Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 103/2024-57

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 21 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 2. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 6. 2018 do 27. 12. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 21 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 2. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 6. 2018 do 27. 12. 2023.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném vrácení peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč s úrokem ve výši 21 % ročně od 11. 2. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 12. 6. 2018 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne 11. 2. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Úvěr ve výši 35 000 Kč byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut, přičemž se žalovaný zavázal tento uhradit se stanovenou zápůjční úrokovou sazbou v 16 splátkách s poslední splátkou dne 11. 6. 2018. Pohledávka za žalovaným byla následně nabyta spol. právnická osoba., IČ IČO, a to smlouvou o prodeji části závodu ze dne datum. Společnost právnická osoba., následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba, IČ IČO. Společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne 9. 6. 2021. Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho.

2. Podáním ze dne 20. 5. 2024 vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do úroku ve výši 21 % ročně z částky 35 000 Kč od 11. 2. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 12. 6. 2018 do 27. 12. 2023, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět.

3. Podle , 2 věty první , , v účinném znění (dále jen „ “) soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s , 4

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno ze dne 11. 2. 2017 (dále jen „Smlouva“), na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 11. 2. 2017 částka 35 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit společně s celkovými náklady poskytnutého úvěru ve výši 29 400 Kč a to v 16-ti měsíčních splátkách ve výši 4 025 Kč, se splatností každé splátky k 11. dni daného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla Smlouva uzavřena (viz smlouva o úvěru č. hodnota-0223 ze dne 11. 2. 2017, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis splátek ke smlouvě o úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, čestné prohlášení, kopie občanského průkazu). Při uzavření smlouvy o úvěru žalovaný sdělil, že je zaměstnaný u společnosti Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno s.r.o IČ IČO, na dobu neurčitou, jeho mzda byla sjednána ve výši 72 Kč hrubého + osobní ohodnocení. Mzda žalovaného za 10/2016 činila 19 932 Kč netto (viz pracovní smlouva, dodatek k pracovní smlouvě, mzdový výměr, dohoda o práci přesčas, dohoda o srážkách ze mzdy, pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, výplatní páska za 10/2016). Žalovaný dále uvedl, že hradí nájem ve výši 5 860 Kč a náklady na energie ve výši 1 110 Kč (viz nájemní smlouva). V rámci kontraktačního procesu žalovaný uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, jeho průměrná čistá mzda činí 19 315 Kč, přičemž příjmy celé domácnosti činí 36 000 Kč, jeho výdaje tvoří: bydlení ve výši 5 860 Kč, energie ve výši 1 110 Kč, stravování/výživné ve výši 6 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 7 058 Kč, celkem tak jeho měsíční výdaje činí 20 018 Kč (viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza, credit scoring). Právní předchůdkyně žalobkyně prodala část závodu smlouvou o prodeji části závodu, přičemž předmětnou pohledávku za žalovaným nabyla společnost právnická osoba., IČ IČO (viz smlouva o prodeji závodu ze dne 6. 9. 2018). Společnost právnická osoba., následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na společnost právnická osoba, IČ IČO (viz smlouva o postoupení pohledávek z 11. 12. 2019, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky spolu s potvrzením o expedici obyčejných zásilek a potvrzení o zaplacení úplaty). Společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne 9. 6. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 včetně seznamu, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 spolu s podacím lístkem). Předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 108 371,18 Kč (viz předžalobní výzva, podací lístek).

6. Z y – výpis z běžného účtu na č. l. 29 soud neučinil žádný skutkový závěr, když tento je adresován paní jméno FO a nikoliv žalovanému.

7. Soud věc právně podřadil pod ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť jí byla předmětná pohledávka postoupena ( a násl. ).

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle , neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje Žalobkyně uvedla, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částku 19 315 Kč, tento žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatní pásky. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala, když jediným ověřeným výdajem se stala výše nájmu žalovaného v měsíční výši 5 860 Kč. Další sdělené měsíční výdaje žalovaného činily částky za elektrickou energii ve výši 1 110 Kč, stravování a výživné ve výši 6 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 7 058 Kč. Celková výše výdajů žalovaného tak činila částku v měsíční výši 20 028 Kč. Tyto výdaje (vyjma nájemní smlouvy) nebyly právní předchůdkyní žalobkyně nijak blíže zkoumány ani ověřovány. K obezřetnosti mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně zejména zjištění, že výše měsíčních výdajů byla o téměř 1 000 Kč vyšší než měsíční příjmy žalovaného. V posuzovaném případě porušení povinností právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na sdělené údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. ). Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaný nebyl reálně schopen se svým nedostatečným příjmem předmětný úvěr řádně splatit, tudíž jeho poskytnutí bylo výsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti žalobkyní. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

15. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

16. Jestliže je tedy smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu, tedy ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

17. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 35 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl na svůj dluh žalobkyni ničeho.

19. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 35 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s věty první tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a , když žalobkyně procesně zavinila, že řízení bylo ve výroku I zastaveno. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 35 000 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 106 789,31 Kč (35 000 + 17 882,60 Kč + 53 906,71). Žalovaný byl tedy v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.