 Kč. Poslední splátka byla stanovena na den 6. 7. 2023. Částka 90 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 59 601 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila tuto částku, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno. Ze žádosti o úvěr ze dne 6. 7. 2021 vztahující se ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím zaměstnavatelem je jméno FO, její čistý měsíční příjem činí výši 8 837 Kč, měsíční výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč, které nijak nespecifikovala. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost. Tvrzené předložení výplatních pásek žalované nebylo prokázáno žádnými listinami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 6. 7. 2021, včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávka z předmětné Smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze Smlouvy úvěru bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částky žalobkyni.
6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
9. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně provedl šetření v insolvenčním rejstříku ohledně žalované. Přes poučení o následcích neunesení důkazního břemene žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně posuzoval a ověřoval výši příjmů a výdajů žalované na bydlení, na dopravu ani výši ostatních výdajů. Právní předchůdce žalobce vycházel ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu a na bydlení vynakládá 1 000 Kč měsíčně, což je částka je zcela vybočující z běžných výší výdajů vynakládaných v tomtéž čase za bydlení v nájemních bytech. Dále žalovaná neuváděla jakékoli další měsíční výdaje a v jaké výši (např. na jídlo, oblečení, dopravu, apod.) a žalobkyně toto nikterak neověřovala, ačkoliv výše výdajů 1 000 Kč zahrnující i výdaje na bydlení je naprosto nereálná. Žalobkyně současně nepředložila soudu výplatní pásky, dle kterých měla ověřovat příjem žalované, který činí částku 8 837 Kč měsíčně ani to, zda a jak ověřovala další příjem domácnosti ve výši 32 000 Kč. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele o úvěr daný úvěr splácet s odkazem na povinnost žadatele uvádět pravdivé údaje, nýbrž musí vždy schopnost splácet úvěr u každého spotřebitele - žadatele o úvěr řádně posoudit individuálně. Právní předchůdce žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262).
11. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky apod. Žalované byla dle Smlouvy poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně částka 90 000 Kč, žalovaná uhradila částku 59 601 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 30 399 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 99 630,72 Kč, představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou 30 399 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 404,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 606,25 Kč, úroku ve výši 21,69 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 114,25 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.
12. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, přestože byla řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, a proto ji soud podle § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. S ohledem na to, že žalovaná je osobou v produktivním věku a soudu nejsou známy žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by žalovaná nebyla schopna pracovat, bylo jí umožněno uhradit částku 30 399 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, jelikož dospěl k závěru, že to odpovídá kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a contrario, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější. Protože jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.